4. den – 10. 5. 2024.
Zázrak. Lýtko se po bylinném obkladu z bezového listí a kopřivy úplně vyléčilo. Necítím žádnou bolest a nekulhám!!! Účinky léčivých rostlin a regenerační schopnosti lidského těla jsou neuvěřitelné. Pro jistotu měním obklad na lýtku za nový, ale bolest se již neobjevuje. Elův puchýř po ošetření jitrocelovými listy také umožňuje chůzi. Můžeme do národního parku Podyjí.
Snídáme na lavičce v kempu ve Znojmě. Je to velmi romantické. Vážím si každého drobného pohodlí v našem nepohodlí na cestě. Například teplá sprcha mi připadá jako boží vynález. Přestože jsem půl noci nespala, protože mi byla zima, cítím se velmi dobře a nabitá energií. Takhle prožitý čas mi připadá jako to nejsmysluplnější z toho, co jsem v poslední době prožívala.
Vstupujeme tedy do národního parku. Je to tam nádherné. Některá místa na začátku připomínají Středomoří. Zejména vřesoviště u Havraníků je jak z jiného světa. Všude kolem žlutě září porosty janovce metlatého. Údajně bylo toto místo zarostlé lesy, ale ve středověku byly stromy vykáceny a půda se využívala jako pastviny pro dobytek. Na pastvinách se začalo dařit vřesu a dalším teplomilným rostlinám.
Součástí tohoto území je i stádo divokých koní, které pomáhají lokalitu chránit před zarůstáním a udržují prostor pro cenné rostliny. Divoké koně sice nevidíme, ale o jejich přítomnosti svědčí všudypřítomné kreativně zpracované cedule, které nás varují před jejich nebezpečností.
Visutá lávka přes řeku Dyji pod Šobesem je také zajímavá. Celkem se v národním parku nachází tři tyto lávky. My jsme přecházeli dvě z nich. Původně byly vystavěny vojsky pohraniční stráže, po revoluci pak sloužily turistům. V roce 2002 byly ale všechny zničeny velkou povodní. O rok později se podařilo vystavět visuté mosty nové.
Přicházíme k bývalému Judexovu mlýnu, kde je Dyje rozšířena ve větší vodní plochu. Na jejím břehu potkáváme ještěrky zelené. Jsou tak krásné a tak fascinující, že se od nich vůbec nemůžeme odtrhnout a půl hodiny je pozorujeme.
Stoupáme prudkým kopcem na vinici Šobes. Na jižním svahu skalnatého ostrohu v mendru řeky Dyje nacházíme tuto jednu z nejstarších a nejlepších vinic v Evropě. První vinici zde údajně vysadili již římští legionáři. Víno odtud měli na svých stolech různí čeští králové a knížata. Nikdy bych si nemyslela, že po 60 km stereotypního pohybu po rovině bude chůze do kopce opravdovym balzámem na unavené nohy. Nerovný, kopcovitý terén nám regeneruje končetiny. Lýtko drží. Čeká nás ochutnávka vína Znovínu.
Obědváme mnou vyrobené sušené maso s rajčaty. Kulinářský zážitek. Pokračujeme národním parkem do maličkého kempu v Čížově. Kolem Dyje se to hemží komáry. Velmi nám pomáhá můj bylinný repelent. Pomáhá stoprocentně, nemám ani jedno bodnutí.
Cestou potkáváme pohraniční zátarasy z ostnatého drátu, tedy část linie železné opony, která je připomínkou státní hranice mezi bývalou ČSSR a Rakouskem. Zátarasa byla tvořena 20 metrů širokou linií s dvojitým drátěným plotem, betonovými jehlany a protitankovými ježky, tzv. rozsocháči a signální soustavou, která znemožňovala volný přechod hranice. Také procházíme pod vysokánskou bývalou strážní věží, tzv. špačkárnou. Z ní příslušníci Pohraniční stráže sledovali okolí hranice, aby nedocházelo k útěkům do Rakouska. Fuj. Ještěže je tato doba pryč. Už bych to nechtěla zažít.
V kempu stavíme stan. Kemp je maličký a nejprostší ze všech, ve kterých jsme byli. Sedím v mokré trávě a na lihovém vařiči vařím sušené mleté maso s bramborovou kaší. Chybí tu lavičky. S bolavýma nohama se v trávě sedí hůře.
El má díky ponožkám, co vypadají jako kompresní punčochy na křečové žíly, puchýře i mezi prsty na nohou. Na noc mu je obkládám řebříčkem a přelepuji naplastí. Má oblepená obě chodidla skoro všude.
Večer je ve stanu opět docela zima. Protože probíhá mistrovství světa v hokeji, moc se nevyspime. V obytných vozech v kempu probíhá sledování hokeje s halasným povzbuzováním. Následuje hluk při oslavě vítězství s alkoholem. Špunty v uších nám každou hodinu vypadávají. Když konečně usneme – asi tak kolem 2.00 nás budí halekání paní: “Polární záře!! Lidi vstávejte, polární záře…” Jsme tak unavení, že nemáme sílu vylézat ze stanu. Takže jsme asi jediní v republice, kdo polární záři neviděl a ani neviděl vítězné klání našich hokejistů.
Stan jsme postavili trochu z kopce, několikrát se v noci budíme se skrčenými nohami zabořenými v předním otvoru stanu, který se skládá z moskytiéry. Musíme se vždycky ve spacáku vysunout nahoru jako píďalky, abychom podobný manévr za hodinu opět zopakovali.
Návrat z WC je v noci dosti riskantní. Se sundanými kontaktními čočkami se bojím, že vlezu do cizího stanu.
__________________________________________________________________________________________________________________________________
Chcete vědět, po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
Jsem také autorkou knihy:
(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
