To bychom nebyli my, kdybychom si nechali ujít zbytek přechodu Beskyd. Před 3 týdny jsme skončili náš přechod Beskyd na Lysé hoře a nedalo nám to, abychom nyní celé Beskydy nedokončili. Proto jsme tento víken věnovali cestě z Lysé hory do Mostů u Jablunkova. El trval na tom, že Lysou si musíme dát znovu – tentokrát z jiné strany – a teprve potom pokračovat dál.
Přestože máme Beskydy téměř za rohem, na Lysé hoře jsme vlastně nikdy předtím nebyli. Nevím proč. A teď jsme na ní během čtyř týdnů stáli rovnou dvakrát.
Protože nemáme nazbyt volnou dovolenou, dali jsme si jen víkendovku – dva dny, 39 kilometrů.
Opět se cítíme skvěle, nabití energií. Jenže za dva dny bude v ordinaci energie zase pryč. Znám to. Někteří pacienti ji ze mě dokážou vysát během pár minut.
0. den -5. 6. 2026
Z Olomouce cestujeme vlakem do Frýdlantu nad Ostravicí. Naše Pendolino má hned na začátku 19 minut zpoždění. Než dorazíme do Ostravy, nabere už 40 minut. Přestup na další vlak na ostravském hlavním nádraží je zážitek sám o sobě. Komunistickým nadchodem hledáme nástupiště číslo 5, což není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Přestupujeme na courák do Frýdlantu. Celou dobu prší. Zítra už ale prý nebude.
Ve Frýdlantu vystupujeme z vlaku. Naše ubytování je ještě kilometr a půl daleko, takže celou cestu absolvujeme v dešti. Po cestě se zastavíme v Bille. Musíme koupit dnešní večeři, zítřejší snídani a něco lehkého do batohu na poslední den, kdy už nebude možnost nákupu.
El tvrdí, že toho zase tolik nepotřebuje. No… zaplní celý košík a míříme k pokladně. Když vyskládáme náš „ne moc velký“ nákup na pás, zjišťuji, že vykoupil snad všechny druhy buchet, od každého několik kusů. K tomu jogurtové nápoje, salámy, tyčinky, oplatky… Já přihazuji trochu ovoce a zeleniny, které sníme k večeři a ke snídani.
Ještě že mám bezlepkovou dietu a své plátky chleba už nesu v batohu.
Za náš „ne moc velký“ nákup zaplatíme přes tisíc korun. Všechno narveme do igelitky, kam se to samozřejmě nevejde. El tedy nese igelitku a v druhé ruce se mu houpou sáčky s buchtami. Já nesu ovoce.
Tentokrát si na dvoudenní výlet vzal dvacetilitrový batoh, který už teď praská ve švech. Zajímá mě, jak do něj chce zítra nacpat celý ten nákup. Prý máme igelitku. No, výstup na Lysou horu s igelitkou bude jistě nezapomenutelný zážitek.
Naše ubytování se jmenuje Veselá myš a příjemně nás překvapilo. Máme velký útulný pokoj s gaučem a jídelním stolem. Kuchyňka a sociální zařízení jsou společné. Ubytování patří k cukrárně, takže hned vyrážíme na zmrzlinu. El prohlásil, že když už je tu cukrárna, byla by škoda si ji nedat.
Dáváme si vanilkovo-ostružinovou. Podle barvy je to spíš šmoulová a po ostružinách chutná jen velmi vzdáleně. Sedíme venku, prší, je zima a my jíme zmrzlinu. Prostě ideální kombinace.
Jen večerní hygiena je na ubytku trochu náročnější disciplína. Koupelna má rozměry zhruba jeden krát dva metry a sprchový kout tvoří jen kachličky, odtok a víra, že voda zůstane tam, kde má. Nezůstane. Při sprchování stříká až ke dveřím na zavěšené oblečení.
Umyvadlo má velikost asi 15 × 30 centimetrů. Snažím se nad něj nějak nacpat hlavu, abych si umyla obličej, ale moc to nejde. I čištění zubů je trochu adrenalin – trefit se do tak malého umyvadla vyžaduje soustředění a přesnost zkušeného odstřelovače.
Pokračování přechodu Beskyd 1. den (Ostravice Mazák – Lysá Hora – Bílý Kříž – Súľov) – 18,5 km
Posnídáme a rychle se balíme. Budeme se přesouvat autobusem do Ostravice, takže spěcháme. Snažím se vyčistit si zuby a umýt obličej nad umyvadlem o velikosti 15 × 30 cm tak, abych si nepoplivala nohy. Moc to nejde.
El se snaží své „ne moc velké“ zásoby nacpat do malého batohu. Taky to moc nejde. Igelitka musí pochodovat s námi. Na nádraží z ní průběžně vyjídá obsah.
Ve Frýdlantu je opravdu krásné historické nádraží. Fotíme si ho ze všech stran.
Vystupujeme kousek za Ostravicí a docházíme k vodní nádrži Šance. Je to klíčový zdroj pitné vody pro Ostravsko a zároveň protipovodňová ochrana. Vody je teď v přehradě méně. Její jméno je odvozeno od vrchu Šance (576 m n. m.) a při stavbě musela být zatopena centrální část obce Staré Hamry. Dělají tu i prohlídky podzemí. Někdy se sem budeme muset vrátit.
