8.5.2025, 22 km
V květnu 2025 pokračujeme se Stezkou Českem.
Tentokrát jsme si vybrali pokračování na jihu Česka – od Vranova nad Dyjí po Slavonice a pak do Dačic. Měli jsme správně jít do Nové Bystřice, ale odtamtud bychom se velmi těžce dostávali hromadnou dopravou domů. Zvolili jsme odklon od trasy a šli na sever do Dačic.
Bylo to opět super. Ušli jsme krásných 87 km za 4 dny se zátěží 14-15 kg na zádech. Máme spousty zážitků a cítíme se hrozně dobře. Jsme na sebe hrdí, že jsme to zvládli.
Rébusem trochu je, jak se vůbec před cestou sbalit. Je květen. Podle předpovědi počasí má teplota v noci klesnout až na 2 st. C. Budeme spát i ve stanu. Stačí 2 nebo 3 merino trika? Jedny kalhoty na sobě nebo vzít i druhé do batohu? Budeme asi mrznout, vzít mikinu navíc? Kolik jídla? Ve státní svátek nikde nic nekoupíme. Vzít pláštěnku nebo jen bundu? Předpověď ukazuje nejprve celý čtvrtek déšť, naštěstí se předpověď posléze trochu změnila a pláštěnu tedy neberu. Merino elasťáky a triko s dlouhým rukávem jsou nutností na spaní ve stanu. Přibaluji 2 termofólie. Nic navíc se v batohu nevyplatí. Každý gram se počítá. Batoh i tak váží 12 kg (karimatka, spacák, ručník, základní toaletní potřeby…), když přidám 2 l vody a nějaké jídlo (zítra ve státní svátek budou obchody zavřené), zvedne se hmotnost na 14 kg. El má v batohu ještě stan, ešus a minivařič. Jeho batoh asi váží 15 kg.
Dalším oříškem je, jak se dostat na začátek naší trasy. Jedeme do Vranova nad Dyjí, který je od Olomouc poměrně blízko, ale spojení dopravními prostředky komplikované. Nasedáme do vlaku na Břeclav, pak přestupujeme do vlaku na Znojmo. Jenže ouha, na trase je výluka, takže část cesty musíme cestovat náhradním autobusem, abychom se zase vrátili do vlaku na Znojmo. Ve Znojmě pak málem nestíháme autobusový nápoj do Vranova, ale nakonec se to zvládlo. 4 přestupy s těžkým báglem jsou fakt žůžo. Do vlaku v Olomouci nastupujeme ve 13,00, ve Vranově vystupujem z autobusu v 18,30. Celkem 5,5 hodiny cestování.
První noc si dopřejeme luxus – teplou postel v penzionu Hamry.
1. den (8.5.2025) absolvujeme trasu Vranov nad Dyjí – kemp Bítov, 22 km.
Vyrážíme do Podyjí. Přestože je státní svátek, nikde ani živáčka. Zřejmě je pro ostatní normální lidi dost zima. Nám zima není, chůze s 14-16 kg báglem prostě zahřeje. Na visutém mostě přes přehradu nikdo není. Vypadá to tu jako v nějakém apokalyptickém filmu, kdy ze Zeměkoule zmizelo lidstvo.
Jdeme podél řeky, loukami a lesem. Nikde nikdo. Ticho a klid. U rybníka potkáváme další dva nadšence o poznání mladší než my. Budeme se s nimi potkávat ještě několikrát za celou dobu.
Z trasy trochu odbočíme na Eduardovu vyhlídku. Něco tak nádherného jsme dlouho neviděli. Sedíme na skále, pod námi 30 m sráz do přehrady, výhled na krásný kousek přehrady. Nádhera, úplná nirvana. Jen my, kukačka, strakapoud a ještě jiný pták, kterého neidentifikujem. Mám v telefonu aplikaci na rozpozávání hlasu ptáků. Později zjišťujeme, že ten neidentifikovatelný pták byla žluna. A opět je to tu čistě jen pro nás. Neuvěřitelný klid. Šunka s eidamem na tomhle místě chutná víc jak oběd v luxusní restauraci.
