Rostliny, které mne zaujaly v údolí řeky Soči ve Slovinsku - část I.

Letos jsem strávila týden své dovolené ve Slovinsku v údolí řeky Soči. Bylo tam nádherně. Tyrkysově zbarvená řeka Soča mi učarovala. Řeka je i přes letní období velmi chladná – kolem 10 st. C. Své modré zbarvení získala díky vysokému obsahu uhličitanu vápenatého. Ten je typický pro vápencové podloží, kterým řeka protéká. Působí zde i kontrast s bílými vápencovými naplaveninami.

Samozřejmě i v této oblasti mne zaujaly některé rostliny. Jelikož jsme se pohybovali nejen podél řeky, ale i ve vysokých horách, které řeku obklopují, potkali jsme mnoho druhů, které jsou typické pro vysoké nadmořské výšky. Některé z těchto rostlin se vyskytují i v našich končinách, jiné jsou typické jen pro oblasti tohoto typu.

Tak jdeme na to:

Turo rostlinu jsem potkala na břehu řeky Soči hned první den. Podobá se našemu devětsilu, že? Ano, jedná se o devětsil podivný (Petasites paradoxus). Na rozdíl od našeho devětsilu lékařského a bílého, tento devětsil roste na pohyblivých nebo částečně zazemněných vlhkých vápencových sutích, také v borových lesích na sutích a balvaninách. A hlavně v nadmořské výšce 600–2200 m. Devětsil podivný se zřejmě v minulosti léčebně také používal, ale podobně jako jiné druhy devětsilů, i on obsahuje pyrrolizidonové alkaloidy. Článek o našem devětsilu lékařském si můžete přečíst ZDE: https://mudr-alena-hamplova.cz/devetsil/

Všude kolem řeky rostou tyto nízké keříky s červenými kuličkami. Jedná se o vrbu nachovou (Salix purpurea). To červené ale nejsou její plody, jedná se o hálky vytvořené zřejmě hmyzem s názvem Pilatka hrachová – Euura viminalis.

Také vrba nachová obsahuje kyselinu salicylovou od čehož se odvozují její léčivé účinky. Přečtěte si můj článek o vrbě jívě, která má podobné léčivé schopnosti ZDE: https://mudr-alena-hamplova.cz/vrba-jiva/.

V lesích nacházíme hojně bramboříky. Zřejmě se jedná o brambořík nachový (Cyclamen purpurascens). U nás jsou známé pokojové bramboříky vyšlechtěné z druhu brambořík perský. Celá rostlina a zejména hlízy bramboříku obsahují jedovatý saponin cyklamin. Po pozření člověkem vzniká zánět žakudku a střev se zvracením, průjmem, malátností, pocením a křečemi. Pokud by se saponin dostal do krve způsobil by rozpad červených krvinek – tzv. hemolýzu.

Je zajímavé, že hlízy bramboříku rádi vyrývají divoká prasata, které jsou proti působení cyklaminu odolní. Proto se bramboříku také někdy říká svinský ořech, svinský chléb či zemskej sejr. Pro své nádherné fialové květy mu také někdy říkali alpská fialka.

V minulosti se hlízy používaly v lidovém léčitelství jako projímadlo. Tinktura z nich byla zase nasazována proti revmatismu a srdečním neurózám. A údajně se na Sicílii používaly k omamování ryb při jejich lovu.

Ve skalách, mezi kameny a také ve spárách zídek vídám poměrně často sleziník červený (Asplenium trichomanes). Jedná se o druh kapraďovité rostliny. Dokáže růst i v těch nejdrsnějších podmínkách. Preferuje především vlhčí, polostinné až stinné prostředí s vápenitým podložím, kterého je zde – v Triglavském národním parku – dostatek na každém kroku. Potkávám jej často i na horách v Čechách.

Listy sleziníku se v dřívějších dobách používaly při přípravě různých léčiv. Podporuje trávení, pomáhá při zažívacích potížích. Pro své aromatické účinky a specifickou chuť, se používal dříve k výrobě likérů. Specifickou vůni můžeme cítit po rozemnutí listů. Čaj ze sleziníku červeného má nasládlou chuť a mírně zklidňující účinky. Používal se jako prostředek proti nepokojnému spaní a zlým snům u dětí. Věřilo se, že napomůže klidnému a příjemnému spánku. Z toho pramení i jeho lidový název – sníček. Pro obsah slizů se používal jako expektorant – pomáhá vykašlávat. Podával se proto také u plicních chorob. Dále se uplatňoval jako projímadlo.

