Rostliny v Podyjí, které mne zaujaly poslední den Stezky Českem

Poslední den v Podyjí je na zajímavé rostliny velmi štědý. Posuďte sami.

V lesích podél Dyje poměrně často potkáváme jestřábník zední (Hieracium murorum ). Rod jestřábník je velmi široký a obsahuje celosvětově kolem 3000 druhů. Jestřábník zední je jedním z nejrozšířenějších jestřábníků v ČR. A odkud vlastně pochází jméno jestřábník? Spousta jestřábníků totiž roste na nepřístupných skalách, kde i hnízdí jestřábi. Starověká legenda praví, že jím jestřábi potírají oči, aby měli bystrý zrak. Tento jestřábník ale neroste ve skalách, občas se vyskytuje podél kamenných zdí (odtud pramení jeho druhové jméno), ale daleko častěji roste ve světlých listnatých a jehličnatých lesích, v okolí cest a železničních tratí. Většinou tam, kde je kamenitá půda. Ve větším množství je pro svou hořkou chuť nežádoucí příměsí píce pro zvířata.U nás se k léčebným účelům nepoužíval narozdíl například od jestřábníku chlupáčku.

Zato tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), kterou potkáváme, se léčebně využívala. Nicméně opět se jedná o poměrně toxickou rostlinu. Tolita obsahuje zejména v oddenku, ale i v dalších částech jedovatý glykosid vincetoxin. Otravy se projevují zvracením, průjmem a při větších dávkách může dojít k ochrnutí dechových center. Při dlouhodobém příjmu nízkých dávek drogy se může objevit zánět močových cest. Otrava byla pozorována u člověka i u některých zvířat, zejména u ovcí. V minulosti se z tolity používal oddenek vykopaný na jaře či na podzim. Má silný močopudný, potopudný a projímavý účinek, takže se uplatňoval při terapii všemožných otoků a při detoxikaci organismu. Při otravách či hadím ušknutí se používala tolita k vyvolání zvracení a průjmu, toxiny byly z těla vyloučeny hojným močením a pocením. Používala se i ve veterinární medicíně. Dnes bych tolitu doporučila hlavně k zevní terapii ekzémů. Údajně pomáhá i tam, kde jiné postupy nezabraly. Účinné a něškodné jsou také homeopaticky zpracované přípravky z tolity. Užívají se vnitřně při otocích všeho druhu, k detoxikaci a při zánětech uzlin.

V minulosti byla občas tolita využívána jako náhražková přadná rostlina (ve stonku obsahuje dlouhá, jemná a pevná vlákna).

Tahle kráska s velmi zajímavými květy se jmenuje silenka nící (Silene nutans). Charakteristickým rysem je, že květy jsou zavěšené dolů, což vytváří dojem, že “visí”, nebo jsou zvadlé. Tento jev dal rostlině druhové jméno “nutans”, které v latině znamená “visící”. Silenka nící totiž kvete jen v noci, teprve v noci začínají květy vonět výraznou hyacintovou vůní a přitahovat opylovače, kterými jsou noční motýli. Za slunečného dne působí jakoby zvadle. Večer se její korunní plátky natahují a svítí jasně bílou barvou. Oproti její kolegyni silence nadmuté, nemá silenka nící žádné zjištěné léčivé účinky a k terapii se nepoužívala.

V lese se také skrývají nádherné listy jaterníku podléšky (Hepatica nobilis). Tvar listů, které mají tři laloky uspořádané v trojúhelníku, připomínal ve středověku tvar jater, a proto se podle teorie signatur používal hlavně k léčení jaterních a žlučníkových chorob. Odtud také pramení jeho název. Má i močopudné účinky, proto se používal k detoxikaci těla. Na jaře kvete nádhernými modrofialovými květy. My jej nyní potkáváme již odkvetlý. K léčebným účelům se používají právě listy. Čerstvé listy se lze v homeopatii také uplatnit při zánětech v hrdle a bronchitidě. Listy mají také výrazně hojivé účinky a lze je přikládat na rány.

