Věděli jste, že vnitřní kůra mnoha stromů je jedlá?
Strom roste nejen do délky, ale i do šířky, tak dochází k tloustnutí kmene a větví. Při růstu do šířky se vytváří dva druhy pletiv- kambium – to produkuje směrem ven pod kůru lýko (floem) a směrem dovnitř- dřevo (xylem). Tato produkce je největší na jaře, méně v létě. Na podzim a v zimě ustává – vznikají pak letokruhy. Druhým pletiem je pak felogen, který je na povrchu lýkové čáti a vytváří směrem ven korkovou vrstvu kůry a směrem dovnitř felodermu s chloroplasty.
Kůra je tedy zodpovědná za růst stromu do šířky, rozvádí se v ní živiny a voda a navíc chrání dřevo před zevními vlivy.
Jedlou částí kůry je právě lýko (floem).
Floem je poměrně výživný .
Domorodé kmeny po celém světě používaly kůru stromů jako zdroj potravy, ale i léčivo. I ve starých vykopávkách se podle zkoumání zubů poznalo, že naši prapředci kůru stromů konzumovali.
V severských státech ve Skandinávii byla kůra konzumována v době hladomoru, ale někdy je používána i nyní – jako zajímavost či pochoutka. Takto se využívala hlavně kůra borovice. Ale lze použít i smrk či jedli. Právě v severských státech se také často po první světové válce do mouky přidávala mletá březová kůra či kůra borovice.
V letech 1596-98 bylo Finsko sužováno velkým hladomorem. Lidé jedli všechno- listy, plevy, seno, slámu, ale i kůru stromů. Ve Finsku žili převážně zemědělci. Vesnice byly tehdy ve Finsku velmi izolované a nebylo možné obilí přesunout z jedné provincie do druhé. Silnice tehdy neexistovaly a neexistovaly ani žádné efektivní dopravní prostředky. Ukazuje se, že kůrový chléb byl v těchto zemích běžnou stravou po dlouhou dobu. Dokonce i během válek ve 20. století, kdy byl nedostatek potravin, lidé pekli chleba ze směsi obilí a kůry.
Když jsem psala článek o využití smrkového jehličí, napsala mi jedna paní do komentářů, že její dědeček za války kůru konzumoval. Takže zřejmě to byla rozšířená praxe téměř po celém světě.
Ve Finsku se místy tento chléb peče pro turisty.
V kůře jsou důležité nutriční látky (vláknina, zinek, magnezium, železo…), většinou se prášek z kůry mísí s pšeničnou či žitnou moukou.
Světlá vnitřní kůra se většinou sklízí na jaře, kdy je vláčná, lépe se odlučuje od stromu a je v ní v tomto období nejvíce cenných látek.
Vnitřní kůra je pak sušena venku pod širým nebem, dokud neztuhne jako lepenka. Pak se peče v troubě do světle hnědé a nakonec je potřeba kůru rozemlet. Někdy je to dosti obtížné, protože je vláknitá
JAK VYPREPAROVAT KŮRU STROMU?
Nejlépe to jde na jaře, kdy je vniřní vrstva kůry mokrá a lehce se odloupává od stromu.
Vybereme se například čerstvě spadlé stromy z nějakého polomu. V době hladomoru se používala čerstvá kůra přímo z rostoucích stromů. To také můžeme použít při pobytu v divočině, ale jinak bych se přimlouvala za spadlé stromy. Narušením kůry se přeruší tok živin ve stromě a ten může zahynout. Můžete to vyzkoušet i s vánočním stromkem. Pokud bereme kůru z čerstvého stromu, nikdy bychom neměli narušit více než 1/10 obvodu, aby se strom dokázal zahojit.
Ostrým odškrábneme nejsvrchnější tvrdou korkovou část kůry, až se dostaneme na lýko. Vrstva těsně pod tuhou kůrou, je přesně to, co hledáme. Tu pak odškrabáváme ostrým nožem.


Můžete to také vidět například v tomto videu.
Nebo zde
A zde
MOŽNOSTI KONZUMACE KŮRY STROMŮ:
1)Čerstvá– je nasládlá, má strukturu podobnou jako kokosový ořech. Kůru chvíli žvýkáme, dokud z ní nedostaneme všechnu šťávu, zůstanou nám v ústech vlákna, která můžeme vyplivnout, nebo spolknout.
