Šest let jsem studovala lékařkou fakultu. Šest let dřiny, často k některým zkouškám měsíc až dva měsíce sezení u stolu po dobu dvanácti hodin denně. Dopodrobna jsme se museli učit spousty zbytečných informací. Ke zkoušce z anatomie jsme museli znát i ty nejmenší hrbolky kostí, nejmenší větévky tepen, jednotlivé záhyby mozku, vrstvy kůže….. V jiných předmětech nám dopodrobna popsali choroby z biochemického a patofyziologického hlediska, museli jsme znát chemickou strukturu spousty léků….. Vše jsme samozřejmě do další zkoušky z jiného předmětu úspěšně zapomněli.
Ale léčit nás nikdo nenaučil.
I po příchodu ze školy do praxe, jsme se všechny praktické postupy museli učit za pochodu v nemocnicích. Pak následovalo další učení- k atestaci, většinou při zaměstnání, po nocích doma. Ale i přestože jsme jednotlivé diagnostické a terapeutické postupy zvládli, stejně léčit neumíme. Pořád mi vrtalo hlavou, proč někteří lidé opakovaně chodí se stejným problémem- například s opakovanými anginami. Proč má jeden člověk takovou smůlu, že má i dvanáct diagnóz a bere dvacet různých tabletek… Přitom jiní lidé jsou do vysokého věku zdraví. I já jsem byla jednu dobu ve svém životě nemocná a ptala jsem se: „Proč?“
Postupem času jsem zjistila, že to není shoda okolností. Že to není smůla, hněv boha či nespravedlnost.
K většině potíží jsme si pomohli sami.
1)NEPEČUJEME O SVÉ TĚLO, které nám bylo dáno jako dar, abychom skrze něj mohli poznávat požitky hmotného světa a abychom mohli tvořit. Ke svému tělu se chováme nepěkně a zanedbáváme jej.
*Nehýbeme se- spousty lidí žije svůj život v křesle či na gauči. Z místa na místo se přesouvají autem. Ale vždyť my máme nohy. Jeden z nekrásnějších zážitků pro mne bývá pěší tůra přírodou, jízda na kole, běh. Po fyzické námaze se cítíme skvěle, posílí nám svaly, jsme pevnější, zklidní se nám psychika, lépe spíme. Pokud se ale pohybujeme málo, většinou přibereme na hmotnoti, začnou nás bolet klouby, vznikne osteoporoza, zvýší se nám krevní tlak, dostaneme cukrovku a další choroby.
*Jsme zchoulostivělí- neotužujeme se, nechodíme na čerstvý vzduch, na sluníčko, dny trávíme v místnostech u počítače či televize, víkendy v nákupních střediscích. Pak stačí změna počasí a ihned onemocníme.
*Jíme nezdravě- spousty uzenin, masa, mastných potravin, polotovarů s konzervatny, nadbytek cukru, nedostatek ovoce, zeleniny a vlákniny. Ale vždyť zdravé potraviny jsou také dobré. Můžeme se naučit velice chutně vařit a připravovat jídlo ze zdravých potravin. Je spousty webů, blogů a knih, kde si najdete potřebné informace a recepty.
*Nadměrně pijeme alkohol- alkohol v malém množství je lék. Dvě deci vína denně je výborná prevence kardiovaskulárních chorob, depresí, rakoviny… Občasná konzumace piva také neškodí- jak říká náš významný kardiochirurg- prof. Jan Pirk- pivo je výborný iontový nápoj po fyzické námaze. Jakmile je ale alkohol konzumován ve velkém množství, vzniká závislost, pak je to problém. Následkem nadměrné konzumace alkoholu jsou poškozeny játra, mozek, nervy….
*Kouření- ve své praxi jsem potkala neuvěřitelné množství pacientů, kteří i přestože měli těžkou bronchitidu, zadýchávali se při sebemenším pohybu, měli poškozené tepny aterosklerozou, stejně kouřili. Kouření nezpůsobuje jen rakovinu plic, která je největším strašákem pro kuřáky, ale i spousty dalších, těžkých chorob. Vzniká chronický zánět průdušek- pacienti se postupně zadýchávají, musí brát spousty léků, až nakonec zůstanou závislí na domácím oxygenátoru. Kouření výrazně zhoršuje aterosklerozu tepen a následně jejich ucpávání- zvyšuje se výrazně riziko infarktu myokardu, mozkové mrtvice, ucpání cév na končetinách, které může vést až k amputaci.
2)NEPEČUJEME O SVOU DUŠI
*Stále jen pracujeme, neumíme odpočívat, přepínáme se. Vyděláváme peníze, ale nemáme čas si je užít. Kdy a jak odpočíváme??
Kdy jsme byli naposledy na koncertě, v kině, na výstavě, kdy jsme naposled četli pěknou knihu, měli zážitek s rodinou, leželi na pláži, byli v lese???
*Děláme práci, která nás baví?? Jdeme svou životní cestou, která je v souladu s naší duší? Je práce naším koníčkem, nebo tam jen chodíme, protože muíme a vyděláváme peníze?
*Jak to vypadá s našimi vztahy- s partnerem, dětmi, okolím?
*Cítíme lásku? Klid a mír? Jsme šťastní, radostní? Nebo naopak cítíme hněv, strach, frutraci, zlobu, zášť….?