Potom nás čeká výstup na Lysou horu. Opět mám svoje ženské cyklické dny. Jak jinak, že? Takže jsem unavená ještě před začátkem výstupu. Asi vypustím duši.
Cesta je ale mnohem příjemnější než minule. Stoupáme po žluté značce, která vede převážně lesem ve stínu po lesních pěšinách. Rozhodně lepší než asfalt. Občas se objeví i úseky po vrstevnici, kde nemusíme pořád jen šlapat do kopce. Tentokrát jdeme s nákladem na zádech. Průběžně ujídáme zásoby a upíjíme vodu. Batoh je tak s každým kilometrem lehčí.
Na Lysé hoře je opět půlka národa. Chceme se najíst. Zkoušíme tři restaurace, ale čtyřikrát zatočené fronty čouhající až ven nás rychle odradí. Zakotvíme tedy u stánku. El vystojí frontu. Jde to celkem rychle. Asi za dvacet minut máme jídlo. Dáváme si docela dobrou klobásu.
Vedle u stolu sedí rodinka s papouškem na vodítku. Amazoňan. Papoušek je očividně šťastný, že nemusí být doma sám. Jmenuje se Filip.
Celkem nízko nad našimi hlavami proletí větroň. Ještě štěstí, že pilot všechno zvládl a nepřistál uprostřed davu na Lysé hoře.
Ještě se vyfotíme v dřevěném srdci s výhledem na Beskydy a vyrážíme dolů. Cestou potkáváme dva úplně nahé mladé kluky. Prostě nazí vyšli na Lysou horu. Všichni jim tleskáme. Prý rozlučka se svobodou.
Je tu spousta cyklistů. Jeden chlap táhne na laně staršího muže na kole. Asi tátu. Je to docela dojemné. Na vrchol Lysé vyjeli oba.
Cestou dolů míjíme paní, která má na zádech připnutý hrozen asi čtyřiceti balónků. Začínám mít pocit, že Lysá hora funguje jako magnet na bizarní situace.
Jedno je ale jisté. Všichni tu horu vyšli po svých nebo vyjeli na kole. Všichni jsou šťastní a dobře naladění. Žádní zamračení pacienti. To mi dodává energii.
Z Lysé hory putujeme dalších 10,5 km po červené značce směrem k hranicím se Slovenskem. Cestou dolů procházíme nádherně kvetoucími loukami, pasekami a pohádkovými lesy. A hlavně nikoho nepotkáváme, jsme tu sami.
To kochání nám trochu pokazí nějaký blbec, který se řítí střemhlav z prudkého kopce po úzké pěšině na kole. Naštěstí stihneme uskočit. Lekneme se my i on. Uff, po krátkém zavanglování se nakonec trefil a nesejmul nás.
Aby těch bizarních situací nebylo dnes málo, dole u Bílého Kříže přicházíme k místu jako vystřiženému ze sci-fi filmu. Podivné skleníky, stožáry a různé konstrukce. Vypadá to jako vesmírná observatoř.
Ve skutečnosti jde o experimentální výzkumné pracoviště zaměřené na změny klimatu. Ve sklenících mají zavřené smrky a v nadmořské výšce kolem 900 metrů zkoumají toky energie a látek v ekosystému, aby lépe pochopili, jak se budou smrkové lesy chovat v podmínkách měnícího se klimatu a jak dokážou zachycovat oxid uhličitý. Zajímavé místo. Každý, kdo tudy prochází, si ho fotí. Prý se dá domluvit i prohlídka s výkladem.
Konečně docházíme do Súľova, kde budeme přespávat. Mají tu otevřený kiosek. Ještě že tak. Široko daleko totiž nic jiného není.
Dáváme si pivo, čočkovou polévku, hranolky a nakládaný camembert. Máme fakt hlad. Mně už z něj začínalo být špatně.
Chvíli se ještě zdržíme přehrabováním hluboko v popelnici, protože El omylem vyhodil kovové příbory společně s použitým plastovým nádobím. Pak už ale konečně míříme do apartmánu.
Bydlíme v Horské chatě Súľov, kdysi Daňkově turistické ubytovně, později Chatě českých turistů. Nyní je to apartmánový dům.
Doufám, že nebydlíme ve třetím patře… a samozřejmě bydlíme ve třetím patře. Takže nás čeká ještě poslední dnešní výstup. Odměnou je opravdu krásný stylový retrobyt.
Po večerní hygieně usínáme únavou téměř okamžitě.
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
- Chcete být v otázce zdraví soběstační, a to jen za pomoci běžně rostoucích rostlin, hub, potravin, popřípadě vody či vašich rukou?
- Při běžných infektech si můžete poradit sami.
- Jak na to se dočtete v mých knihách. Nejde jen o nějaké teoretizování. V knihách naleznete přesné návody, recepty a postupy.
Jsem také autorkou knihy:
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
- Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
- V mé knize naleznete podrobný popis 38 divokých rostlin rostoucích volně kolem nás s podrobnými návody, jak je zpracovat a užívat.
