Helicobakterová gastritida a terapie rostlinami

Článek jsem připravila pro facebookovou skupinu    Praktické úspěchy bylinné terapie.

 

Popisuji svou léčebnou zkušenost s terapií helicobacterové gastritidy pomocí bylin. Je jasné, že vzhledem k přítomnosti bakteriální rezistence, nemusí tato léčba fungovat u každého. Navíc se zde mohou projevit i různé individuální aspekty, jako nesnášenlivost či přecitlivělost některých lidí na popisované léčivky. Nicméně nic vám nebrání při problémech s přítomností helicobactera postup vyzkoušet.

 

CO JE TO HELICOBACTER PYLORI?

V roce 1983 se poprvé v časopisu Lancet objevil článek o přítomnosti zvláštních spirálních bakterií v žaludeční sliznici. Vyskytují se mezi hlenovou vrstvou a epitelem žaludeční sliznice.

Tato bakterie se jmenuje Helicobacter pylori a často způsobuje tzv. antrální gastritidu – zánět sliznice žaludku v oblasti tzv. antra (začátek nejužšího místa žaludku, blízko přechodu v dvanácterník), následně může postihnout i další oddíly žaludku.  Později bylo zjištěno, že přítomnost bakterie souvisí s vznikem vředu žaludku či dvanácterníku. Pokud se podaří tuto bakterii zlikvidovat, sníží se významně riziko recidivy vředu žaludku či dvanácterníku. Do tohoto objevu byla terapie vředů velmi obtížná, vředy se často vracely a onemocnění bylo úporné. Ani snižovní sekrece kyseliny chlorovodíkové tehdy používanými H2 blokátory často nepomohlo a vřed se zase po nějaké době objevil. Hrozily také komplikace jako perforace vředu  či krvácení.

Zajímavý je příběh, jak byla tato souvislost odhalena.

Na počátku 80. let internista Barry Marshall s patologem Robinem Warrenem zkoumali bakterie v žaludku. Právě v té době zjistili i přítomnost těchto zajímavých spirálovitých bakterií.

Stejně jako i u jiných velkých objevů i u tohoto nálezu přispěla náhoda. Protože byly Velikonoce, nechal Barry Marshall omylem petriho misku v inkubátoru místo obvyklých dvou – pět dlouhých dní. Po návratu nalezl obrovskou kolonii bakterií, ze které bez problémů izoloval Helicobacter pylori. (Tehdy se bakterie izolovaly právě tímto způsobem. O nějaké PCR metodě, kterou k tomuto účelu používáme nyní,  se mohlo jen zdát.) Pod elektronovým mikroskopem uviděli podlouhlou spirálovitou bakterii s několika bičíky na jednom konci. Marshall s Warrenem ji tehdy nazvali Campylobacter pyloridis. Teprve později byla bakterie  přejmenována na Helicobacter pylori. Vyslovili tehdy také domněnku, že by tato bakterie mohla být příčinou vzniku zánětu žaludku – gastritidy, ale i dalších chorob jako je vředová choroba a rakovina.  Bakterie se totiž vyskytovala právě u lidí s chronickou gastritidou. Pokud zánět nebyl přítomen, bakterie také nebyla přítomna (zkoumáno tehdejšími laboratorními metodami).  Podařilo se jim prokázat, že H. pylori je přítomen nejméně u 95 procent osob s vředem dvanáctníku a u 85 procent pacientů s vředem žaludečním.

Nicméně vědecká obec se k tomuto objevu, jak už to tak bývá, stavěla velmi kriticky, pochybovačně a odmítavě. Barry Marshall se tehdy proto rozhodl, že vědce přesvědčí pokusem sám na sobě. Rozhodl se vypít tekutinu s kulturou Helicobacter pylori. Po 5 dnech začal trpět nevolností a zvracením. 8. den byl odebrán vzorek z jeho žaludeční sliznice a histologicky se potvrdila přítomnost těžké gastritidy – tedy zánětu žaludku. To byl opravdu zásadní průlom. Prokázalo se, že gastritida i žaludeční vředy mohou být vlastně infekčním onemocněním. Konečně přišlo vysvětlení tolika léčebných neúspěchů s dříve užívanými léky.  Jestliže se jako původci vředů ukázaly bakterie, bylo  logické začít toto onemocnění léčit antibiotiky. Po vymýcení bakterie,  se onemocnění  již neopakovalo. Pamatuji si, jak nám o tomto nadšeně v 90. letech přednášel náš profersor gastroenterologie. Učebnice jsme měli ještě staré, z komunistických dob, tam jsme se nic takového nedočetli, ale na přednášce jsme se o objevu dozvěděli. Od těch dob je vyšetřování přítomnosti Helicobacter pylori běžnou rutinní záležitostí při gastroskopickém vyšetření. 

