BOLEST PÁTEŘE A ČERNÝ BEZ - Čarovná lékárna kolem nás

Příspěvek byl vytvořen pro facebookovou skupinu Praktické úspěchy bylinné terapie.

Černý bez mám velmi ráda. Je to rostlina s mnoha účinky prakticky na celé tělo. Z černého bezu se používají nejčastěji květy, ale i zralé černé bobule – bezinky, méně často i kůra a v neposlední řadě listí.

No a právě v souvislosti s listím bych vám ráda popsala svou zkušenost.

V červnu tohoto roku jsem dostala nějskou virózu. Většinou se mi tato onemocnění vyhýbají, ale tentokrát jsem asbsolvovala sraz bývalých spolužáků ze základní školy a mezi tolika lidmi zřejmě byl nějaký ten virus, který jsem prostě po předchozím nedostatečném odpočinku odchytila. Měla jsem 3 dny vysoké horečky a musela jsem jen ležet. Nicméně ležení není nic pro aktivního člověka, jako jsem já. Nejsem na to zvyklá. Zanedlouho mne začalo silně bolest v bederní páteři. Bolest byla opravdu výrazná, problémy mi dělalo i otáčení na lůžku. Nicméně pokud mám někdy nějaký zdravotní problém, pro mne to znamená popřemýšlet, které léčivé rostliny by mi mohly v tomto případě pomoci. Část týdne se vyskytuji na naší víkendové chalupě na horách, kde jsem obklopena přírodou, ale choroba mne zrovna zastihla ve městě. Přesto jsem si vzpomněla, že v blízkosti domu roste keř černého bezu.

Ještě tehdy nekvetl, bylo brzy. Natrhala jsem si náruč čerstvých listů a doma na prkýnku je naklepala paličkou na maso tak, aby pustily šťávu. Listovou kaši jsem nanesla na ručník a na tento obklad jsem si lehla, tak, aby bolestivé místo páteře bylo uprostřed obkladu. Obklad byl příjemně chladivý. Na obkladu jsem ležela hodinu i déle. Po sundání listů jsem bolestivé místo ještě natřela třezalkovým olejem. Takovéto obklady jsem přikládala 2-3x denně. Již po první aplikaci byla cítit nesmírná úleva od bolesti. Po 2 dnech nebylo po potížích ani památky.

S listy černého bezu mám dobrou zkušenost i při bolestech kolenního kloubu po úraze, při léčbě panaricia apod. Ale o tom až jindy.

Výhodou této terapie je, že ji můžete používat po celé vegetační období, pokud víte, kde vám v okolí roste keř černého bezu. Pokud se jedná o větší vzdálenost, pacientům doporučuji, aby si natrhali velkou kytici do zásoby a doma ji dali do vázy. Mají tak zásobu na několik dnů. Aby totiž listy pustily šťávu, musí být čertsvé. V zimě lze nastříhat pár větviček z keře a dát je do vázy. Zanedlouho na proutcích vyrostou malé lístky. Nedosáhnou ale takových rozměrů, jako během vegetačního období. Tento postup s oblibou doporučuji pacientům s úpornými bolestmi zad spolu se střídáním aplikace třezalkového oleje (návod na něj naleznete ZDE). Jedná se často o bolesti, které nebylo možné žádným jiným způsobem léčebně ovlivnit. Je pak již jen na nic, jak aktivně k řešení svého problému přistoupí a zda jsou ochotni si obklad na tuto procedůru chystat. Vždy dojde alespoň k částečné úlevě. Samozřejmě, pokud se jedná o těžké strukturální defekty jako je například výhřez meziobratlové ploténky, osteoporotická fraktura obratle či jiné závažné stavy, efekt nebude tak velký, jak bychom si přáli.

Podobně jako listy černého bezu na tento obklad lze použít i listy kostivalu, které musíme také velmi pečlivě naklepat či poválet válečkem, aby pustily šťávu a poškodily se chloupky listů, které by mohly nepříjemně dráždit kůži, ale i jiné zelené listy – lopuch, devětsil, březové listí apod. V případě nouze lze v zimě zkusit i listy zelné.

