Rostliny, které mne zaujaly v údolí řeky Soči - část II.

V lese velice často nacházíme tuhle bílou krásku s názvam udatna lesní (Aruncus vulgaris). Pro své zajímavé bílé květy se jí říkalo také kozí vous. Její kultivary bývají prodávány v zahradnictví, jako statné, až dvoumetrové okrasné rostliny. Udatna roste i v našich končinách, a to zejména v horských a suťových lesích na vlhkých polostinných místech.

Některé zdroje uvádějí, že mladé listy, pupeny a stonky jsou jedlé. Ale pozor!!! Jen po tepelné úpravě. Obsahují totiž kyanogenní glykosidy, které se povařením ničí.

K léčebným účelům se z udatny používal většinou kořen. Odvar z kořenů se podával ke zmírnění poporodního krvácení, ale i ke zmírnění jiných druhů vnitřního krvácení. Dále působí antipyreticky, takže se popíjel při horečce, chřipkách apod. Používal se také při průjmu, k terapii bolestí žaludku a střev, břišních kolik a také ke snížení nadměného močení. Též se udatnou léčila kapavka.

Odvar se používal i zevně ke koupeli oteklých nohou a revmatických kloubů. Plátek z čerstvého kořene se přikládal na včelí a vosí bodance.

V minulém článku jsme si ukazovali kapradinu sleziník červený. Nyní si něco řekneme o jelením jazyku (Phyllitis scolopendrium), který je v těchto končinách, tedy v Triglavském národním parku, též dosti hojný. Patří do stejné čeledi jako již zmíněný sleziník, a to do čeledi Aspleniaceae – sleziníkovité. Jedná se o malý druh kapradiny, u nás docela vzácný. Je zařazený do seznamu ohrožených druhů. Jeho listy, jak název napovídá, připomínají malé jelení jazyky. Roste ve vlhkých stinných lesích na skalnatém podloží. V podstatě zůstává zelený po celý rok.

Obsahuje dosti tříslovin a slizů, což předurčuje jeho léčivý účinek. Slizy a třísloviny přispívají k vytvoření ochranného povlaku na sliznicích a kůži, takže se záněty či jiné patologie pod tímto povlakem lépe hojí. Třísloviny navíc působí antibakteriálně.

Používal se i ve středověku. Ve svém Herbáři o něm píše Mattioli. Nazývá jej Traňk. Traňk, z německého trunk, byl staročeský název pro tekutý nápoj. Jelení jazyk macerovaný ve víně či jeho octový odvar se používal na onemocnění sleziny. Listy vymacerované ve víně se též přikládali zevně nad oblast sleziny. Dále se jelení jazyk podával také na infekce močových cest, žloutenku, močové kameny, úplavici, menstruační bolesti a také prý pomáhal u škytavky. Údajně též hojil hadí uštknutí. Odvarem z jeleního jazyku se vyplachovala ústa při zánětech v dutině ústní včetně vředů a zřejmě i paradentozy.

Tradiční čínská medicína využívá jelení jazyk k léčbě ledvinových kamenů, při problémech s močovým ústrojím, při astmatu a kašli. Jelení jazyk se také využívá na problémy se zažíváním, zejména na průjem a úplavici. Zřejmě vlivem tříslovin pomáhá zastavovat krvácení.

Věřilo se, že výtrusy mohou zajistit neviditelnost.

Postupně se zjistilo, že má jelení jazyk také antibakteriální účinky (např. na bakterie Staphylococcus aureus, Proteus nebo Escherichia coli). Má také antivirové účinky (zkoumal se z hlediska působení proti koronavirovému onemocnění SARS v roce 2014 a též proti keratitidě způsobené herpes simplex virem – zánět oční rohovky).

Byl velmi oblíbenou bylinkou bylináře Pavla Váni, pěstoval si ho prý na své chatě.

A tahle velká krasavice je rulík zlomocný (Atropa bella-donna).

Jedná se o prudce jedovatou rostlinu. My ji zde vidíme ve fázi kvetení, později se na ní vytvoří lákavé tmavě modré až téměř černé plody, které připomínají borůvky. Tyto plody byly mnohdy příčinou otrav, zejména dětí. Smrtelnou dávkou pro dítě mohou být již pouhé 3 bobule. Pro dospělého je smrtelnou dávkou 10 bobulí. Jedovatá je ale celá rostlina, tedy i květy, listy a kořeny.

Rulík obsahuje tropanové alkaloidy – z 98% L-hyoscyamin, dále atropin (v čerstvé droze jen ve stopách) a skopolamin, belladonnin. Tyto alkaloidy působí na vegetativní nervový systém jako parasympatolytikum: tlumí všechny muskarinové účinky acetylcholinu.

Otrava se projevuje nejprve suchostí v ústech a hrdle. Z počátku může být tendence k velkému vzrušení, sklon k nadměrnému mluvení, pohybu, chůzi. Postižený zčervená v oibličeji, rozšíří se mu zorničky (mydriáza), má suchou kůži. Buší mu srdce. Po vyšších dávkách vázně polykání, zvyšuje se vzrušení, hůře se dýchá, stoupá teplota, vznikají závratě. Postižený má četné zrakové, sluchové i čichové halucinace. Může být vzteklý a rozzuřený. Pak nastává vyčerpanost, slabost, spavost a naopak pokles teploty. Dotyčný upadá do spánku, ve kterém může v důsledku ochrnutí dýchacího ústrojí, zemřít.