Helicobacter pylori je opravdu velmi zvláštní bakterie, je schopna žít tam, kde by jiné mikroorganismy nepřežily – tedy v extrémně kyselém prostředí, které je způsobeno produkcí kyseliny chlorovodíkové v žaludku. Aby se tam Helicobacter mohl bezpečně usídlit, má k dispozici speciální enzym nazývaný ureáza, který dovede neutralizovat kyselé agresivní prostředí v jeho bezprostředním okolí. Ureáza mu umožňuje štěpit všudypřítomnou močovinu. Jeho bičíky také  provrtávají hlen a umožňují přístup k cílové epiteliální buňce. 

Nicméně příčinou gastritid a vředů není jen samotný Helicobacter pylori, ale také další rizikové faktory: například dlouhodobé užívání kyseliny acetylsalicylové (Aspirin, Godasal, Stacyl, Anopyrin) nebo analgetik typu nesteroidních antiflogistik (Ibalgin, Ibuprofen, Diclofenac, Aulin…), kortikoidů, kouření, nadměrná konzumace alkoholu apod.

Časem bylo ale díky vzniku nových metod v diagnostice přítopmnosti bakterií překvapivě zjištěno, že u některých lidí se Helicobacter pylori vyskytuje, aniž by jim způsoboval jakékoliv potíže. Žije s nimi v symbioze. Stupěň zánětu, který tato bakterie vytvoří zaručí dostatek živin pro bakterii, ale k většímu poškození sliznice nedojde. K problému dochází, jakmile se bakterie pomnoží a toto příměří se poruší. Svému hostiteli začně působit potíže. Pak je potřeba léčebně zasáhnout.V současné době je několik metod, jak Helicobacter pylori prokázat. Většinou se tak děje ze vzorků odebraných při biopsii ze žaludeční sliznice – při histologickém vyšetření, při gastroskopii se také provádí tzv. rychlý ureázový test. Méně spolehlivý je dechový test s 13C-ureou a stanovení antigenu ve stolici (HpSA). Tyto testy mohou být falešně negativní u pacientů, kteří užívali v nedávné době antibiotika, inhibitory protonové pumpy (IPP), léky obsahující bizmut aj.

Podstatou eradikační léčby je kombinace inhibitoru protonové pumpy (například omeprazol, lansoprazol)  se dvěma antimikrobiálními prostředky – většinou se jako první volba používá amoxicilin  a klaritromycin (např. Klacid). Při alergii na pencililn – se podává metronidazol.  Problémem ale je, že bakterie jsou nyní již často na antibiotika rezistentní. Zejména na metronidazol je v poslední době rezistence vysoká.

Ale nyní pojďmě na možnost použití rostlinných přípravků.

KAZUISTIKA č. 1

76 letá pacientka má opakovaně potíže s helicobakterovou gastritidou. Trpí horním dyspeptickým syndromem –  není jí dobře, má pocity na zvracení, cítí se plná, trpí nadýmáním.  V mé interní ordinaci mne navštěvuje  hlavně kvůli osteoporoze. Své žaludeční potíže řeší s gastroenterologem, mně se jen svěřuje. Jedná se o lékařku v důchodě.

Absolvovala  gastroskopii, kde z biopsie prokázán Helicobacter pylori.

Dostala 3x koktejl několika antibiotik od svého gastroenterologa. Potíže jsou ale horší. je zoufalá. Neví si rady.

