7.6. 2026
Snídáme salámy a zásoby z batohu. Máme klidné, relaxační nedělní ráno. Nikam nespěcháme.
Šmarja. Podle včerejší předpovědi mělo být krásně a svítit slunce, ale dnes aplikace hlásí déšť už od rána. Trochu nás uklidňuje, že podle ní má pršet právě teď, zatímco když se vykloníme z okna, venku je sucho.
Od chaty stoupáme po strmé louce na cestu s červenou značkou. Jsme na hranicích. Chvíli v Čechách, chvíli na Slovensku. Potkáváme nádhernou kamennou Kaplnku sv. Cyrila a Metoda.
Další cesta přímo po hranici je velmi malebná. Putujeme pohádkovým lesem. Cesta je sice místy pořádně bažinatá, ale o to dobrodružnější. Jakmile zahučím po kotníky do bahna poté, co mi ujede noha z kmene stromu přehozeného přes blátivý úsek, už mi to tak malebné nepřipadá. Naštěstí jsou boty kvalitní a pokračuji bez úhony dál.
„Hele, tamhle stojí asi moje kolegyně.“
Poznávám ji podle zářivě rezavých vlasů. Už z dálky se na ni usmívám. Když jsem ale asi metr od ní, zjistím, že je to úplně cizí ženská, kterou jsem v životě neviděla. To je holt úděl krátkozrakých lidí.
Vystupujeme na Malý Polom. Potkáváme partu starších Poláků, tak mezi šedesátkou a sedmdesátkou. Jsou velmi milí. Chvíli si povídáme – my česky, oni polsky. Rozumíme si tak z padesáti procent, ale nakonec si všechno důležité řekneme. Prý chodí podobné přechody na etapy v Polsku.
Jo. Takhle bych jednou chtěla prožívat stáří.
Proti nám jde slečna v zářivě bílých teniskách. Nevěřícně hledí na dlouhou blátivou kaluž před sebou. To ještě netuší, že dalších několik kilometrů bude cesta v podobném duchu.
Je to zvláštní. Všude ve světě se mluví o klimatické změně, velkém suchu a proměně krajiny. A my si zatím žijeme v nádherné zelené Středozemi. V „Hobitíně“ plném stromů, vody a života. Člověk si toho ani nedokáže pořádně vážit.
Na jednom z vrcholů hledáme místo k polednímu posezení. Nacházíme nádherný palouk se starými pařezy. Oběd v podobě proteinové tyčinky, hroznů a banánu je překvapivě luxusní.
Po několika kilometrech přicházíme k opravdu magickému místu – Muřinkovému vrchu. Je tu kaple, studánka se zázračnou vodou a příjemné posezení.
Tady se zastavíme.
Chladivá voda je vynikající. Spolu s energií, kterou tohle místo vyzařuje, se najednou radioaktivně nabijeme. Nad studánkou stojí krásná kovová plastika Klúč od šťastia. Opravdu překrásné místo plné ticha, klidu a zvláštního míru.
A pak už musíme vyšlápnout pořádný krpál na Velký Polom. Po posilnění vodou ze studánky to ale jde skoro samo.
Na vrcholu nás čeká zajímavý pralesovitý porost s pahýly mrtvých stromů. Jejich šedé kmeny ostře kontrastují se záplavou zelených keřů a mladých stromků, které tu vyrůstají. Především jeřábů. Přemýšlím, co původní les zabilo. Kůrovec?
Pak už klesáme ke Kamenné chatě. Zase záplava lidí, ale je to tu hezké a opět tu sálá pozitivní energie. Dáváme si pivo a naše sušené maso. Exkluzivní občerstvení.
Nad chatou stojí rozhledna Tetřev.
El hlásí, že tam rozhodně nepůjde, protože už od pohledu vidí, že je zavřená.
„To nevíš…“
„Vidím.“
No. Nevidí.
Rozhledna je otevřená. A navíc je skvělé, že o ní zřejmě moc lidí neví, protože jsme nahoře úplně sami. Úzké točité schody jsou docela výživné. Myslela jsem si, že nemám strach z výšek, ale tady si tím najednou nejsem tak jistá. Mám úplně sevřený zadek. Výhled je nádherný, jen škoda, že přes okna. Těsně vedle nás zuří bouřka.
Pak už putujeme dál směrem na Mosty u Jablunkova. Příroda nám připravila velkolepou podívanou. Vlevo od hřebene se ženou bouřkové mraky, zatímco napravo svítí slunce. Opravdu úchvatný a dechberoucí pohled.
Po cestě ještě míjíme chatu Severku a chatu Skalka. Na Skalce si dáváme nanuk. A pak už šupky dupky sestupujeme do Mostů u Jablunkova.
Máme ještě hodinu času, takže si na nádraží v Hospůdce na kolejích dáme pivo a relaxujeme.
Tříhodinová cesta do Olomouce uteče překvapivě rychle. Projíždíme poddolovanou krajinou kolem Karviné s haldami hlušiny a jezírky. Místy připomíná měsíční povrch.
Je to naprostý kontrast k nádherné přírodě, ze které jsme právě přišli.
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
- Chcete být v otázce zdraví soběstační, a to jen za pomoci běžně rostoucích rostlin, hub, potravin, popřípadě vody či vašich rukou?
- Při běžných infektech si můžete poradit sami.
- Jak na to se dočtete v mých knihách. Nejde jen o nějaké teoretizování. V knihách naleznete přesné návody, recepty a postupy.
Jsem také autorkou knihy:
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
- Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
- V mé knize naleznete podrobný popis 38 divokých rostlin rostoucích volně kolem nás s podrobnými návody, jak je zpracovat a užívat.