Černý bez je všeobecně vynikající na bolesti páteře. V této indikaci prosluly především plody bezu (bezinky), které v kombinaci s alkoholem při užívání vnitřně překvapivě bolest zad také odstraňují. Bezinkový likér ráda doporučuji pacientům s bolestmi zad a někdy i při nejrůznějších neuralgiích. Kamenm úrazu ale je to, že pokud si zrovna dotyčný bezinkový likér či sirup nepřipraví sám, kvalitní produkt se během celého roku shání velmi těžce. Proto někdy nemocným doporučuji koupit si bezinky sušené a naložit je do vína, po nějaké době přecedit a výsledý produkt konzumovat po lžících.

O bezinkách v souvislosti s bolestmi páteře se rozepsal ve své malé monografii ze 70. let JUDr. Opichal. Tato na psacím stroji psaná monografie mne velmi zaujala. Knížečka vyšla velmi malým nákladem a zřejmě byla k mání jen úzkému okruhu zahrádkářů na Moravě. Já ji získala z pozůstalosti manželovy babičky. Vím o několika lidech, kteří ji také vlastní. Je velká škoda, že nebyla zatím nikým zpracována do podoby, která by byla více dostupná bylinkovým nadšencům.

ÚRYVKY Z MONOGRAFIE JUDr. OPICHALA

Příběh antineuralgických účinků bezinek. Publikoval JUDr. František Opichal.

Dříve se o účincích bezinek proti bolestem moc nevědělo. Na tyto potíže se bezinky v lidové medicíně u nás nepoužívaly. Plody černého bezu byly u nás brány jen jako jídlo.

Význam bezinek plně prokázal pražský lékař MUDr. H. Epstein, který dříve působil jako lodní lékař. Jednou v Neapoli v roce 1890 pozoroval, že námořník s těžkým ischiasem byl vyléčen tmavě zbarveným portským vínem. V roce 1899 k němu do ordinace přišel americký pacient s těžkým zánětem trojklanného nervu. Epstein mu doporučil podle svých zkušeností portské víno. Američan měl doma zásobu portského vína, po požití se skutečně uzdravil. Toto víno pak Dr. Epstein s úspěchem používal u svých pacientů na klinice proti bolestem zad a na nejrůznější neuralgie. Později mu ale zásoby vína došly, a proto si objednal novou várku. Objednal si pravé portské víno přímo z Portugalska. Jaké bylo ale jeho překvapení, když zjistil, že víno, které dostal, na bolesti nefungovalo. Nedokázal si to vysvětlit.
Až po několika letech byl povolán k pacientovi do městečka u Prahy, v obchodě tohoto města objevil zásobu portského vína. Opět se v něm probudila touha pátrat po léčivém portském víně, a proto si jej koupil. Zjistil, že toto víno léčivé je. Celou zásobu vykoupil a nechal víno chemicky prozkoumat v laboratoři, kde bylo zjištěno, že to vůbec není portské víno, ale nějaké padělané víno. Bylo jasné, že je něčím přibarvené, ale nezjistilo se čím. Pátral v literatuře a zjistil, že v Portugalsku, kde se víno vyrábí, byl v roce 1747 vydán zákon, který pod trestem zakazoval přibarvování portského vína bezinkovou šťávou a dokonce pěstitele černého bezu v Portugalsku trestal deportací. Dr. Epstein tedy vydedukoval, že léčivost vína je dána právě přítomností bezinkové šťávy a přítomnost lihu léčivosti napomáhala.
Přišel s nápadem, že si bude „léčivé portské víno“ vyrábět sám.
Do bezinkové šťávy ze syrových bezinek dal 20% lihu a cukr, aby směs byla podobné chuti jako portské víno. Tato jeho směs pak léčila neuralgie. Později používal v lékárnách běžně dostupný Roob Sambucii. Lék pak zkoušel v nemocnici U milosrdných bratří v Praze.
Chtěl vyzkoušet, zda bezinky léčí i bez alkoholu. To mu ale přednosta U Milosrdných bratří nechtěl povolit, protože tam většinou leželi zámožní pacienti, kteří by přece neměli být léčeni nějakým levným vodním lékem bez alkoholu. Jednou ale do nemocnice přišel nějaký vandrák se zánětem trojklanného nervu. Dr. Epstein mu 5 dní dával bezinky bez alkoholu. Za pět dní byl vandrák bez bolestí. Čekal, že po vysazení bezinek dojde k recidivě, ta se ale nedostavila. K léčbě tedy stačily i produkty jen z bezinek bez alkoholu. Efekt mělo 50 g bezinkové šťávy denně.