Výpis z dokumentace:

Gastroskopie v  roce 2018: axiální hiátová hernie, makroskopicky bez zn. esofagitidy. Hemorhagická erosivní gastropatie těla a antra žaludku, H. pylori positivní
Doporučení gastroenterologa:
Eradikace H.pylori dle rozpisu:
1. týden Rapoxol 20mg  (rabeprazol) 1-0-1. Pozn. jedná se o inhibitor protonové pumpy – tedy lék, snižující tvorbu kyseliny chlorovodíkové, laicky řečeno snižuje kyselost žaludeční šťáv. (Podobně působí preparáty jako Loseprazol, Omeprazol, Helicid, Emanera, Zulbex apod.)
2. týden Rapoxol 20mg 1-0-1 + Amoksiklav 1gr 1-0-1 co 12h po jídle (jedná se o antibiotikum penicilinového typu).
3. týden Rapoxol 20mg 1-0-1 + Fromilid 500mg 1-0-1 co 12h po jídle (jedná se antibiotikum – makrolid)
4.-6. týden Rapoxol 20mg 1-0-0
Za 6-8 týdnů po dobrání antibiotik absolvovala vyšetření stolice na antigen H. pylori. HP je ale stále pozitivní. 

Kontrola v lednu 2019  – pro přetrvávající pozitivitu helicobactera gastroenterologem doporučeno  přeléčit kombinací Omeprasol + Pylera (metronidazol, tetracyklin, bismuth)

Kontrola v březnu 2019 – potíže stále přetrvávají – gastroenterologem proveden nový pokus o eradikaci helicobactera kombinací Rapoxol 20mg 1-0-1 + Mycobutin (rifabutin- antibiotikum) 150 1-0-1 20 dnů + probiotika

V dubnu 2019 přichází do mé ordinace, kde je ale sledována jen pro osteoporozu. Svěřuje se mi se svými potížemi se žaludkem- i po opakovaném přeléčení antibiotiky má tlaky v nadbřišku a v dechovém testu je helicobacter stále pozitivní.

Doporučuji jí tuto trojkombinaci:

1)extrakt z grepového semene

2)tinkturu z lichořeřišnice

3)tinkturu z penízovky sametononohé.

Obstarává si všechny tři a užívá je nalačno v dávce podle hmotnosti (váží 60 kg – tedy 20 kapek 3x denně). Extrakt z grepových jader pak 3x denně 10 kapek.

Přichází za 6 měsíců. Moc mi děkuje, jak  jsem jí pomohla. Nejenže jí všechny potíže po terapii vymizely, ale má i negativní protilátky na Helicobactera. Je nadšená a jako lékařka rozčarovaná a zklamaná z antibiotik. Po dvou letech má konečně klid.  Ještě jí doporučuji přírodní probiotika – kombuchu, kvašenou zeleninu – na úpravu střevní mikroflóry po atb.

 

KAZUISTIKA č.2

64 letá pacientka stěžuje si na dyspeptické potíže – pálení žáhy, nevolnost, tlaky v oblasti žaludku. Gastroskopicky byla zjištěna gastritida pozitivní na helicobacter pylori. Byla přeléčena Pylerou  (metronidazol, tetracyklin, bismuth), nicméně potíže nadále trvají.

Doporučila jsem jí opět mou trojkombinaci tinktur – extrakt z grepového semene, tinkturu z lichořeřišnice a penízovky sametonohé. Po půl roce na kontrole říká, že žaludeční potíže již nemá. Po roce se jí ale vrací tlaky v oblasti žaludku, byliny již žádné nebere.  Doporučila jsem jí zopakovat kúru s trojkombinací tinktur a přidat tobolky s korálovcem ježatým (Hericium erinaceus), dále také olej z černého kmínu (Černuchy seté) a na akutní potíže šťávu ze syrové brambory. Také probiotika. Po půl roce přichází, že již žádné žádné zažívací potíže nemá.

 

Tuto kúru doporučuji od té doby opakovaně při problémech s přítomností HP, vždy následuje určitý úspěch. Někdy přidávám čaj z lišejníku islandského, který působí velmi hojivě na sliznici žaludku, má přirozené antibakteriální účinky a a jakožto slizovitá droga velmi zklidňuje zánětem změněnou sliznici. Lze použít i jiné slizovité léčivky jako je proskurník lékařský či sléz.

