Ve znamení nejvyšší hory Beskyd
16.5 km, 910 m převýšení
V 5.00 nás v hotelu Freud budí požární poplach. El rozespale prohlásí, že to určitě není v našem pokoji, takže nás to nemusí zajímat, přetáhne si přes hlavu polštář a spí dál. Za chvíli hvízdání ustane. Kdyby ale skutečně hořelo, je po nás…
Hurá, junior dnes snídá s námi v hotelu. Snídaně v přírodě po prvním kilometru se tedy nekoná. Dnes budeme trochu švindlovat. V hotelu nám umožní nechat těžké batohy za recepcí. Přeskupíme věci a na dnešní výšlap si do jednoho batohu balíme jen to nejnutnější – vodu, klobouky, mikiny a pár drobností. O ten jeden batoh se budeme střídat.
Bez těžkého nákladu je to úplná brnkačka. Mám pocit, jako bych se vznášela. Vyrážíme svižným tempem na vrchol Lysé hory. Vycházíme už v osm ráno, takže na trase je zatím lidí jen poskrovnu. Potkáváme sem tam nějakého sportovce. Někteří už dokonce míří z Lysé dolů. Zřejmě si přivstali na východ slunce.
Podle aplikace Mapy.cz jsme měli být nahoře za tři hodiny a čtyřicet minut, ale i s přestávkami to zvládneme za tři hodiny. Přesto si připadáme jako důchodci. Neustále nás předbíhají běžci a turisté, kteří to tady evidentně chodí několikrát do měsíce. Jenže my už máme v nohách šedesát kilometrů a několik dnů s desetikilovými batohy na zádech, takže za borce považujeme hlavně sami sebe.
V jedenáct hodin stojíme na vrcholu.
Lysá hora dobyta!
A hlavně víme, že odpoledne stihneme slíbenou odměnu v podobě večeře v hotelu Freud.
Sedíme na vrcholu, pijeme pivo, odpočíváme a ze všech stran se fotíme ve velkém dřevěném srdci s výhledem na Beskydy.
Pak se konečně zvedneme od stolu. Jenže jakmile nadzvednu klobouk, zjistím, že odmítá spolupracovat. Drží přilepený ke stolu. Táhne se od něj dlouhá žvýkačka.
„To je tvoje žvýkačka?“ ptá se El.
„Ne. Cizí.“
Fuj.
Takže místo romantického horského rozjímání následuje čtvrt hodiny intenzivního škrábání žvýkačky z klobouku. Lysá hora nám zřejmě chtěla zanechat nějakou památku.
Pak už obcházíme všechny vyhlídky na vrcholu. A ta krása za to opravdu stojí. Beskydy jsou nádherné ze všech stran. Navíc jsme dorazili ještě v poměrně klidnou dobu. Když se vydáme zpátky, potkáváme nekonečný štrůdl lidí mířících vzhůru. Chvílemi to připomíná Václavské náměstí. My ale spokojeně sestupujeme dolů – s pocitem vítězů a lehce traumatizovaným kloboukem.
Je pořádné vedro. Slunce pálí, jako by se snažilo dohnat všechen chlad z předchozích dnů. Úplný opak mrazivého větru, kterým nás Beskydy přivítaly na začátku putování. Člověk by skoro nevěřil, že jde pořád o ten samý trek.
I krajina pod Lysou horou je nádherná. Louky, lesy, výhledy. Ještě projít obřím hejnem komárů u Ostravice a máme splněné snad všechny outdoorové disciplíny.
Teď už nás čeká jen zasloužená odměna – pozdní oběd spojený s večeří v hotelu Freud. A opět naprosto výtečné jídlo.
Pak přeskupíme batohy, dopřejeme si malou siestu se zmrzlinou a hurá na vlak.
Z Ostravice jedeme do Ostravy-Svinova, kde máme přestoupit na rychlík do Olomouce. Jenže právě tady se náš výlet jako z katalogu trochu zadrhne.
Na tabuli svítí zpoždění.
Nejdřív půl hodiny.
Pak čtyřicet minut.
Pak hodina.
Nakonec více než sto minut.
Nevíme, jestli ten vlak vůbec přijede. Chvíli sedíme venku, chvíli ve vestibulu nádraží a nadšení z treku z nás pomalu vyprchává. Paní na informacích nás asertivně odbude slovy, že ví úplně stejně jako my – tedy že vlak má zpoždění.
Děkujeme za informační servis.
V aplikaci Českých drah sledujeme, jak náš vlak záhadně postává někde v Polsku. Začínáme vymýšlet krizové scénáře. Jiný vlak? Jiný přestup? Autobus? Nebo se alespoň dostat blíž k Olomouci – třeba do Přerova nebo Prostějova?
A pak se najednou z reproduktoru ozve:
„Vlak přijíždí ke třetímu nástupišti.“
Přitom ještě čtvrt hodiny předtím hlásili zpoždění přes sto minut. České dráhy zjevně rády pracují s prvkem překvapení.
Každopádně konečně sedíme ve vlaku a frčíme domů. Sice o hodinu později, než jsme plánovali, ale jedeme.
Do Olomouce dorazíme pozdě večer.
A zítra šupky dupky zpátky do práce.
Beskydská meditace skončila.
A tak končí další kus Stezky Českem. Dalších pětasedmdesát kilometrů v nohách, spousta zážitků, pár zmrzlých prstů, jedna zachráněná ztráta mobilu, několik balení oplatek Jarmila a jeden klobouk navždy poznamenaný lyskohorskou žvýkačkou. Zbytek Beskyd na nás ještě čeká. A my se na něj zanedlouho vrátíme.
„Jsou tichy jak ten černý bor,
co kryje jejich hlavy sivé;
to hřebeny jsou našich hor,
to Beskydy jsou zádumčivé.“
— Petr Bezruč, Beskydy.
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
- Chcete být v otázce zdraví soběstační, a to jen za pomoci běžně rostoucích rostlin, hub, potravin, popřípadě vody či vašich rukou?
- Při běžných infektech si můžete poradit sami.
- Jak na to se dočtete v mých knihách. Nejde jen o nějaké teoretizování. V knihách naleznete přesné návody, recepty a postupy.
Jsem také autorkou knihy:
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
- Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
- V mé knize naleznete podrobný popis 38 divokých rostlin rostoucích volně kolem nás s podrobnými návody, jak je zpracovat a užívat.