Další jeho zkoumání nepokračovalo, protože v roce 1914 vypukla 1. světová válka a zřejmě musel narukovat.
Později bylo zjištěno, že 20 g Roob sambuci (povidel bezových) léčí lépe, jsou- li v 20% alkoholu než ve vodě.
Samozřejmě, že se našly i případy neúspěšného léčení neuralgií bezinkami.
Po vzniku chemických léků se v poválečných létech na bezinky pozapomnělo.
K terapii se pak vrátil pan J. Michálek z Litovle, který přípravky z rozmačkaných plodů bezu léčil také. Často měla bezinková kůra efekt i u úporných stavů bolestí, které léta vzdorovaly léčbě.

J. Michálek používal 2 způsoby:
Buď kaši z bezinek nechal ležet 7 dní na slunci, pak ji přecedil a vymačkal, nakonec smíchal s cukrem a krátce povařil.
Nebo používal sušené plody. 100-150 g sušených plodů vložil do 500 ml bílého vína na 36 hodin a často protřepával. Pak přecedil a přidal cukr. Víno se užívalo po jídle v dávce 3-5 polévkových lžic denně.
Takto vyléčil 14 pacientů ze 16, kteří byli opakovaně léta neúspěšně léčeni v nemocnicích. Postačilo 5-18 denní podávání přípravků z bezinek. Většinou již nedošlo k recidivě bolestí.

Léčil takto neuralgie trigeminu (trojklanného nervu), migrény, stavy po pásovém oparu a bolesti zad. Tam, kde byla příčina bolestí mechanická – tedy například výhřez ploténky, bezinky účinek neměly, nebo působily jen mírně. U neuritid (zánětů nervů) byl naopak efekt vynikající.
Sám JUDr. Opichal v publikaci popisuje, jak jeho manželka po mrtvici měla ochrnuté pravostranné končetiny. Začal jí podávat bezinkový džem – denně celkem 2 dcl, ochrnutí ustupovalo, zmizely i bolesti, které měla. Sám si bezinkami vyléčil ischias, vysoký krevní tlak a zánět nosohltanu, kterým trpěl od mládí.

Pro zajímavost ještě uvádím úryvky z doslovu této monografie:

Jeden výtisk brožurky o bezu černém byl věnován zdejšímu lékaři, který pravidelně navštěvuje schůze v zahrádkářském spolku a přednáší o zdravotnictví. Rád se ujal také přednášky o bezu černém a jeho léčivých účincích, takže členové si dodnes pamatují jeho vyprávění.
Pravil:
„Nedávno přišel ke mně nešťastný šofér autobusu, který měl úraz na noze a poležel si 3 měsíce v nemocnici. V koleně měl vodu, kterou mu odsávali. Sdělil, že již dlouho stůně a že by rád pracoval. Poradil jsem mu, jak léčit oteklé koleno bezinkovým listím. Za krátkou dobu přišel šofér opět a od dveří dělal až ke stolu podřepy a předpažoval. Prosil, aby mohl nastoupit do práce.
Po krátkém čase přišel šofér opět do ordinace, ale od dveří volal: „Nelekejte se pane doktore, já nejsem nemocen. Přišel jsem k Vám povědět radostnou zprávu, abyste měl radost jako já.
V naší obci je stařeček, kterého má každý rád. Nedávno začal chodit o hůlce po obci a při každém kroku bědoval, jak mu bolí kolena. Poradil jsem mu Váš lék a nyní chodí bez bolestí.“
Dále vyprávěl lékař, jak navštívil známého nemocného lékaře v ordinaci v nemocnici, který nemohl ani vstát, aby jej přivítal. Měl strašné bolesti v nohou. Ačkoliv polykal mnoho prášků, bolest neustupovala. Poslal lékaři lahvičku bezinkové šťávy s návodem, jak ji užívat v poměru 1:4, tj. 1 díl šťávy a 4 díly bílého vína. Za krátkou dobu při opětné návštěvě v nemocnici, řítil se nemocný lékař po schodech a děkoval za vyléčení.
Ještě tento příběh vyprávěl přednášející lékař, jak jeden dobrý tělocvikář nemohl po 14 dnů v noci spát pro bolesti. Poradil jsem mu bezinkové léčení a hned první noc dobře spal.

