9.5. 2025, 20 km
I ráno nás bolí “hlava, ramena, kolena, palce”. Jsme celí ztuhlí. Po rozhýbání to ale mizí. Z kempu míříme na zříceninu hradu Cornštejn. Jsou zde pěkné vyhlídky do dálky na přehradu. Kdysi jsme zde byli, takže komentovanou prohlídku vynecháváme a hrad prolézáme sami. Je zde trochu větší koncentrace lidí. Dnes je pěkně, takže lidé vylezli z “děr” a autem dojeli na hrad.
Čeká nás kozí stezka. Asi kilometrová úzká cestička tak akorát pro kozu na úbočí vysokého srázu nad přehradou. Cestička je místy drolivá, prašná a klouže. S těžkou zátěží na zádech je to trochu adrenalin. Bojím se, že mi ujede noha. El vytahuje z batohu jablko, které jsme si koupili v obchodě v Bítově. Já mám jablko dávno v sobě, El se rozhodl sníst ho na kozí stezce. Vyklouzlo mu ale z ruky, spadlo na cestičku a dolů ze srázu do přehrady. Smůla. Na konci kozí stezky hledáme zkratku do strmého kopce kolem skal. Nemůžeme ji najít. Hledá ji i mladý pár, který známe z Bítova. Nakonec to vzdáme a musíme celý poloostrov obejít po asfaltce kolem dokola. Je to na přímém slunci poněkud nepříjemné.
Přicházíme do Podhradí nad Dyjí. Za řekou je podivný dům, na jehož střeše balancuje na jedné noze klavír. Co tam dělá klavír? Zrovna na střeše? Kolem domu jsou pak další sochy – Adam a Eva líhnoucí se z vejce, pyramida s jakýmisi tykadly… Je to dům surrealistického sochaře Lubo Kristka.
Pak už jdeme cestou necestou, lesem, nelesem, nahoru a dolů a míříme do Vratěnína. Cestou potkáváme naši sousedku z chatky, mladý pár, který spal v Bítově pod celtou, rodinku s dvěma puberťáky a psem a dva muže s border kolií. Budeme se pak ještě potkávat a míjet často. Ve Vratěníně se dostáváme do kempu Velo přímo na hranicích s Rakouskem. Provozují ho manželé, kteří jej přestavěli z bývalého areálu pohraničního vojska. Tento kemp je dnešní třešnička na dortu. Je to moc příjemné místo s nádhernou atmosférou. Ptáme se, kde bude ráno vycházet slunce a předpokládáme, že nám jeho svit prohřeje stan a zachrání nás před zimou. Mají být v noci opět 2 stupně. Přicházíme před západem sluníčka, kemp je úplně prozářený. Stavíme stan. Je to hrozná sranda. El se trochu zamotá a zjišťuje, že má horní plachtu naruby, ale zvládneme to. Já nafukuji samonafukovací karimatky. Přestože se jmenují samonafukovací, musí se dofouknout ústy.
V kempu jsou i všichni, které jsme potkávali cestou – mladý pár se spaním venku, sousedka z chatky z Bítova, 2 chlapi s border kolií, rodinka s puberťáky a pejskem. Jdeme na pivo. Majitelka kempu vaří jednoduchá jídla. Klobása s hranolkami je nejlepší jídlo, které jsem za poslední dny jedla. Úžasné. Sousedka z chatky z Bítova sedí s námi. Jmenuje se Simona. Na treky se vydává sama, což je obdivuhodné. Je asi tak v našem věku. Spí ve spacáku jen pod celtou. Vykládá nám vtipnou příhodu: Jednou přespávala v lese sama v hamace. V dálce viděla světlo a měla pocit, že se k ní přibližuje. Hrozně se bála, proto se vydala vstříc světlu a zjistila, že je to osvícené okno domu. V úplné tmě ale nemohla najít místo v lese, kde jí visí hamaka. Myslela, že přespí na zemi pod stromem, ale nakonec se vrátila k silnici a odkrokovala si 100 kroků do lesa. Hamaku našla. Věděla, že ji má přibližně 100 m od silnice. Simona říká, že má raději pěnové karimatky, protož se bojí, že by se jí samonafukovací někde propíchla a vyfoukla. Teď se děsím, že se mi karimatka vyfoukne.
Zapadá sluníčko a my pijeme pivo. Jdu se sprchovat. Zjišťuji, že mám klíště na zadku. Asi jak jsem čůrala v lese. Zalézám v plném kempu za lavičku, El si nasazuje brýle, já stahuji kalhoty a on provádí operaci. Klíště je venku. El si nelogicky umývá vlasy a nadává, že je mu zima na hlavu. Slunko už zapadá. Nevím, jak si myslí, že mu vlasy v té zimě uschnout. Je 7 stupňů. Instaluji mu na hlavu nákrčník.
Fotíme si spacák Simony, protože ona má kvalitnější a není jí v něm zima. V našem nám byla zima i když bylo jednou venku 6 stupňů. Ona si fotí nás stan. Je lepší, než její celta. Bojí se, že jí tam vleze myš. Jdeme ještě na další pivo se Simonou. Před kioskem sedí všichni z kempu. Majitelka kempu nám nabízí k sezení deky a podsedáky. Super. Balíme se do dek a pak nás napadne, zda bychom si nemohli deky půjčit do stanu. Jdu se k okýnku paní zeptat. Ihned se nesměle ozve i mladý pár, který spí pod širákem, zda by mohli i oni. Jak to slyší ostatní, celý kemp chce deky do stanu.
Ještě nás napadlo naplnit si flašky na pití horkou vodou a strčit do spacáku. Pod sebe dáváme izotermickou folii, nad sebe na spacáky druhou folii. Vedle sebe ještě chystáme jednorázové ohřívací polštářky na ruce z Lidlu pro případ potřeby. Je nám vcelku teplo, usínáme.
________________________________________________________________________________________
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
Jsem také autorkou knihy:
(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