Chůze v rytmu srdce v přírodě je dokonalá meditace. Občas vyplašíme srnu či zajíce. Když si po několika kilometrech uděláme pauzu na břehu Dyje a ležíme v trávě při 13 stupních celsia a vůbec nám není zima. Zajímavé. Jako úplně idylka to teda ale zase není. Na otázku, co Ela bolí, odpovídá písničkou: Hlava, ramena, kolena palce, kolena, palce, kolena, palce…. Já jsem na tom podobně. Ale po pauze máme zase plno energie.
Na bolavá chodidla přikládám listy černého bezu, které přichytím ponožkou. Pomáhá to.
Docházíme k minibaru u Švestků. Ve švetkovém sadu je samoobslužný minisklípek s limonádami a pivem. Sedíme na lavičce v sadu a cítíme blaho. Při další cestě uděláme opět odbočku na ještě jednu vyhlídku. Tentokrát je to Chvaletická vyhlídka. Zacházka stála za to. Opět na skále a pod námi sráz a opět jsou zde nádherné výhledy. Pak už míříme do kempu v Bítově.
V kempu se rozhodujeme, zda budeme spát ve stanu či v chatce. V noci mají být 2 stupně, takže vítězí chatka. Zítra bude stan. Sice nám paní říká, že chatky pro 2 jsou všechny obsazené, ale na cílený dotaz, zda mají volnou chatku pro 3, odpovídá, že ano.
Dostali jsme chatku se jménem Kormorán. Domečky nejsou číslované. Sundáváme těžké batohy, El mě s nimi postavil pod strom a vydal se hledat Kormorána. Musí nejprve obejít všechny ptáky – Pelikán, Puštík, Žluva, Volavka, Racek, Sýček, Rorýs, Jestřáb, Chocholouš, Bělořit…. No nebudu vás napínat, předposlední chatka byl Kormorán.
Na večeři si na našem lihovém vařiči připravujem hrachovou polévku se slaninou od Vitany a moje sušené maso. Hrachová polévka má v sobě tak 1% hrachu a 0 % slaniny.
Kemp Bítov se tváří jako moderní velké zařízení, ale výbava příslušenství nic moc. Kuchyň je venkovní a zamřížovaná jako ve vězení. Je zde asi 15 dřezů a zabudovaných sporáků, ale neteče teplá voda. Saponát zde nemají. Jak umýt mastný ešus a misky, nevím. Praktická žena si ale vždy poradí. Obejdu budovu, načepuji si mýdlo v umývárně na talíř a nádobí umyju mýdlem. Čekáme, až se nám v konvici na sporáku uvaří voda na čaj. Trvá to dlouho. Za mřížemi čekají tři uklízečky, které přelepují cedulku s otvírací dobou do 22.00 na 20.00. Je právě 19.55. Za chvíli mříže zamykají. Ještě že jsme to stihli. Uff. Sice nevím, co by zde mohl člověk ukradnout, ale asi mají své zkušenosti. Výprava na umývárnu a wc se musí dobře naplánovat. Je totiž tak 300 m daleko. No nic, v noci půjdu čůrat za chatku. Je také těžké Kormorána najít při návratu ze sprch, protože ptáci nejsou ve tmě vidět, ale nakonec chatku nacházím.
Ve sprchách byla legrace. Mají je na žetony. Lezeme s Elem do dámských sprch, abychom zjistili, jak to funguje. Kupujeme 2 žetony. Ve sprchách je asi 5 stupňů Celsia. Sundávám oblečení a podle návodu stisknu tlačítko na sprše a vkládám žeton. A nic. Stisknu tlačítko podruhé a… ze sprchy se vyvalí voda, jak z požární hadice. Chrstá až ke dveřím. Nateklo mi do bot. Moje toaletní potřeby plavou na zemi. Hekticky je zvedám, ale trochu mi popadají. Voda chrstá dál. Umyju se a musím počkat asi 10 minut, než voda přestane chrstat. Není se kde usušit a obléct, protože voda míří až ke dveřím.
V chatce netěsní dveře ani okna. V noci jsou venku 2 stupně Celsia, v chatce asi 5 stupňů. Ale pod peřinami je to dobré. Vedle nás se ubytovala další stezkařka asi tak v našem věku. Vypadá to, že chodí sama. Naši mladí kolegové, které jsme potkali u rybníka spí jen ve spacácích pod stříškou z celty. No, zlatý Kormorán…
________________________________________________________________________________________
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
Jsem také autorkou knihy:
(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