Lékař doporučoval bezinkovou šťávu již mnoho let a nyní po přečtení monografie recept upravil takto:
2,5 kg opraných bezinek i s krátkými stopkami rozemeleme na robotu s rybízovým sítem.
Potom do šťávy přilijeme 2 litry vařící vody, přidáme 2 PL kyseliny citronové a necháme stát 24 hodin. Pak přidáme 1 kousek celé skořice, pár hřebíčků k odstranění bezinkového pachu. Tuto šťávu povaříme ještě ¼ hodiny a odstraňujeme vzniklou pěnu. Přidáme 80 dkg cukru na 1 kg šťávy a opět ještě 10 minut povaříme. Teplou šťávu dáváme do lahví, zazátkujeme a zalejeme parafinem. Var šťávě neuškodí, neboť nám nejde o vitamin C. Léčivé látky se varem neničí.

V knize o vykopávkách u Mikulčic – Pevnost v lužním lese – jsem se dočetl, že tam našli hromady peciček z černého bezu. Co z bezinek asi připravovali? Jak se jimi léčili?“
Tolik z doslovu citovaného z monografie Dr. Františka Opichala z roku 1972.

A ještě samotné vzpomínky Dr. Opichala:

Dvacet let jsem zjišťoval a pátral po všech okolnostech, které se léčivosti bezu týkaly a zaznamenával účinky i na sobě samém, i na své rodině okolí. Měl jsem neštěstí v rodině, manželka byla postižena pravostranným ochrnutím těla. Tehdy jsem již sbíral bezinky jako lék proti neuralgiím. Když jsem se od lékaře dověděl, že manželce vznikla na pravé straně neuralgie, dal jsem jí užívat bezinkový džem. Měla k němu dříve odpor, poněvadž při vaření jí byl pach bezinek odporný. Když poznala lahodnost džemu, jedla ho denně asi 2 dcl. Manželka do týdne ztratila bolesti, že lékař byl až překvapen a řekl mi, že jsem objevil lék proti neuralgiím. To bylo v roce 1950. Od té doby sbírám ročně asi 30 kg bezinek, upravuji je buď jako džem, nebo je suším a také je ročně spotřebuji v rodině nebo u příbuzných. Věnoval jsem se zvláště neuralgiím, ischiasu a zánětu pleteně pažní, kde jsem dosáhl svých úspěchů.

Zvláště úspěšný byl tento případ: Mám přítele důchodce, bývalého poštovního doručovatele. Rok jsme se neviděli. Vypravil jsem se jej navštívit na vánoce r. 1968. Otevřít mi přišla jeho manželka, která mi řekla: právě nám jej dovezla sanitka z nemocnice, odkud nám jej poslali jako pacienta”ležáka”, aby si prožil svátky v rodině. Dověděl jsem se, že přítel má potíže s ploténkami , trpí ischiasem a že byl 6 měsíců v nemocnici. Ještě téhož dne jsem mu donesl litr bezinkového džemu a doporučil jsem mu, aby třikrát denně užíval kávovou lžíci , že se na něj přijdu každý den podívat. Za tři týdny od začátku užívání bezinek byl přítel natolik v pořádku, že mohl být odeslán na rehabilitaci. A dodnes je natolik zdráv, že vykonává veškeré domácí práce a zároveň denně ujde až 10 km pěšky jako kondiční procházku. Je relativně zdráv a práce schopen, ale plotýnky si nevyléčil. Musí si dávat pozor, občas má s nimi potíže. Uvedený případ je pozoruhodný tím, že bezinky se osvědčily i u nemocného plotýnkami.
Jeho přátelé, se kterými o svých vyléčených potížích mluvil, mu poslali rovněž bezinkové víno a radili mu, aby je užíval, že bezinkové víno léčí ischias a že vyléčí i vysoký krevní tlak. Trpěl jsem také vysokým krevním tlakem – 260 mm Hg po dobu 2 a půl roku. Lékař, ke kterému jsem chodil, jednou onemocněl a k jinému jsem jít nechtěl. Zkusil jsem to s bezinkami. Bral jsem kávovou lžičku bezinkového džemu denně a po měsíci, když jsem šel zase k lékaři na kontrolu, mně klesl tlak na 170 mm Hg (pozn. tehdy byly zřejmě jiné normy pro normální krevní tlak). Lékař byl překvapen a doporučil mi, abych přestal bezinky užívat, zda mi tlak znovu stoupne. Ten však zůstal stále na stejné výši. Jsem stále pod kontrolou lékaře. Zjistil jsem od přítele, že mu návod na léčení vysokého krevního tlaku poradil přítel z vojenské nemocnice. Další možnost pátrání po této věci jsem však již neměl. Uvádím to jen pro zajímavost, možná, že šlo o náhodu, ale i tato aplikace bezinek by stála jistě za povšimnutí.