Pokud jsme svědkem otravy rulíkem zlomocným, okemžitě voláme RZP. Zkusíme vyvolat zvracení podáním vlažné vody. Podáme aktivní uhlí. V nemocnici se provádí výplach žaludku a podává se aktivní uhlí. Existuje protilátka: fysostigmin.

Z rulíku se získává atropin, který se používá ve formě kapek v očním lékařství k tzv. “rozkapání” očí – rozšíří se zorničky a usnadní se tím oční vyšetření sítnice. Zajímavostí je, že ze stejného důvodu si ženy ve středověku zejména v Itálii vtíraly šťávu či destilovaný hydrolát z rulíku do očí, aby se jim zorničky rozšířily a měly krásné, černé oči. Vyráběly se z něj i líčidla. Odtud pochází latinský název rulíku belladona (bella donna = krásná paní). Ale tohle rozhodně nedělejte. Ten, kdo chodí na oční vyšetření ví, že při atropinoivé mydriáze moc dobře nevidí. Navíc se můžete otrávit. Z výtažků rostliny se také vyrábí spamolytika – prostředky, které uvolňují křeče hladkého svalstva.

Rulík používaly ve formě mastí či odvarů i čarodějnice. Po natření na kůži pronikaly do jiných dimenzí vědomí. Byl součástí středověkých čarodějných létacích mastí a nápojů lásky. Dále jej často v historii používali traviči jako jed. Příslušníci habsburské dynastie, kteří trpěli Parkinsonovou chorobou, se podrobovali tzv. bulharské kúře, ve které se používal extrakt z kořene rulíku zlomocného. Výtažek byl také součástí antiastmatických cigaret a tablet. Ještě v 50. letech se u nás takové cigarety vyráběly. Čistý atropin podáváme v nemocnicích injekčně pacientům při vrazné bradykardii – pomalém srdčním tepu.

Rulík obsahuje v menším množství také tropanový alkaloid skopolamin zvaný droga pravdy. Po jeho aplikaci se pacient uklidní a dostaví se stav podobný spánku. Jeho vůle je pozměněna. Pacient může například odpovídat na otázky, které by v bdělém stavu nikdy nezodpověděl. Skopolamin se v minulosti podával u výslechů některým vězňům, aby na sebe vyzradili vše, co vědí. Dnes je jeho používání k těmto účelům zakázáno.

Nicméně v homeopatii je Belladona velmi často využívána – zejména při akutních horečnatých stavech. Ale i při bolestech hlavy se světloplachostí a citlivostí k hluku, u zánětů nosohltanu, rýmy, angíny či zánětu středního ucha. Všeobecně tedy u katarů horních cest dýchacích cest. Ale také po bodnutí hmyzem, u kožních vyrážek a při popáleninách kůže.

A tohle je pryskyřník omějolistý (Ranunculus aconitifolius). Má krásné bílé květy, na rozdíl od většiny druhů pryskyřníkovitých, které mají květy žluté. Roste na vlhčích lesních stanovištích.

Název pryskyřník vznikl podle toho, že jeho šťáva působí na kůži pryskýře (puchýře). V minulosti se často stávalo, že děti, které si hrály s pryskyřníky, měly puchýře i v ústech či na rtech.

Obsahuje ranunkulin – jeho štěpením vzniká jedovatý protoanemonin; zasýcháním rostlin vzniká nejedovatý anemonin. Sušením se dráždivé látky ztrácí. Podobně jako u jiných druhů pryskyřníků, lze použít čerstvé listy či stonky na potírání bradavic.

Tyhle zajímavé kytky jsou rozrazil klasnatý (Veronica spicata). O jeho léčivých schopnostech jsem se nikde nedočetla. Zato pro jeho krásu si jej lidé vysazují jako okrasnpou rostlinu do skalek a květinových záhonů.

A tohle je volovec vrbolistý (Buphtalmum salicifolium), někdy také zvaný volské oko vrbolisté. Roste v horských oblastech jižní Evropy, ale u nás se používá v trvalkových záhonech jako okrasná rostlina.

Připomíná vám tato rostlina naši bukvici lékařskou, ale její květy nejsou fialové, nýbrž žluté? Není to náhoda, i toto je bukvice – latinsky Betonica alopecuros nebo také Stachys alopecuros. Česky se nazývá někdy také jako čistec psárkovitý. Mnozí autoři i v současnosti neuznávají samostatnost rodu bukvice (Betonica) a druh klasifikují v rodu čistec (Stachys).

Podobně i jako jiné rostliny z rodu Stachys, zřejmě i tato rostlina má četné léčivé účinky. V mezinárodní literatuře byly druhy Stachys široce studovány prostřednictvím několika fytochemických a farmakologických výzkumů. Byla zjištěna protizánětlivá, antioxidační, analgetická, renoprotektivní, anxiolytická a antidepresivní aktivita.

A tohle je silenečka alpská (Heliosperma alpestre). Roste na vápencových skalnatých svazích, ve skalních štěrbinách, v suti. Vyskytuje se v horách až do nadmořské výšky okolo 2800 m. Kvete od června do srpna.

__________________________________________________________________________________________________________________________________

Chcete vědět, po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.

Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.

Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.