A tohle je žindava evropská (Sanicula europaea). Miříkovitá rostlina, která roste převážně ve stínu v hornatých polohách. Sbírají se z ní listy či kvetoucí nať. Je výrazně hojivá a používala se k terapii těžce se hojících ran. Latinské jméno Sanicula je odvozeno od slova sanus = zdravý, a to na právě kvůli jejímu hojivého účinku. Také byla oficiálním prostředkem proti krvácení.

Na akutní, krvácející rány lze přikládat čerstvé listy spařené horkou vodou. Listy se přikládají teplé. Ránu lze také oplachovat nálevem či odvarem z žindavy. Zastaví se krvácení, rána má tendenci se rychle hojit, doroste chybějící tkáň a po zhojení se netvoří jizvy.

Proslulá je také žindavová mast, která se doposud vyrábí a prodává. Mast se vyrábí z čerstvých listů a sádla obvyklým způsobem. Má protizánětlivý, hojivý a protialergický efekt. Osvědčila se zejména při léčbě dětských atopických ekzémů, kožních vyrážek, vředů, hnisajících ran i hemeroidů. Žindavová mast se totiž vyznačuje zvláčňujícími, osvěžujícími, stahujícími a regeneračními účinky na pokožku.

Hojivý efekt má žindava i na vnitřní záležitosti. Jako kloktadlo se osvědčila při bolení v krku či při zánětech ústní sliznice a dásní. Vnitřně se užívá při žaludečním vředu, při zánětech dýchacích cest nebo při poruchách trávení.

Obvykle se podává ve formě prášku na špičku nože nebo ve formě nálevu (2 čajové lžičky drogy na sklenku horké vody, denně se pijí 2 sklenky), při zevním použití pak buď ve formě masti, koupele nebo kloktadla (1 až 2 polévkové lžíce drogy na 1 l vody).

Zaujaly mne listy této rostliny: Jedná se o pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium). Někdy se mu říká nepravá konvalinka, protože z dálky připomíná konvalinku. Roste v lesích, na vlhkých stráních u potoků apod. Rodové jméno pochází z řeckých slov Maios znamenající „květen“ a anthemon znamenající „květ“. V angličtině se příznačně nazývá May lily. Ano, je květen a my vidíme, jak v tomto měsíci krásně kvete. Plody pstročku jsou jedovaté. Po požití se dostavuje omámení, zvracení, bolesti břicha, průjem a hojné močení. Mohou zvýšit srdeční frekvenci a způsobit dušnost. Otravy jsou ale vzácné.

Pstroček byl podroben vědeckému zkoumání a zjistilo se, že látky v něm obsažené způsobují, že rostlina působí protizánětlivě, antibakteriálně, protiplísňově a může přispívat k podpoře imunity.

U nás se pstroček k léčebným účelům moc nepoužíval, ale našla jsem informace v anglických pramenech. V USA se v lidovém léčitelství připravovaly účinné prostředky z listů, kořenů a vzácně i z jedovatých bobulí. Pstroček snižuje horečku, tlumí bolest, zastavuje krvácení. Má močopudné účinky, používal se proti otokům u onemocnění srdce či ledvin. Pomáhá u onemocněních horních cest dýchacích, chřipky a běžného nachlazení. Působí jako tonikum – posiluje, zmírňuje únavu. Odvar z kořenů se využíval při tendenci ke krvácení – například z nosu, při nadměrném menstruačním krvácení apod. Přípravky z pstročku se zevně aplikovaly u kloubních onemocnění, kožních chorob, abscesů, zánětu nehtového lůžka a také k léčbě kožních nádorů. Rostlinou se léčily i záněty spojivek.