 

PENÍZOVKA SAMETONOHÁ – ENOKI

Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) – japonsky Enokitake, zkráceně Enoki. Anglicky je tato houba nazývána „Winter mushroom“ (zimní houba) nebo „Velvet foot“ (sametová noha). Tato houba roste hlavně v chladnějších měsících a sbírá se kolem Vánoc. Někteří houbaři ji typicky sbírají pro štědrovečerní polévku. Pokud není mrazivá zima či les není přikrytý sněhem, můžeme na ni u nás narazit. Často je vidět i pod sněhem. Když mrzne, plodnice zmrznou, ale jakmile se teplota dostane nad nulu, rostou dál. Penízovka se vyskytuje na odumírajícím či mrtvém dřevě hlavně listnatých stromů – na bucích, topolech, vrbách, břízách a jasanech, ale i na černém bezu, lípách a olších. Vzácně ji můžeme vidět i na dřevě jehličnatých stromů. Houba je indikátorem toho, že je strom starý a odumírá. Roste od září přes zimu až do jara (dubna) v mírném pásmu na severní polokouli – Evropa, Severní Amerika a východní Asie. Vyskytuje se v trsech. Je poměrně drobná, hlavičky měří většinou  jen kolem 1 cm. Klobouk má žlutavý až sytě oranžový nádech, někdy je až oranžovohnědý. Nožička je sametová, zprvu žlutavá, postupně odspodu hnědne, až nakonec má černohnědou barvu. Zespodu klobouku jsou lupeny okrové barvy. Houbu si můžete vypěstovat sami ze sadby, kterou seženete ve speciálních prodejnách. Je pak často bílá, nožičky má vytáhlé a hlavičky malinké. 

    Co do celosvětové spotřeby hub je penízovka pátou nejpoužívanější houbou. Je hojně konzumována a pěstována v Japonsku, Jižní Koreji a Číně. Jedná se o tamní nejpopulárnější pěstovanou houbu. V Asii se používá do polévek, salátů a jiných delikates. Přidává se také do omelet, masa, omáček, salátů, ale i do sushi a u nás do štědrovečerní polévky, do bramborového salátu, houbového kuby, do guláše či karbanátků.

Od 50. let byla penízovka zkoumána v Japonsku, kde z ní byly izolovány cenné biologicky aktivní látky. Penízovka posiluje imunitu. Obsahuje bílkovinu zvanou FIP-FVE, která stimuluje tvorbu interferonu gamma. Má také imunomodulační účinek, za který jsou  zodpovědné zejména lecitin a beta-D-glukan. Působí protibakteriálně, antivirově a je účinná i proti kvasinkám. Často se cituje v souvislosti s Escherichia coli, Helicobacter pylori a Candidou albicans. Běžně jsou s penízovkou k dostání alkoholové extrakty či tablety. 

Více se o penízovce sametonohé dočtete v mém článku ZDE.

U těch pacientů, kteří to zvládnou, preferuji samovýrobu tinktury.

LIHOVÁ TINKTURA

Můžete si tedy koupit sušenou houbu, kterou rozdrtíte. Drtí penízovky naplňtě zavařovací sklenici do 1/3, po povrch pak zalijte alkojolem, lépe s vyšším procentem  např.  60% alkohol.  Uzavřeme víčkem a  měsíc macerujeme. Můžeme denně protřepávat. Podáváme 1 kapku tinktury na 1 kg hmotnosti, dávku si rozdělíme natřikrát během dne. 

 

LICHOŘEŘIŠNICE VĚTŠÍ

Lichořeřišnice podobně jako například křen, hořčice, ředkev, kedlubna, zelí  a další brukvovité, obsahuje tzv. glukosinoláty neboli hořčičné silice (jiný název je – thioglikosidy).  Jsou syntetizovány z aminokyselin obsahujících  síru –  methionin a cystein. Gluko = cukr  a sino = síra. Přirozeně se vyskytují v rostlinách v podobě  glykosidů (Látky, které se skládají z cukerné a necukerné složky. Necukerná část se nazývá AGLYKON či GENIN. Cukernou složku GLYKON většinou tvoří  monosacharidy (nejčastěji glukosa, rhamnoza, arabinoza, xyloza…)). V rostlinách jsou glukosinoláty doprovázeny enzymem myrosinázou, který se vyskytuje  ve zvláštních buňkách (myrosinové buňky) odděleně od glukosinolátů. Při porušení pletiv a za přítomnosti vody (narušení celistvosti rostliny) → glukosinoláty přijdou do kontaktu s myrosinásou → glukosový zbytek se odřízne a uvolní se těkavé sirné deriváty  –  tzv. isothiokyanáty.  Enzym myrosináza je  silně aktivován kyselinou askorbovou, tedy vitamínem C.  Myrosinázovou aktivitu může poskytovat i lidská střevní mikrobiota.  