Již od mládí jsem trpěl zánětem nosohltanu, asi od roku 1925 jsem jezdil často na léčení do Luhačovic. Po r. 1945, kdy jsem přišel domů z Buchenwaldu, byl jsem opět několikrát v Luhačovicích. Později jsem byl u odborného lékaře léčen hlavně inhalacemi. Jakmile jsem začal užívat bezinky, tyto obtíže se ztratily. Mám ještě jednu dobrou vzpomínku na bez, kterou nemohu opomenout zde uvést. Koncem roku 1969 proběhla u nás chřipková epidemie. Také já jsem se o tuto epidemii zajímal. Lékaři, se kterými jsem mluvil, doporučovali květ bezu a jiní jej ordinovali ve spojení s květem lipovým. Obešel jsem příbuzné a přátele a napsal několik článků do novin. V rodině a známým jsem rozdal bezový květ, aby jej preventivně užívali ve formě čaje proti nachlazení, rýmě, kašli, včetně prevence proti chřipce a podobným onemocněním horních cest dýchacích. U těch, kteří čaj z květů užívali, buď k onemocnění vůbec nedošlo, nebo chřipka proběhla v tak mírné formě, že se projevila jen lehce zvýšenou teplotou a nebylo třeba volat lékaře. Ani tam, kde byl čaj užíván až od prvních příznaků nemoci.

Příbuzným a známým doporučuji, aby si květu a bezinek nasbírali zavčas a tak se připravili proti záludnostem nastávající zimy. Zboží z lékárny může být někdy ze starší sklizně, bezinky mohou být sbírané po deštivých dnech, což snižuje jejich účinek nebo drogy mohou být chemicky ošetřeny (např. plynnými insekticidy), což norma a lékopis nehodnotí jako závadu. Jsem si vědom, že jde o laická a nevědecká pozorování, po všech stránkách nedoložená, ale uvádím to proto, že i tato pozorování by mohla zaujat povolané lékaře a mohla by přispět k preventivní zábraně proti těmto nemocem.

Alkohol zesiluje účinek bezinek.
O antineuralgických účincích bezinek se dříve v lidové medicíně moc nevědělo. Ve starých herbářích tento údaj nenajdete. Tento efekt byl zjištěn až Dr. Epsteinem na počátku minulého století (viz v úvodu).

Latinský název bezu černého pochází od od řeckého slova sambyx = červeň, vzhledem k barvícím bobulím, niger znamená černý.
Setkala jsem se i z názorem, že slovo sambucus je odvozeno od starého strunného lidového nástroje sambuky, používaného ve starověkém Řecku.
Anglicky se mu někdy říká „medicine chest for country people“, což by se dalo přeložit jako léčebná pokladnice venkovanů.
V jednom starém herbáři jsem četla, jak kdesi jeden starý zkušený muž řekl svému vnukovi:

„Jdeš-li mimo keř bezový, sejmi čepici a pokloň se mu. Keř bezový je samý lék, od kořene až do vršku. Je to kus domácí lékárny.“

E-book Čarovný černý bez si můžete objednat zdarma ZDE.

ZDE najdete návod na přípravu bezinkového oxymelu.

Návod na bezinkový sirup v parním odšťavovacím hrnci ZDE.

Návod na bezinkový sirup bez odšťavňovacích přístrojů – ZDE.

Jak si vyrobit bezinkové víno naleznete ZDE.

Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.

Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.

Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.