Stezka Českem počtvrté - České Švýcarsko-Lužické hory, 0.den - cesta na start

Tak máme za sebou další úsek Stezky Českem. Tentokrát jsme si vybrali České Švýcarsko a Lužické hory. Putovali jsme v srpnu.

Celkově 97 km. 2900 metrů stoupání, 2800 metrů klesání.

Řekla bych, že to byl zatím nejzajímavější a nejpěknější úsek našeho putování. Ale taky nejnamáhavější a nejobtížnější – kvůli ztíženým podmínkám. Byli jsme s manželem oba po viróze a do poslední chvilky jsme nevěděli, zda vyrazíme. A taky moc nepřálo počasí, přestože jsme pochodovali v srpnu, bylo dosti chladno a často pršelo. Ale ukázalo se, že trek v přírodě nás za jeden den úplně uzdravil. A přestože jsme občas zmokli, chladné počasí bylo pro turistiku úplně ideální. Ve vedrech bychom to asi nezvládli.

Také jsme museli trochu plánovat. V celých Lužických horách není často vůbec žádná možnost nakoupit si potraviny v obchodě a i restaurace jsou velmi řídké. Kvůli zátěži jsme zkusili jít bez zásob jídla v batohu a bez plynového vařiče a někdy jsme měli prostě hlad. I tak naše batohy vážily kolem 12 kg.

Viděli jsme neuvěřitelné množství zajímavých zákoutí české přírody, o kterých jsme doposud neměli potuchy. Kulisy se neustále měnily.

Spali jsme na opravdu neuvěřitelných místech. Zažili spousty lehce adrenalinových situací. A museli se vypořádat s nepohodlím, únavou, často i bolestí a někdy i hladem. A o tom to je. O to víc si pak vážíme života v blahobytu, ve kterém v dnešní době v našich končinách žijeme téměř všichni. Tyhle dálkové pochody jsou úplná droga. Cítíme se skvěle. Vyplavilo nám to spousty endorfinů. A už se těšíme na další putování.

0. den – 1.8. 2025 – cesta na start.

Ve znamení krásného města na Labi a kontaktních čoček.

Jedeme 4 hodiny autem z Olomouce do Liberce. Auto parkujeme před nádražím a vlakem cestujeme 2 hodiny do Děčína. Máme místenky, ale místo u okna nám zasedl nějaký kluk, který si odmítl přesednout. Sedíme v tichém oddílu. 2 hodiny mlčíme.

V Děčíně nás skoro na každém kroku vítají hlasité agresivní projevy našich nepřizpůsobivých spoluobčanů. Holt Ústecký kraj. Jinak nás ale město překvapilo. V podvečerním přítmí bylo nádherné. Hlavně řeka Labe. Před cestou jsme si dopřáli luxus – pěkný apartmán na břehu řeky.

Zjišťuji, že jsem zapomněla roztok na svoje kontaktní čočky. Ach jo. Ano, jsem si vědoma toho, že se mě při balení El ptal, jestli mám pouzdro na kontaktní čočky. Už mě zná a ví, že jsme se v minulosti kvůli tomu před cestami několikrát vraceli. A ano, řekla jsem mu, že samozřejmě mám. No a nemám. Tuhle věc musím vždycky mít u sebe, ať se děje, co se děje. Jinak bych čočky neměla kam v noci uložit a nic bych přes den neviděla. Mám 10 dioptrií, brýle nesnesu. Zítra musíme do lékárny, která je sice hned naproti, ale přes řeku Labe. Musíme se vrátit k mostu, který je někde za námi. Budou to 2.2 km navíc k naší zítřejší trase. Ach jo.

Taky jsem asi snědla něco špatného. Bolí mě břicho a mám průjem. Bože. To nám to pěkně začíná. Beru si probiotika, houbu březovník, kterou nosím stále s sebou a psyllium. Hodně piju. Snad to bude zítra do začátku treku v pořádku.

________________________________________________________________________________________

Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.

Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.

Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.