Sleziník se také velmi často pužíval v ajurvedské medicíně. Mimo jiné i na menstruační potíže a proti střevním parazitům, zejména proti tasemnici. Působí močopudně. Zevně se sleziník používal zejména při vypadávání vlasů, na rány, pohmožděniny. kožní potíže, hmyzí štípance (včely, vosy). Pasta z listů přiložená na čelo zmírňuje bolesti hlavy.

V prodejnách léčivých rostlin můžete též ztakoupit čaj z peruánského sleziníku – asplenium lunulatum, nazývaný cuti cuti. Sleziník je také oblíbeným dekorativním prvkem ve stínomilných zahrádkách a skalkách.

Tahle nádherná kytka je oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum). Opět roste hlavně na horách – v lesích, na pasekách, vlhkých loukách, v lesních roklinách apod. Často jej lze potkat i v Čechách. Jedná se o rostlinu prudce jedovatou. Ve všech svých částech obsahuje asi 0,9 % alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je lykakonitin, lykoktonin a myoktonin.

Latinské i české jméno odkazuje na skutečnost, že se touto rostlinou trávili vlci a lišky. V latinském názvu Aconitum lycoctonum druhové jméno v překladu znamená „usmrcující vlky“ (z řec. lykos = vlk + kteinó = zabíjím, tedy lykoktonos = vlky zabíjející). Maso, které se používalo jako návnada se potřelo šťávou této rostliny a po pozření způsobilo vlkovi nebo lišce smrt.
Na neporušenou pokožku akonitin nepůsobí, vstřebává se však sliznicemi a také po vetření do kůže. Při manipulaci s rostlinou je proto třeba dbát zvýšené opatrnosti. V chladných oblastech Asie a rovněž v Evropě a na Aljašce byly hlízy různých druhů oměje používány domorodci k přípravě účinných šípových jedů.

V terapii se v minulosti kořen oměje používal podobně jako kořen oměje šalamounku zejména při dně, revmatizmu a neuralgiích. Akonitové alkaloidy totiž v malých dávkách ulevují od bolesti a tlumí zánět. Také posilují činnost srdce.

Poměrně široké využití má oměj v homeopatii, kde se využívá při léčení strachu, úzkosti a neklidu, akutních náhlých horeček, chřipky nebo nachlazení s překrvením, při silných, pulzujících bolestech hlavy, mravenčení, pocitech chladu a necitlivosti a pod.

Otrava omějem postihuje zejména oběhovou a nervovou soustavu. Po požití nastupuje v průběhu 10 až 20 minut pálení a mravenčení v zadní části dutiny ústní, které se později rozšiřuje na celý obličej a hlavu. Může následovat i znecitlivění krku a potíže s řečí. Po 2 až 6 hodinách obvykle nastupuje nechutenství, zvýšené slinění, prudké zvracení, pocity mravenčení a píchání do konečků prstů na rukou a na nohou i jinde po těle, které později přechází v necitlivost, dále velká svalová slabost, poruchy koordinace, třes a silné bolesti. Vidění se stává rozmazaným nebo tónovaným do žlutozelena. Dostavuje se silná úzkost a strach ze smrti. Do osmi hodin se dostavuje kolikovitý průjem, obrna kosterního svalstva, poruchy srdečního rytmu, křeče a ve vážných případech smrt.

Připomíná vám následující rostlina trochu kontryhel? Ano je to on, ale jedná se o kontryhel alpský (Alchemilla alpina).

Také tento kontryhel se používá jako léčivá rostlina a má podobné účinky jako náš kontryhel lékařský. Pomáhá léčit vaginální výtok a používá se také jako léčba nadměrné menstruace a k hojení poporodních poranění. Dlouhodobé užívání může zmírnit nepříjemné pocity v menopauze a nadměrnou menstruaci. Listy obsahují hodně tříslovin, proto mají adstringentní účinky a pouřívají se k hojení ran a zastavení krvácení. Čerstvě vylisovaná šťáva se používá k léčbě kožních potíží, jako je akné a slabý odvar z rostliny se používá při léčbě zánětu spojivek.

