Stezka Českem - Orlické hory, 2. den (Nový Hrádek-Šerlich)

20.9.2024

Z osady Dlouhé u Nového Hrádku se vydáváme na Šerlich. Pětikilometrové stoupání do většího kopce s 10 kg na zádech je “žůžo”. Funíme a teče z nás pot. Přitom, když se zastavíme, je zima. Stoupáme po krásné louce za svitu sluníčka, pak se přesouváme do lesa. Je přenádherně. Potkáváme dva stezkaře důchodce – manželský pár. Nevím kolik je jim let, ale přes sedmdesát to bude. Mají v plánu obejít celou republiku. Zpočátku začali malými úseky, ale teď chodí prakticky stejně jak my. Jsou z Krušných hor a postupně už pár etap ušli. Klobouk dolů. Opravdu. Sedí s námi v přístřešku a ukusují s chutí chleba se sýrem. Jsou šťastní. Třeba budeme mít štěstí a budeme moci taky chodit i v takovémhle věku.

Procházíme malebným městečkem Olešnice a pokračujeme dál do kopce na Vrchmezí. To je nejvyšší bod dnešního úseku, pak už bude hřebenovka. Na Vrchmezí je nějaký trojhranný památník – čteme na něm jména císaře Josefa II., Johna Quincy Adamse – prezidenta USA z roku 1800 a Frederika Chopina. Co mají tihle tři společného? Tak prý všichni tři sem na toto místo kdysi vylezli.

Na polské části Vrchmezí je rozhledna. Na tu včerejší ale nemá. Je pěkná, ale tuctová. Rozhledy nejsou tak fascinujici. Všude jsme byli sami, ale na tuto rozhlednu zřejmě přijel zájezd klubu důchodců. Posvačíme asi s 50 dědečky a babičkami a jdeme se rozhlížet nahoru po schodech.

Pokračujeme na Šerlich, kde venku na dřevěném stole stavíme polní kuchyni. Na lihovém vařiči vařím sušenou stravu. Kolem naší provizorní kuchyně prochází turisté, kteří po nás zvědavě pokukují. Bohužel mám sušenou rajskou omáčku s rýží a mleté maso a než se vše postupně ohřeje, uběhne asi půlhodina nepřetržitého vaření. Zítra už v plynovbé kartuši vařiče asi nebude žádný plyn. Smůla.

Pak scházíme k Šerlišskému mlýnu, což je hotel, kde máme zajištěné ubytování. Před hotelem je zajímavá zahrada s potůčkem a mlýnským kolem. Interiér hotelu je opět retro. Připadám si jako v 80. letech. Oproti 70. létům včerejšího ubytování a pionýrskému táboru z nultého dne našeho putování je to posun.

Pokoje jsou útulné, ale malé. Sprchový kout je sice moderní, ale postaven v předsíňce hned za vchodovými dveřmi, stejně tak záchodový kout. Od ložnice je záchod oddělen jen chatrnými “papírovými” harmonikovými dveřmi. Kdokoliv z nás jde na záchod, jakoby vyměšoval přímo v ložnici. Za 1000 Kč na osobu na jednu noc moc fajn zážitek. Příště opravdu pojedeme opět pod stan. Večeře je ale dobrá, personál ochotný. Mám bezlepkovou stravu a nemají s tím problém. Vaří mi stravu na míru.

Z batohu vytahujeme špinavé ešusy a misky, které jsme používali před několika hodinami v naší polní kuchyni. Jak je ale umýt? Je to oříšek. Na WC je umyvadýlko velikosti 15×20 cm. Zde to tedy nepůjde. Pomalu tady nejdou umýt ruce, natož nádobí. Nakonec to vyřešíme tak, že stojíme v předsíni u dvířek sprchového koutu, El drží sprchu a já se snažím pod gejzírem teplé vody umývat ešusy. Poradili jsme si.

Opět jdeme spát brzy, abychom nabrali sílu do následujícího dne.

________________________________________________________________________________________

Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.

Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.

Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.