Uvolněné isothiokyanáty  jsou štiplavé a nazývají se hořčičné silice (protože jsou podobné silicím a těkají s vodní párou).  Cítíme je při konzumaci jako štiplavé látky – například když jíte kedlubnu, ředkvičku, nebo křen. Zkoušeli jste někdy konzumovat semena lichořeřišnice? Štiplavost cítíte až v mozku.  Hořčičné silice (isothiokyanáty) jsou těkavé kapaliny ostrého zápachu.  V samotné rostlině působí jako insekticidy (odpuzují hmyz) a antimikrobiální látky, takto rostlinu chrání. 

V lidském těle glukosinoláty působí jako fytoncidy (látky vyšších rostlin s antibiotickým/antibakteriálním účinkem), působí i antimykoticky (proti plísním a kvasinkám). Mají protizánětlivé účinky.  Jejich antimikrobiální aktivita byla vysvětlena schopností  sulfanylové (-SH) skupiny reagovat s bakteriálními proteiny,  výsledkem je porucha bakteriálního metabolismu a nakonec smrt bakteriální buňky. Jejich protizánětlivé účinky jsou způsobeny  jejich schopností tlumit syntézu a uvolnění prozánětlivých mediátorů.

Lichořeřišnice obsahuje glukosinolát  glukotropaeolin, který působí jako antiseptikum močových cest a proti plísním. Účinná látka vylučuje částečně dýchacím traktem. Z toho důvodu nalezla uplatnění při chorobách plic.

Podle vědeckých zjkoumání bylo zjištěno, že lichořeřišnice má protibakteriální účinek proti   Escherichia coli, Candida albicans, Pseudomonas aeruginosa, Bacillus,  Salmonella,  Klebsiella pneumoniae, Staphylococcus aureus. Bývá citována i v souvislosti s Helicobacter pylori.

Na protizánětlivém účinku se podílí i přítomné třísloviny, které  tvoří s bílkovinami ve vodě  těžce rozpustné látkySrážením bílkovin na sliznici se vytvoří tzv. koagulační membránu (koagulační film), která zabraňuje pronikání vody a škodlivých látek například do sliznice.  Navíc pod touto membránou může nerušeně probíhat regenerace nové tkáně. To urychluje hojení. Zabránění přístupu dráždivých látek k senzitivním nervovým zakončením se snižuje dráždivost a mírní se bolestivost. Třísloviny v malém množství pronikají i do hlubších tkání – stahují vlásečnice, zpevňují jejich stěny – tím se zpomalí pohyb leukocytů a omezí se působení histaminu. Snižují se tak projevy zánětu – otok, zčervenání, oteplení tkáně….  Takto zabraňují i tvorbě vředů. Srážením krevních bílkovin a aglutinováním krvinek, ale také stahováním kapilár, zabraňují tříloviny difuznímu kapilárnímu krvácení. Dochází také k reakci s bílkovinami stěny bakteriální buňky a protoplastů, tím je potlačena jakákoli další aktivita bakterií – jejich další množení a vnikání do tkání. Třísloviny také mají schopnost snižovat tvorbu biofilmu. Biofilm je společenství většího množství bakteriálních buněk, které jsou pevně přichycené k povrchu či k sobě navzájem a jsou obalené v gelové hmotě, tzv. extracelulární matrix (ECM), která je chrání před nepříznivými vlivy prostředí.  Extracelulární matrix ochraňuje bakterie před zásahem imunitního systému, před působením léků a vyplavením z organismu. Proto se biofilmy mohou stát příčinou přetrvávajících infekcí, kterých se nemůžeme zbavit. Schopnost bakterií tvořit biofilmy zvyšuje jejich rezistenci (odolnost) proti antibiotikům. Aby se zlikvidoval patogen žijící v biofilmu, je nutná vyšší dávka antibiotika. Řešením tedy může být fytoterapie. 

