Trasa Vratěnín- Slavonice, 26,5 km. 10.5.2025.
Noc ve stanu jsme přežili. Izotermická folie pod námi plnila svou funkci, ale ta druhá nad námi kondenzovala vodu. Byla zespodu úplně mokrá. Spacák od ní navlhl. Vnitřní strana stanu je též orosená. Lahve s horkou vodou ve spacáku asi nebyl dobrý nápad. Ale vcelku nám bylo teplo. Kolem 2,00 už byly venku 2 stupně. Ve 3,00 zkoumáme, jak aktivovat ohřívací polštářky na ruce z Lidlu. Podařilo se. Fungují skvěle. Drží teplo do rána.
V 5.35 podle předpokladů vychází sluníčko a opírá se do stanu. Je krásně teploučko. Vstali jsme po 7.00. Zjišťuji, že samonafukovací karimatka se pode mnou vyfoukla. Simona měla pravdu. Asi je někde propíchlá. Příště si vezmeme obyčejné skládací pěnové karimatky a koupíme kvalitnější spacák.
Je nádherné, prosluněné ráno. Majitelka kempu nám udělala k snídani vajíčka a párky. Z rádia nám k tomu hrála píseň Breakfast in Tiffany. Fakt stylové. Prostě luxus. Pomalu sušíme mokrý stan, termofolie, ručníky a balíme se. Je nám dobře. Dnes nás čeká 26,5 km do Slavonic. Ale večer budeme spát v penzionu.
Procházíme kolem staré nefunkční česko-rakouské celnice. Fuj, ještě že jsou ty časy pryč.
Všechno venku kvete a voní. Vůně jara je úchvatná. Po nějaké době to ale už tak harmonicky nevidíme. Putujeme po staré signálce po hranicích. Není tu jediný strom (asi aby mohli pohraničníci lépe vidět narušitele hranic). 14 km na plném slunci a po rovině je hrozně ubíjející. Chodidla bolí z rovné cesty. El nemá dobrou náladu. Nabízím mu krém na opalování, aby se mu nespálil krk. Nasupeně tvrdí, že nic nepotřebuje. “Budeš mít spálený krk… ” “Ne. Ne a ne…” Po 8 km má spálený krk a dožaduje se krému na opalování.
Po 14 km je na cestě alespoň zastřešená bouda s posezením. Jediný stín za celé dnešní putování. Vedle je postavená májka. Ukazuje se, že se jedná o česko-rakouskou májku v rámci družby mezi národy. Májek jsme cestou potkali několik, ale nejhezčí je stejně ta naše – v Radomilově.
El má krizi. Zouvá boty a pár kilometrů jde v sandálech. Blbé je, že musí každých pár metrů vytřepávat kamínky, které mu tam zalezly. Fakt je to dnes hnusná cesta. Stín není ani další kilometry. Rovina odrovnává chodidla zatížená těžkým báglem na zádech.
Cestu nám zpestřuje vetchý most skládající se z propadajících se kovových rohoží. Bojíme se, že propadneme do Dyje. Část cesty vede skrz ohradu se zvířaty. Bylo by možné ji obejít, ale to se nám nechce. Prý je možné ohradou v pohodě projít, říkali někteří stezkaři, kteří už tudy šli. Tak tedy jdeme. Narážíme ale na stádo krav. S respektem je z dálky obcházíme. Ohradník ale musíme s těžkým báglem podlézt. Pak podlézáme ještě další a další ohradníky. Je to adrenalin. Přicházíme k vypuštěnému rybníku s bahnem. Kolem něj je vybagrovaná asi 3 m hluboká strouha. Šmarja. Jak dál? Slézáme do rybníka a přecházíme po 2 kládách vodu vytékající z rybníka. Pokračujeme ke Slavonicím.
Doplazili jsme se do Slavonic s vypětím všech sil. V centru města potkáváme úplně zbořenou Simču. Obličej má celý strašně rudý, jak je spálená od sluníčka, vlasy mokré. My určitě vypadáme podobně. Vzájemně si popisujeme příhody z ohrady s kravami. Na náměstí si dáváme docela dobrou zmrzku. Odbelháme se do penzionu u svatého Floriána, kde máme zamluvený pokoj. Paní majitelka se nás ptá, odkud že jdeme. Když jí řekneme, že z Vranova nad Dyjí, spráskne ruce a říká, že tam párkrát byli na výletě autem, ale nedovede si představit, že by to někdo šel pěšky až do Slavonic.
Pokoje v penzionu se jmenují po hudebních skladatelích. Náš pokoj má název Dvořák. Je to zase něco jiného než Kormorán z prvního dne naší cesty. Celý pokoj vypadá jako muzeum. Naše špinavé batohy, ze kterých vytáhneme fůru zmuchlaných věcí, se mezi starožitným nábytkem vyjímají. Jdeme na večeři do protější restaurace. Vedle nás usedají asi tak 25 leté holky, které šly podobnou trasou, jen ještě o 5 km dál. Jsou taky úplně nadoraz. Ve sprše mě nějak pálí lýtka. Ukazuje se, že je mám do půlky spálené od sluníčka. Vypadá to, jako bych na sobě měla podkolenky. Zalehneme do starožitné postele pod krucifix a usínáme.
________________________________________________________________________________________
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
Jsem také autorkou knihy:
(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