Na skalách vídáme tento plazivý žlutě kvetoucí keřík. Jedná se o kručinku chlupatou (Genista pilosa). Květy má podobné jako janovec metlatý, který jsme potkali kolem Havraníků. Kručinka chlupatá je ale opravdu hodně nizoučká oproti janovci. Protože se kobercovitě rozrůstá, pěstují ji lidé ve sklkách.

Oproti kručince barvířské, kručinka chlupatá neměla žádné využití v lidové medicíně.

Na jedné sluníčkem vyhřáté skále potkáváme takto nádherně zbarvený pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias). Pryšec chvojka je jedovatý. Již název pryšec nám říká, že z něj něco prýští. Vědecké jméno pryšce chvojky pochází z řeckého slova euforbós, což v překladu znamená dobře živený, druhé slovo tithymalos v řečtině znamená dávající mléko. Prýští z něj bílé latexové mléko, které obsahuje estery forbolu, jež jsou velmi dráždivé. Pokud by se latex dostal do očí, mohl by poškodit rohovku. Při jeho požití může dojít k otravě projevující se pálením v ústech, zvracením, průjmem, rozšířením zorniček, blouzněním, křečemi, studeným potem, svalovým třesem, nejistou chůzí, nepravidelným pulsem atd.

Nicméně toto latexové mléko se v lidovém léčitelství používalo k odstraňování bradavic a kuřích ok a údajně i pih

Spolu s řebčíkem královským má prý repelentní účinek na hryzce.

U Vranova nad Dyjí je na břehu Dyje úplná botanická zahrada. Kvete tu vše možné. Zaujal mne zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia). Jedná se o velmi raný druh zvonku. Co je zajímavé, má jedlé listy, stonky i květy. Mají nasládlou chuť. Můžeme jimi ozdobit dezerty či saláty. Mladé jarní výhonky mají chuť jako hrášek. Zvonek bývá vysazován do skalek, kde se pěkně vyjímá.

Na břehu Dyje nacházíme také další z kakostů, a to konkrétně kakost hnědočervený (Geranium phaeum). Má krásné hnědočervené květy, které se u vodní hladiny vyjímají.

Tento kakost rád roste ve vlhkých stanovištích a zde – u Dyje, mu to vyhovuje.

Protože je tento kakost vcelku nápadný, býval vysazován jako okrasná rostlina na zahradách. Plody, stejně jako u jiných kakostů, připomínají zobák čápa, říkalo se mu též čapí nůsek.

Na okraji lesů nacházíme huseník lysý (Turritis glabra). Latinský název rostliny pochází z latinského slova „turris“, což znamená „věž“ a „glabra“ znamená „hladký“. Název odkazuje na vysoký, štíhlý stonek a hladké listy rostliny.

U nás se kdysi v minulosti používal z léčebných důvodů, v současné době se v lidové medicíně moc neuplatňuje.

V tradiční medicíně různých jiných zemí po celém světě byl huseník využíván poměrně často. V Číně například k terapii žaludečních chorob. Anglicky se mu říká tower mustard či tower cress (věžovitá hořčice či věžovitá řeřicha).

Místy se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách. Různě po světě se používal kuchyni. Má mírně nahořklou a štiplavou chuť, asi jako řeřicha či rukola. Může se přidávat do salátů, polévek apod.

Léčebně se podával k terapii respiračních onemocnění jako je kašel, astma a bronchitida. Má močopudné účinky a uplatňoval se též při terapii infekcí močových cest. Obsahuje totiž glukosinoláty (podobně jako jiné brukvovité rostliny). Huseník je blízký příbuzný jiných známých rostlin z čeledi Brassicaceae, včetně brokolice, květáku a zelí. Glukosinoláty jsou sloučeniny obsahující síru. Byly studovány pro jejich potenciální zdravotní přínosy, včetně jejich schopnosti bojovat proti rakovině a dalším nemocem. Mají protibakteriální účinky.

Huseník se také někdy používal jako přírodní žluté barvivo.

__________________________________________________________________________________________________________________________________

Chcete vědět, po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.

Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.

Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.