Samozřejmě na účincích lichořeřišnice se také podílí i přítomnost dalších látek např. saponinů a flavonoidů.

 

Lichořeřišnice je krásná, dekorativní rostlina,m kterou si můžete pěstovat sami. Sami si také můžete vyrobit lichořeřišnicocou tinkturu: sklenici naplňte v hmoždíři rozmačkanými semeny a pokrájenou kvetoucí natí. Zalijte alkoholem. Uzavřete a nechejte minimálně 14 dnů macerovat.

 

EXTRAKT Z GREPOVÝCH JADER

V roce 1980 si americký imunolog Jacob Herich všiml, že semena grapefruitu, která hodil do kompostu, velmi dlouho odolávají plísním a hnilobě. Začal je zkoumat a připravil z nich extrakt, který je velmi účinný proti plísním a kvasinkám, konkrétně i proti Candida albicans. Extrakt má ale i spousty dalších účinků – působí proti širokému spektru bakterií včetně Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes, Salmonella typhi, Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa, Klebsiella pneumoniae, Legionella pneumoniae, Clostridium tetani, Diplocus a mnoho dalších. Texty se zmiňují i o Helicobacter pylori. Uplatňuje se tedy i při zánětech močového měchýře, infekcí dýchacích cest či střevních potíží. Má také protivirové účinky, s pozitivním efektem se používá u nejrůznějších virových infekcí – respiračních nebo herpetických (viry oparu). Někteří výrobci extrakt doporučují jako prevenci cestovatelského průjmu či na dezinfekci vody před konzumací. S výhodou se také používá při výrobě kosmetických přípravků jako konzervant. 

Extrakty z grepových jader se prodávají v tekuté či práškové formě a anglicky se označují GSE – Grapefruit Seed Extract. Aby byl extrakt účinný, měl by být alespoň 60procentní. Používá se zevně i vnitřně. 

Vnitřně se bere 10 kapek ve sklenici vody 3x denně. Na tuto dávku je někdy vhodné vystoupat od menšího množství kapek jednou denně až po dané dávkování. Užívá se až 3 měsíce. 

ČERSTVÁ BRAMBOROVÁ ŠŤÁVA

Při gastritidách se mi  na zklidnění velmi osvědčila šťáva ze syrové brambory v dávkování -3x až 4x denně nalačno 50 ml šťávy, která vždy akutní potíže vyřeší – vymizí pálení žáhy, bolesti apod. Působí lépe než nějaké Anacidy, Gastogely, Maaloxy apod. Pacienti ji získají odšťavňovačem, kdo nemá odšťavňovač – může bramboru postrouhat a přes síto vymačkat šťávu. Každý den se musí dělat šťáva čerstvá, která se uchová 24 hodin v lednici.

Brambora mimo jiné obsahuje allantoin, podobně jako například kostival lékařský.

Allantoin je chemická sloučenina na bázi močoviny, která podporuje hojení a regeneraci sliznic, kůže a zlomenin. Působí mírně analgeticky.  Stimuluje růst zdravé tkáně. Pomáhá  odstraňovat mrtvé a poškozené buňky. Má také  antioxidační a protizánětlivý efekt  a pomáhá chránit sliznici a kůži před dráždidly a alergeny pomocí vazby a tvorby nerozpustných komplexů s těmito činidly. 

Bohatými zdroji allantoinu jsou  rostliny tradičně používané k léčení sliznic a kůže  jako je jitrocel a některé rostliny z čeledi brutnákovité (Boraginaceae) – kostival lékařský, užanka lékařská, brutnák lékařský, plicník lékařský, pilát lékařský atd. Allantoin obsahuje právě i obyčejná brambora či pšeničné klíčky nebo heřmánek a brusinka. Zajímavostí je, že allantoin produkují i larvy mouchy bzučivky obecné. Moucha naklade vajíčka do odumřelé tkáně – např. do rány a vylíhlé larvy pak mechanicky odstraňují nekrotickou tkáň za pomoci svých trávicích enzymů a  svým pohybem zvyšují prokrvení okolí rány. Navíc vylučují trusem allantoin, který pomáhá  zbavit se devitalizované tkáně a přispívá k hojení rány. Někdy se tomu říká  „bioknife – biologický nůž“. 

