29. 4. 2026
Další etapa Stezky Českem je za námi. Tentokrát jsme si vybrali přechod Beskyd. Říká se, že je to nejnáročnější část celé Stezky, hlavně kvůli neustálým výstupům a sestupům. Ale upřímně? Zas tak hrozné to nebylo. A navíc s námi tentokrát vyrazil i náš junior.
Na Masarykově univerzitě měl povinný tělocvik. Jenže se mu nechtělo pravidelně docházet na nějaké sportovní aktivity. Jedním z nabízených předmětů ale byla turistika, a tak se rozhodl, že to zvládne se svými rodiči. Na pár dní opustil přítelkyni a vydal se s námi na trek. Jeho úkolem bylo ujít 75 kilometrů, vše zaznamenat do příslušné aplikace a fotograficky zdokumentovat. Potom už jen stačilo vše odeslat na MUNI.
Jak tak zjišťoval, většina spolužáků plnila předmět postupně – výlet s babičkou sedm kilometrů, příště zase něco dalšího. No jo, holt ajťáci. Náš junior je ale borec. Celých 75 kilometrů zvládl najednou, navíc v poměrně náročném terénu a s desetikilovou zátěží na zádech.
Myslím, že jsme naše potomky turistikou infikovali už v dětství. Zatímco tehdy občas protestovali, že je to „do kopce“, „moc dlouhý“ a „kdy už tam budem“, dnes v dospělosti zjistili, že je to vlastně docela fajn. Dokonce i naše dcera už prošla svůj úsek Stezky Českem se svými kamarádkami.
My jsme si to opět moc užili a máme skvělý pocit, že jsme se zase posunuli o kus dál. Spoustu věcí už máme vychytaných – boty, vložky, batohy, oblečení, jídlo i vybavení. Díky tomu jsme tentokrát netrpěli žádnými většími zdravotními komplikacemi.
Výborně jsme trefili i termín. Původně mělo podle předpovědi pršet, ale říkala jsem si, že člověk nikdy neví, jak to nakonec dopadne. A dopadlo to skvěle. První dny byla sice pořádná zima, ale slunečno. A závěr? Úplně letní počasí.
Tentokrát jsme šli nalehko, bez stanu. V Beskydech se stejně skoro nikde tábořit nedá a stan pro tři by znamenal další kila navíc. Navíc mě zastihly moje ženské cyklické dny, takže jsem ocenila možnost hygienického zázemí. Spali jsme tedy jako správní mastňáci v penzionech a hotelech. A byl to vlastně také zajímavý zážitek. El všechno výborně naplánoval a zorganizoval.
Ať děláme, co děláme, naše batohy váží kolem deseti kilogramů. Níž se prostě nedostaneme. Kvůli proměnlivému počasí jsme museli přibalit teplejší oblečení a zimní bundy. Já i junior navíc bezlepkové chleby, které se po cestě nedají vždycky sehnat, něco k jídlu a zásoby vody. Některé úseky totiž vedou dlouho bez možnosti doplnit zásoby v obchodě nebo restauraci. A samotný batoh bez výbavy váží skoro dvě kila.
Celkem jsme ušli 75 kilometrů a putovali z Hodslavic přes beskydské hřebeny až na Lysou horu a do Ostravice.
Klidně bychom pokračovali dál, ale povinnosti volají a musíme zpátky do práce. Zbytek Beskyd, od Lysé hory směrem k Jablunkovu, si tedy necháme na některý z příštích víkendů. Už teď se na něj těšíme.
0. den – cesta na start
Z Olomouce jedeme vláčkem do Valašského Meziříčí. Cesta je fakt pohodová – za hodinku jsme na místě, ani se nestihneme pořádně rozhádat, kdo co zapomněl, kdo sedí u okna apod… Valašské Meziříčí je krásné městečko s historickým centrem, takové to, kde má člověk chuť zpomalit… kdyby mu do toho nefoukal arktický vítr.
Straaašně fouká studený vichr. Jakože fakt. V podvečer teploty klesají k nule. Stačí krátká procházka a jsme promrzlí na kost. Elegantně uznáváme porážku a vracíme se pro zimní bundy. Ještěže nespíme ve stanu, jinak bychom přechod Beskyd zakončili dřív, než by začal.
Oba moje chlapy zaujala budova kina s knihovnou. Rafinovaný nápis na domě totiž evokuje kino s poněkud… trávicím programem. Stačí ubrat pár písmen a kulturní zážitek dostává úplně nový rozměr.
Městem protéká řeka Bečva. Je vidět, že se naplno zotavila z ekologické katastrofy z roku 2020. Vidíme v ní spousty velkých ryb. A pár metrů od mostu dokonce na kameni sedí volavka popelavá. Fascinující.
Přespáváme na opravdu pěkném zámku. Na chvíli si připadáme jako zámečtí páni. Chlapi jsou nadšení z proskleného výtahu, takže samozřejmě vzniká několik uměleckých videí jízdy skrz poschodí. Dokumentace musí být.
Máme hrozný hlad. Takový ten hlad, kdy by člověk snědl i jídelní lístek. Hledáme restauraci a Asie nás nezklame. Navíc nám vyjdou vstříc i s bezlepkovým stravováním, což v tu chvíli považujeme skoro za zázrak.
0.den je pohodový, lehce vymrzlý, ale s plným břichem. Těšíme se na zítřejší výšlap.
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
- Chcete být v otázce zdraví soběstační, a to jen za pomoci běžně rostoucích rostlin, hub, potravin, popřípadě vody či vašich rukou?
- Při běžných infektech si můžete poradit sami.
- Jak na to se dočtete v mých knihách. Nejde jen o nějaké teoretizování. V knihách naleznete přesné návody, recepty a postupy.
Jsem také autorkou knihy:
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
- Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
- V mé knize naleznete podrobný popis 38 divokých rostlin rostoucích volně kolem nás s podrobnými návody, jak je zpracovat a užívat.
