5. den – 11.5. 2024.
Ráno v kempu v Čížově je taktéž zábavné. Pro celý kemp jsou k dispozici pouze dvě kadibudky. Při sezení na WC slyším skrz vyřezávané srdíčko a dvaceticentimetrovou díru ve spodní části dveří popochazející frontu lidí zadržujících moč a stolici. Po noci strávené oslavováním výsledku hokejového utkání je to asi hodně nepříjemné. Následné čištění zubů u dřezu vedle kadibudek je pak také zážitek.
Elovy puchýře jsou o poznání lepší. Sundávám z nich řebříček, nalepuji jitrocel. Dá se s ním totiž pohodlně chodit. Pokračujeme národním parkem v Podyjí. Je tu nádherně. El se snaží s puchýřem vydržet do cíle. Jednou si musím odskočit do křoví. Po návratu El telefonuje. S telefonem u ucha pokračuje v cestě. Asi po 1, 5 km zjistíme, že stojíme na rozcestí kde jsme již byli. Duchem nepřítomný El se vydal opačným směrem nazpátek a já blbec ho následovala. Nadává kvůli puchýřům.
Pokračujeme malebným lesem podél Dyje. Lezeme trochu do skal. Fascinuje nás Pašerácká stezka. Pěšina zde prochází po úzkém skalním chodníčku vysoko nad údolím řeky Dyje pod členitou skálou. Jsou zde nádherné výhledy. Chodíme kolem skalních srázů a převisů. Hloubka, ve které teče řeka Dyje je úctyhodná. Pašerácká stezka je dle různých turistickýxh průvodců doporučována jen zdatným turistům, kteří mají jistotu při pohybu v náročném terénu a ve skalách a kteří se nebojí výšek. Nám ale tedy cesta nějak zvlášť nebezpečná nepřipadá. Nenacházíme zde jediné místo, kde by se měl člověk bát, že spadne.
I zbytek trasy kolem Dyje je krásný. Všude nacházíme spousty rostlin, které normálně nevídáme.
V těsné blízkosti značené trasy se nachází Ledové sluje. Jsou to pseudokrasové prostory ve skalách v délce 2 km vzniklé říční erozí a vlivem mrazu a větru. Vnitřek slují je pokryt až do letního období ledovou výzdobou. Do slují ale bohužel v současné době není dovolen vstup ani k nim nevedou směrovky.
Malebnou lokalitu si oblíbila někdejší majitelka Vranova hraběnka Helena Mniszková. Hraběnka tuto oblast měla za nejmilejší kout svého panství a o svou radost se chtěla podělit s širokou veřejností. V roce 1859 nechala v této divoké části údolí Dyje zbudovat k jeskyním cestu. V celém svahu byl vystavěn systém kamenných stezek a laviček, přístupných ještě v první polovině 20. století. Na vrcholu skal byl vztyčen na hraběnčinu počest pomník v podobě jehlanu. Podle pověsti v základech stavby leží hrnec s jednou stříbrnou a 15 měděnými mincemi s s pahýlem borovice (nebo dubu), která stávala na vrcholku skály.
My se dostáváme jen nad Ledové sluje k jehlanovitému obelisku. Sedíme na lavičce a kocháme se výhledem do dálky.
Cestou k Vranovu přecházíme také dřevěný most Heleny Mniszkové, který byl ještě před lety zbořený, ale národní park jej nechal postavit znovu.
Hurá, jsme v cílové rovince. Docházíme do Vranova nad Dyjí. I tady je řeka krásná.
Po včerejším nevyspání se odměňujeme spánkem v hotelu Sluchátko (dříve Podzámecký hotel).
Proč tak netradiční název? Právě pod tímhle názvem tu totiž kdysi dávno za první republiky pořádala skupina bohémů, nadšenců a bláznů něco jako polotajný kabaret. Kabaret Sluchátko. Spolek futuristů, kteří věřili v zářnou budoucnost a hlavně ve velkou legraci. Nynější majitelé tedy hotel nazvali po onom kabaretu. Hotel je teď hlavně ukrajinský. Jsou v něm ubytováni váleční uprchlíci a provozuje se zde ukrajinská kuchyně. Konzumujeme ukrajinské speciality. Je to moc dobré. Jen všude kolem vidíme smutek, zmar a depresi. Nikdo neví, co bude dál. Mladí hoši, kteří nás obsluhují se budou možná muset vrátit kvůli mobilizaci. Ukrajinské ženy, které zde bydlí, chodí jak tělo bez duše. Je nám z toho zle. Nicméně hotel a kuchyni můžeme doporučit. Moc se nám tam líbilo.
Stezka Českem nás velmi nadchla. Už plánujeme pokračování. Je to ohromná droga.
__________________________________________________________________________________________________________________________________
Chcete vědět, po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
Jsem také autorkou knihy:
(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