Kvůli svému atraktivnímu vzhledu se často vysazuje jako okrasná polštářová rostlina ve skalkách.

Tahle fialově kvetoucí rostlinka se jměnuje pamětník alpinský (Clinopodium alpinum). Voní po mátě. Vyskytuje se v horských oblastech v nadmořských výškách od 900 do 2700 m nad mořem. Má rád vápencové podloží. Roste v puklinách skal, na slunných stráních a ve světlých lesích.

Pro svůj atraktivní vzhled si jej lidé vysazují do skalek, kde roste jako polštářovitá trvalka.

Dříve jej lidé používali jako náhražku čaje. Má diaforetické a antipyretické vlastnosti. Listy se používaly jako dochucovadlo do vařených pokrmů.

Tyhle zajímavé listy jsou listy kýchavice bílé (Veratrum album). Jedná se o prudce jedovatou rostlinu, která obsahuje toxické veratrové alkaloidy. Otrava se projevuje znecitlivěním a zánětem dutiny ústní, zvracením a průjmem. Intoxikovaný často kýchá, krvácí z nosu, má překrvené spojivky a slzí. Protože dochází k rozšíření krevních cév, klesá krevní tlak. Smrt nastává selháním dechu a srdeční činnosti. Kýchavice obsahuje i další látky, které působí teratogenně – poškozují plod, způsobují vrozené vývojové vady plodu.

Pozor!!! V době, kdy rostlina nekvete, jsou její listy velmi podobné hořci žlutému. Dříve docházelo často k záměnám. Po vykvetení jsou ale rostliny snadno rozpoznatelné.

V minulosti se kýchavice využívala jako léčivá bylina. Sušený oddenek se rozemlel na jemný prášek a používal zejména ke snížení vysokého krevního tlaku, také proti bolestem nervů, při svalové únavě, revmatismu či astmatu. Prášek se přidával do šňupacích tabáků. Při vdechnutí vyvolává silné kýchání, odtud její jméno. Od využívání kýchavice však vždy odrazovala její velká jedovatost. Přípravky z kýchavice se uplatňovaly také ve zvěrolékařství a při hubení hmyzu.

Veratrum album se ale používá jako účinné homeopatikum proti intenzivním vodnatým průjmům s křečemi, intenzivní slabosti, sklonům ke kolapsům, profuznímu pocení a zimomřivosti. Zajímavostí je, že zakladatel homeopatie Hahnemann byl vyznamenán za to, že v Paříži zastavil epidemii cholery, která tam řádila po návratu Napoleonských vojáků. Za to mu dokonce postavili sochy a pamětní desky. Použil 3 homeopatické léky: Veratrum album, Cuprum a Camphora, které rozdal doktorům, kteří je zadarmo rozdávali mezi lidi. Epidemie se tehdy zastavila.

Všude, kudy v Triglavském národním parku chodíme, potkáváme čechřici vonnou (Myrrhis odorata). Já si ji na své zahradě pěstuji, ale zde roste opravdu na každém kroku. Její listy po rozemnutí voní a chutnají po anýzu. Můžeme je přidávat do nejrůznějších pokrmů, například do salátů. Jedlé jsou i květy, semena a kořen. Semena lze použít jako koření. V moderním kulinářství přidávají kuchaři čechřici do marinád a dresinků nabo se také dává na talíř jako estetický dekorativní prvek. Kořen lze podávat dušený či syrový nakrájený do salátů.

Čechřice obsahuje anetol, aromatickou látku, která se vyskytuje i v anýzu, fenyklu a badyánu. Způsobuje jejich typickou lékořicovou chuť. Někdy se proto také nazývá anýzový kafr. Stimuluje produkci trávicích enzymů, což zlepšuje trávení potravy. Zlepšuje též chuť k jídlu a působí proti nadýmaní. Působí spasmolyticky – snižuje křeče žaludku a střev.

Čechřice je vhodná při kašli, zlepšuje vykašlávání, pomáhá i při astmatu a dušnosti. Má posilující účinky, lze ji dávat seniorům jako vhodné geriatrikum.

Čechřice má přirozeně sladkou chuť. Používá se jako přírodní sladidlo podobně jako stevie. Je vhodná pro diabetiky.

__________________________________________________________________________________________________________________________________

Chcete vědět, po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.

Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.

Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.