Kůra má stromovou příchuť, někdy je hořká. Obzvláště teď v zimě je tužší a vláknitá. Na jaře je ale křehká a vláčná.
2)Sušená– ve Skandinávii je sušena venku pod širým nebem. Může se pak pomlet či rozmixovat na prášek. Prášek lze použít jako zahušťovadlo do pokrmů- polévky, omáčky… V divočině ji můžeme usušit na suché pánvi nad ohněm.
V minulosti v pravěku, ale i později – například v době hladu za 1. světové války- se drť přidávala do mouky. Prodloužila se tím trvanlivost mouky, zabránilo se plesnivění, byly výhodné její antimikrobiální účinky. Dodávala pak mouce jemnou, dřevitou vůni.
3)Pražená na suché pánvi (pražíme ji pokrájenou na malé kousky)- vzniknou nám takové chipsy či krutony.
4)Smažená na másle či v oleji– opět vzniknou jakési chipsy. Pokud je kůra velmi tenká, chipsy se dají i kousat a polknout, jinak jsou také vláknité, dřevité.
5)Vařené tenké proužky kůry ve vodě– získáme jakési rustikální těstoviny.

Spíše se ale jedná o surovinu pro období nouze, například při nutnosti přežívání v divočině apod.
Pro svou nahořklou chuť a dřevitou konzistenci se moc nehodí k běžné konzumaci.
PRO ZAJÍMAVOST TRADIČNÍ FINSKÝ RECEPT NA KŮROVÝ CHLEBA
(který nyní prodávají turistům)
0,5 litry vlažné vody
1dcl kůrové mouky
1 balení kvasnic
0,5 litru žitné mouky
0,5 litru pšeničné mouky
Složky se dokonale promíchají, hodinu se nechá těsto odpočinout. Poté se opět prohněte a nechá stát dalších 40 minut. Z těsta se dělají placky, které se shora propíchají vidličkou.
Peče se přibližně při 220 st. C 10-15 minut.
MEDICINÁLNÍ ÚČINKY KŮRY STROMŮ:
Bylo zjištěno, že se jedná o skvělé prebiotikum, tedy vlákninu, která podporuje růst příznivých lidských bakterií ve střevě. Prášek z kůry přidávaný do jídla může být prospěšný.
Předkové ji využívali k terapii infektů močových cest, na podporu imunity, při chřipkách a nachlazeních, při revmatismu, i u tuberkulozy.
Obsahuje hodně vitaminu C a A.
Kůru můžeme přiložit na čerstvé či starší rány– působí antimikrobiálně a podporuje hojení.
Z kůry si můžete vytvořit v divočině obvaz či bandáž na rány.
ZDROJE:
http://nordicfoodlab.org/blog/2015/11/24/tree-bark
http://sydaby.eget.net/swe/jp_bark.htm
https://www.realnatural.org/new-powerful-prebiotic-found-in-spruce-tree-bark/
https://www.inverse.com/article/25055-how-to-eat-a-christmas-tree-vitamin-c-pine-tree
http://www.offthegridnews.com/extreme-survival/edible-tree-bark-the-ultimate-survival-food/
Jsem autorkou také e-booků : „Jak se stát bylinářem, když o tom zatím nic nevím. „
„Jak se vyznat v účincích rostlin.“
„Čarovná lékárna kolem našeho domu“
UPOZORNĚNÍ!!!
Při závažných zdravotních potížích vždy raději konzultujte lékaře ve vašem nejbližším okolí. V některých stavech je lékařská pomoc nezbytná a nelze se omezovat jen na postupy alternativní medicíny. Vhodné je též ubezpečit se, že se jedná jen o banalitu a nikoliv o život ohrožující stav. Léčivé rostliny jsou tu pro nás, mohou vám výborně pomoci v počátcích některých onemocnění, jako podpůrná terapie či preventivně. V žádném případě ale v závažných stavech nemohou nahradit lékařskou péči. Cílem tohoto webu je – informovat vás o mocné síle přírody, podpořit vás v možnostech samoléčby. Nenesu žádnou zodpovědnost za vaše případné neúspěchy či úspěchy.
Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu autorky je zakázáno a je porušením autorského zákona, které může být stíháno.
Pokud byste rádi obsah e-booku sdíleli s dalšími lidmi, pošlete jim odkaz na moje webové stránky. Děkuji za pochopení a respektování tohoto sdělení.