*Velmi důležitá je také láska sobě. Jak se máme rádi? Často vídám těžce nemocné pacienty o kterých všichni říkají:” Tak hodný a pracovitý člověk, jak je svět nepravedlivý……” Většinou jsou to lidé, kteší se obětovali, potlačili sama sebe pro druhé. Dělali spousty služeb pro své okolí, pečovali o někoho, celý den pracovali, ale na sebe ani nepomysleli. Nikdy si neudělali žádnou radost, neuměli odpočívat. Často říkali: “To je pro mě škoda.” Tato neláska k sobě samému se vždy projeví v podobě nemoci. Tělo pak zahájí sebedetruktivní proces.
3)Nesmírně důležité je POZITIVNÍ MYŠLENÍ
Vidíme v problémech výzvu, školu života? Věříme, že všechno dobře dopadne a jdeme dál?
Nebo nadáváme, že jsme chudáci, oběti shody okolností?
Spousty lidí na sobě pracovat nechce. Znám pacienty, kterým onemocnění vyhovuje. Mohou se na ni vymlouvat, schovávat se za ni. Těmto lidem chemické pilulky vyhovují a vyžadují je. Nikdy nechtějí slyšet, že je potřeba něco změnit.
Velké množstvi lidí nepochopilo, že pomoci se jim dostane jen od sebe samých- a to změnou přístupu k životu. Nikdy se nemoci nezbaví, pokud budou vyžadovat pomoc z vnějšku. Často přichází a říkají :“Doktore, pomož mi.“ Pokud jim lékař nepomůže, jdou za jiným.
Stejná je i situace, kdy se spoléhají na nějakého léčitele. Vždy musí přicházet změna od nich samotných.
Jak vidíte, abychom byli zdraví, je potřeba na sobě pracovat na několika úrovních.
Samozřejmě ale lékařská věda je často nutná. Naše zdravotnictví je na vysoké úrovni. Pokud máme zánět slepého střeva, nebo si zlomíme nohu, lékař je potřeba. U cukrovky 1. typu si musíme aplikovat insulin….
Práce na sobě je však nutná i z hlediska preventivního, aby k nemocem nedošlo.
Při prvním náznaku nemoci, je nutné vědět, že je něco v našem životě špatně a je potřeba něco změnit- vztahy, odpočinek, pohyb, strava…
NEMOC JE SIGNÁL.
Pokud tento signál nebudeme brát na vědomí, příznaky potlačíme pouze léky a nic nezměníme, nemoc se po čase objeví znovu, nebo se problém projeví jinak a jinde – na psychické či fyzické úrovni…
Klasická medicína je často nezbytná, ale ruku v ruce musí jít i změny.
NEMOC JE TŘEBA CHÁPAT JAKO DAR. DAR, KTERÝ JE NÁM DÁN, ABYCHOM SE VRÁTILI NA SVOU CESTU ZE KTERÉ JSME SEŠLI. ABYCHOM SE OPĚT VRÁTILI DO SOULADU SE SVOU DUŠÍ.
Léčivé byliny vám v tomto mohou nesmírně pomoci, je ale dobré kombinovat více metod a hlavně začít na sobě pracovat.
Mě moje choroba (únavový syndrom) před lety úplně změnila život o 180 stupňů. Tehdy jsem skutečně na sobě začala praovat.
To se podařilo a myslím, že já na své autentické životní cestě jsem.
V současné době jsem šťastná, dělám, co mě baví, jsem plná energie, radosti ze života. Mohu říci, že se ve svých 43 letech cítím lépe než ve 20. Naše děti vedeme k pobytu v přírodě, dbáme na pravidelný pohyb. Děti nejsou vůbec nemocné, pokud se náhodou v chřipkové epidemii nakazí (někdy se tomu nelze vyhnout), průběh nemoci trvá maximálně 2-3 dny, pak dojde k úzdravě. Antibiotika či jiné chemické léky jsme neužívali několik let.
Pokud se u nás objeví nějaký problém- nachlazení, poranění…, vždy sahám po bylinách a autopatii, nikoliv po lécích. A to i v takových těžkých případech jako je tento: Na jaře 2017 jsem byla nešťastnou náhodou pokousána velkým psem (rotwailerem) na předloktí. Rána byla hluboká, velká. Byla sešita. I přes opakované důrazné upozornění mých kolegů, že si mám nasadit preventivně antibiotika, jsem to neudělala. Říkali mi- rána bude stoprocentně hnisat, bude se muset opět otevřít, hojení bude problematické… Používala jsem jen byliny a autopatii a hlavně jsem se vnitřně rozhodla, že ke komplikacím nedojde, že bude ruka zdravá. A skutečně- rána se zázračně zhojila.
POZOR- toto nechci doporučovat jako návod, v některých případech jsou antibiotika či jiné chemické léky nutné.
K vyčištění organismu, prevenci chorob, posílení organismu či naopak zklidnění , léčbě spousty neduhů můžete používat léčivé rostliny.
Čarovná lékárna je všude kolem nás. Nemusíte ani nic pěstovat. Stačí vyjít do přírody. Navíc je to zadarmo. Všecno co potřebujeme roste kolem nás, jen se to naučit znát.
Podívejte se na můj e-book: Jak se stát bylinářem, když o tom zatím nic nevím.
A také e-book: Jak se vyznat v účincích rostlin.