ČERNUCHA SETÁ – ČERNÝ KMÍN

Černucha setá (Nigella sativa) a černucha damašská (Nigella damascena) se u nás pěstují jako letničky s velmi zajímavými květy. Rostlina pochází z jihozápadní Asie a její pěstování se postupem času rozšířilo i na ostatní kontinenty. V teplejších oblastech naší republiky černuchy ojediněle zplaňují a vysemeňují se samy. Podle J. A. Zentricha a J. Janči jsou všechny druhy černuchy z léčebného hlediska rovnocenné. V některých botanických textech se ale můžete setkat s informací, že černucha damašská je jedovatá, proto raději užívejme černuchu setou. Ovšem i ta po předávkování může působit toxicky.  

Prorok Mohamed údajně řekl: „Černý kmín vyléčí jakoukoliv nemoc kromě smrti.“

Černý kmín obsahuje více než 100 cenných složek a je významným zdrojem mastných kyselin. Černý kmín býval používán jako všelék. Dnes je podáván jako dobrý zdroj energie, k detoxikaci, omlazení těla, podpoře trávení, posílení přirozeného imunitního systému těla a ke zmírnění kašle a nachlazení. protibakteriální, protivirové, protiplísňové a protiparazitární účinky. Jeho baktericidní účinek byl prokázán proti různým druhům bakterií, a někdy dokonce předčí i některá antibiotika. Na rozdíl od nich však černý kmín nelikviduje příznivou střevní mikroflóru.  Antibakteriální vlastnosti N. Sativa a jejích bioaktivních složek byly zkoumány v několika studiích. Některé klinické studie prokázaly, že požití prášku nebo oleje ze semen N. Sativa by mohlo vymýtit infekci H. pylori a zlepšit příznaky dyspepsie u infikovaných pacientů. Také in-vitro studie odhalily, že extrakt z černuchy by mohl inhibovat růst 100 % všech kmenů H. pylori za 60 minut. Její účinné látky thymochinon a hydrothymochinon prokázaly silné antibaktericidní vlastnosti proti některým grampozitivním a gramnegativním bakteriím. Černucha působí také výrazně proti alergiím, senné rýmě, astmatu a ekzémům. Látky nigellon a thymochinon inhibují uvolňování histaminu z žírných buněk. Černý kmín má regulační účinek na imunitní systém. Mnoho dosud publikovaných studií potvrdilo farmakologické schopnosti sloučenin v něm obsažených při regulaci zánětlivých cytokinů během různých infekcí – jedná se např. o IL-1, IL-6, IL-10, IL-18, TNF-alfa. Všechny studie ukázaly, že černý kmín inhibuje (potlačuje) enzymy metabolismu kyseliny arachidonové – cyklooxygenázu a 5-lipooxygenázu, což znamená, že snižuje produkci eikosanoidů, a působí tak protizánětlivě

 JAK ČERNUCHU UŽÍVAT

Používají se semena rozdrcená nebo pomletá na prášek či ve formě nálevu, odvaru či odvaru ve víně. V posledních letech je velmi populární olej z černého kmínu získaný lisováním za studena. Neexistuje žádná standardizovaná dávka černého kmínu kromě několika různých dávek uvedených ve studiích vědců. Například 2 g semen ve formě prášku užívané po dobu 12 týdnů byly považovány za vhodné pro většinu dýchacích potíží. Ve studiích je také uvedeno 500 mg černého kmínového oleje, který lze užívat dvakrát denně po dobu 4 týdnů. Jinak většinou prodejci uvádějí dávkování od 30 kapek (1 ml) až po jednu mocca lžičku oleje 3x denně nebo 1 mocca lžičku drcného semene 1x – 3x denně. Jako u jiných léčivých rostlin podáváme černuchu nalačno, minimálně 30 minut před jídlem. 

DRCENÁ SEMENA

Semena rozdrtíme v hmoždíři nebo je umeleme v mlýnku. Lze je také rozmixovat mixérem na prášek. Před drcením můžeme semínka opražit na pánvi. Připravíme si ale vždy jen takové množství drtě, které jsme schopni spotřebovat během pár dní, a poté si připravíme další várku. Drť uchováváme v uzavřené sklenici, neměla by se k ní dostat vlhkost. Užíváme jednu mocca lžičku semen 1x – 3x denně nalačno, vždy 30 minut před jídlem. Drť můžeme zapít vodou nebo ji přidáváme do jakéhokoliv jídla – kaší, jogurtu, smoothie či čehokoliv jiného. 

