19.9.2024
Vstáváme v 7,00 do prosluněného prázdného kempu. Dosti mne bolí v křížích z nekvalitní matrace v chatce, ale jinak jsem se vyspala dobře. Snídáme venku na lavičce. Je docela zima – asi 7 stupňů. Kolem cvrlikají ptáci, šumí les, za námi šplouchá Metuje. Je sice chladno, ale je to velmi krásné. Nedá se popsat ten skvělý pocit. Horkého čaje si velmi vážíme, dokonale nás prohřeje. Balíme své batohy a vyrážíme.
Přicházíme do Bělovsi s její kyselkou. Je zde altánek s veřejně přístupným pramenem. Tak chutnou minerální vodu jsem snad nikdy nepila. Kolem nás chodí lidé s taškami plnými lahví, kam si kyselku stáčí. My se napijeme a doplníme zásoby tekutin do batohu. Já plním kyselkou svůj vak na vodu.
Kolem domečku s pramenem roste spousty kostivalu. Ano, ten použiji na svá bolavá záda z nekvalitní matrace. Jeho listy požmoulám v ruce a přiložím na bolavou bederní páteř. Kostival tam drží díky kalhotám. Vypadá to divně, ale pomáhá to. Bolest páteře během hodiny ustává. Hurá.
Vybrali jsme si trasu kolem vojenských opevnění z období před druhou světovou válkou. Je to nádherná cesta přes kopce s úchvatnými výhledy do dálky. Hodně stoupáme ale i klesáme. Na zádech sice 10 kg bágl, ale kvalitní batohy máme dobře upevněné a vůbec zátěž necítíme. Docházíme do Dobrošova. Je zde rozsáhlá podzemní pevnost, do které se rozhodneme jít. Nelitujeme. Provází nás sympatický chlap zapálený pro věc. Klesáme 40 m pod zem. Po chvíli nám průvodce nabízí alternativní kousek trasy se šplháním přes závaly. Jasně že tam jdeme. V některých místech jsme ale jen my dva s Elem a průvodcem, ostatním se tam nechce.
Je zajímavé, co dokázali vlastníma rukama postavit naši předci před 80 lety. Nad pevností je muzeum s expozicí uniforem, modelů bitev s malinkatými vojáčky. Taky nás zaujme promítání do 3D brýlí, kdy se proměňujeme v netopýry a lítáme nad zdejší krajinou. Trochu se mi z toho točí hlava. Ela zaujala simulace hledání min pomocí ručního detektoru. Našel jich 7 z 10. Tři mu vybouchly pod nohama.
Vesničky jsou zde velmi malebné. Je vidět, že se o ně místní s láskou starají. Třeba Česká Čermná s nádherným rybníkem a dřevěnými sochami – to je pecka.
Pochodujeme do kopce do Nového Hrádku a odtud k rozhledně Šibeník. Je to jedna z nejkrásnějších rozhleden, které jsem kdy viděla. Ve večerním slunci se její ocelová konstrukce nádherně leskne. Jsme tu úplně sami. Necháváme dole batohy a šplháme nahoru. Nic pro acrofobiky, vidíme hloubku pod sebou i skrz zábradlí. Navíc se rozhledna poněkud kýve ve větru. Trochu máme sevřený zadek. Ale ty výhledy široko daleko ve večerním měkkém slunečním zlatavém svitu… To se nedá popsat.
Pak pokračujeme dál k našemu ubytování. Kolem trasy je moderní křížová cesta z dřevěných křížů s kovovými prvky vyrobenými uměleckými kováři. Jmenuje se to Patnáct zastavení utrpení a naděje. Symbolikou celé křížové cesty jsou kovové ruce. U každého kříže jsou krátké úvahy k zamyšlení týkající se Ježíšova ukřižování a paralely se současnými mezilidskými problémy. Jaké je naše překvapení, když zjistíme, že celou tu nádheru vlastně dělaly děti? Na vytváření spolupracovalo několik místních středních škol – Lesnická akademie dodala dřevo, Střední průmyslovka navrhla grafickou podobu, Střední škola řemeslnná vyrobila kříže a kování a studenti Gymnázia napsali ony úvahy. Jsem z toho dojatá. Fakt pěkné.
Přicházíme do našeho ubytování – do Penzionu u kováře. Pro batůžkáře zde mají levnější retro pokoje ze 70. let jakožto hostel. V kuchyňce připravuju jídlo ze sušené stravy, kterou vlečeme na zádech a kterou jsem si opět před celou výpravou předem připravila. Nevzali jsme si mýdlo jako další zátěž do batohu. Říkali jsme si, že v ubytování mýdlo vždy bude. Nebylo téměř nikde. Sprchuji se tedy jen vodou bez mýdla v retro sprchovém koutu. Dokud nepřijdu na to, že je zde obráceně teplá a studená voda, než jak to mají označeno, zažiju humorné chvíle. Na záchodě spláchnu retro splachovadlem, které se mi houpe nad hlavou a jdeme spát. Jsme tak unavení, že ve 20,00 usneme. V noci je ale dosti zima. Ještě že mám na sobě merino triko a na nohách merino ponožky. Musím si ale navléct i elastické kalhoty, ve kterých jsem celý den chodila, jinak bych ten chlad nevydržela. Možná přece jen příště bude lepší ten stan a náš kvalitní spacák…
________________________________________________________________________________________
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
Jsem také autorkou knihy:
(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