NÁLEV

1 KL drcených semen černuchy spaříme šálkem vroucí vody a necháme 15 minut louhovat. Nálev pijeme 2x – 3x denně. 

JINÝ NÁLEV

1 PL drcených semen černuchy spaříme ½ l vroucí vody a necháme 15 minut louhovat. 

Podáváme po PL během dne.

VINNÝ ODVAR

1 PL drcených semen černuchy zalijeme ½ l červeného vína a 1 minutu povaříme. Poté odvar necháme 15 minut louhovat a podáváme ho po ČL během dne, nejvíce užijeme 7 ČL denně. Vinný odvar má razantnější působení než klasický nálev. 

OLEJ

Olej z černého kmínu je prodáván v lahvích nebo naplněný v kapslích. Používáme kvalitní, za studena lisovaný olej, který by neměl být zředěn žádným jiným olejem. 

Užíváme 1 ČL 1x – 2x denně vždy 30 minut před jídlem, při závažných stavech 3x denně. Olej můžeme smíchat s ovocnou šťávou (např. z pomerančů), s kefírem či jogurtem nebo s medem. Na zeleninové saláty je dobré olej ředit v poměru 1 : 1 se sezamovým či olivovým olejem.  

 

KORÁLOVEC JEŽATÝ

 Korálovec ježatý (Hericium erinaceus) je dřevokazná houba, která dostala jméno podle svého vzhledu, připomíná totiž mořský korál nebo lví hřívu. Roste na odumírajících listnatých stromech. se používá v tradiční čínské medicíně. Stejně jako ostatní dřevokazné houby má i korálovec imunomodulační a protirakovinné účinky. Hericium stimuluje fagocyty, NK buňky a podporuje tvorbu různých cytokinů. Má protibakteriální a protizánětlivé účinky a je vhodná u různých autoimunitních chorob. Je známo několik oblastí, ve kterých houba vyniká. Jednak je to pomocná terapie neurologických chorob včetně roztroušené sklerózy, Parkinsonovy a Alzheimerovy choroby či jiné demence a má dobrý efekt i u neuroboreliózy. Další oblastí jsou onemocnění trávicího traktu, pomáhá například při přítomnosti Helicobacter pylori v žaludku. Korálovec má však mnoho dalších léčivých účinků. Léčebně byl používán nejen v Číně, ale využívali ho i Indiáni v Severní Americe. Je to jedlá houba a používá se v asijské gastronomii. U nás se dá sehnat ve formě tobolek, tablet nebo tinktur.  

Protihelicobacterovou aktivitou hericia se zabývalo několik studií. Jedna ze studií například prokázala, že ethanolový extrakt z mycelia Hericia má potenciální účinek proti Helicobacter pylori ale i anti-ureázové a antioxidační aktivity. Uvažuje se, že by se přípravky z Hericia mohly používat k vývoji funkčních potravin a nutraceutik k prevenci infekce Helicobacter pylori.

 

 

 

Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.

Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.

Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.

 

Jsem autorkou dvoudílné knižní série:

Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.

Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.

Chcete být v otázce zdraví soběstační, a to jen za pomoci běžně rostoucích rostlin, hub, potravin, popřípadě vody či  vašich rukou?

Při běžných infektech si můžete poradit sami.

Jak na to se dočtete v mých knihách. Nejde jen o nějaké teoretizování. V knihách naleznete přesné návody, recepty a postupy. 

 

 

Jsem také autorkou knihy:

(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)

Čarovná lékárna kolem našeho domu. 

Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?

V mé knize naleznete podrobný popis 38 divokých rostlin rostoucích volně kolem nás s podrobnými návody, jak je  zpracovat a užívat. 

 

 

 

 

 

 

 

2 názory na “Helicobakterová gastritida a terapie rostlinami”

  1. Jarmil valášek

    Vážená paní doktorko, velmi děkuji za Váš článek. Je velmi inspirativní. Rád bych se Vás zeptal, kde se daji Vámi uvedené tinktury sehnat. Děkuji ua odpověď a přeji hezký večer. Jarmil Valášek

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *