Ve znamení mlhy a šíleného “slejváku”
4. den, 5.8. 2025
Ve stanu, v nových spacácích, bylo příjemně teplo. Spíme až do půl osmé. Ráno hledám svou mikinu – válí se v trávě, celá mokrá od rosy. Asi mi večer při přesunu do stanu vypadla. Ještě že merino vlna hřeje i mokrá a na těle rychle uschne, jinak bych zmrzla. Je opravdu zima a mlha. Sušíme stan a balíme věci. Máme zaplacenou snídani v německé hospůdce. Zjišťujeme, že po celé dnešní trase nebude ani restaurace, ani obchod. Mám s sebou bezlepkový chleba a schovávám si dva čtverečky taveného sýru Kiri od snídaně – bude to muset vystačit až do večera.
Podle předpovědi mělo být dnes slunečno a krásně, ale realita je jiná – mlha tak hustá, že by se dala krájet. Je zima a fouká vítr. Šplháme strmým svahem na německý Hochwald (česky Hvozd), vysoký 750 m n. m. Kopec je stále prudší a prudší. Prodíráme se přes kameny nahoru s těžkým batohem – prostě žůžo. Nahoře je vyhlídka s křížem a krásná kamenná rozhledna, ale není nic vidět. Jen bílé mléko. Škoda, jinak by to tady bylo určitě úchvatné. Na rozhlednu tedy ani nejdeme. Paní v restauraci pod rozhlednou nás zdraví „Hallo!“, ale asi ji zklameme – jdeme dál.
To samé, co jsme vystoupali, musíme teď sejít dolů – po kluzkých kamenech na druhé straně. Procházíme kouzelným lesem zahaleným do mlhy. Dojdeme k nádherné louce pod lesem a pak do Petrovic. Obchod nikde. Starší manželé, které potkáváme, si postesknou, že to tady v pohraničí stojí „za starou bačkorku“ – nic tu není. Chtějí nás pozvat na buchty, ale s díky odmítáme, mám bezlepkovou dietu. Asi dva kilometry za Petrovicemi sedíme v lese na kamenech a jíme – já dva kousky bezlepkového chleba a sýr Kiri, které jsem si ráno nechala od snídaně, El proteinovou tyčinku. Když je fyzická zátěž, hlad je prostě neúprosný. Doufáme, že v Jitravě už bude otevřená restaurace…
Pak zase nahoru a dolů, stále dokola. Procházíme kolem skal a bunkrů. Podle mapy nás čeká ještě asi pět a půl kilometru ke skalám do kopce, ale El sleduje meteoradar a vidí, že se blíží mrak s deštěm. Prý to nebude nic dramatického. Já z toho ale radost nemám – představa deště mezi skalami mě moc neláká. Nakonec si trasu o dva kilometry zkracujeme a míříme rovnou přes louky do Jitravy. Asi kilometr před vesnicí začíná pršet. Nasazujeme klobouky a přikrýváme batohy pláštěnkami. Ještě stačíme proběhnout pod dráty vysokého napětí, když se spustí příšerný liják – jako by na nás někdo shora vylil rybník vody. Během minuty nám naprší do bot, jsme promočení skrz naskrz, i přes nepromokavý klobouk a bundu. Utíkáme do přístřešku, ale pršet má ještě dvě hodiny. Je nám hrozná zima. Naproti přes silnici vidíme benzínovou pumpu. Přebíháme mezi auty a jako vodníci, ze kterých odkapávají litry vody, tam vcházíme. Slečna pumpařka nás nechává jít na WC, kde ze sebe shazujeme mokré oblečení a z batohu vytahujeme suché. Jenže i to je trochu navlhlé. Do umyvadla odkládám klobouk, který spustí fotobuňku vodovodu – během vteřiny je klobouk znovu plný vody.
Na pumpě prodávají i pár teplých jídel. Já si dávám uzené kuřecí stehno s bramborovou kaší, El kuřecí nudličky s hranolkami. V botách mám úplné mokro – ponožky čvachtají při každém kroku. El tvrdí, že jeho boty jsou v pohodě… což se asi za hodinu ukáže jako omyl.
Ubytování máme kilometr odtud, v „Muzeu Na staré pekárně“. Pořád ale prší. Volám majiteli, abych se zeptala, jestli bude možné objednat si na zítřek snídani, protože nás čeká další úsek bez obchodů a restaurací. Snídaně nedělají, ale prý mají v domě „kouzelnou skříň“, kde jsou různé paštiky, sušenky a další věci – za příspěvek do kasičky si můžeme vzít, co potřebujeme. Když se dozví, že jsme kilometr od něj, nabídne se, že pro nás přijede. Za deset minut stojí před pumpou. Jmenuje se Roman.
V domě zatopí dřevem v kamnech a my rozvěšujeme mokré věci všude kolem. Dokonce nám na zítřek přinese i trochu pečiva, zeleninu a sýr. Sušíme se a je nám báječně. Ve skříni nacházím poklad – instantní ovesnou kaši. Boty máme samozřejmě oba úplně promáčené i zevnitř. Na podlaze necháváme mokré stopy od ponožek. Do bot nacpu noviny a každou hodinu je měním – jedině tak se dají vysušit. Prohlížíme si dům: stará dřevěnice, plná historického nábytku a zajímavých předmětů. Domlouváme si prohlídku muzea staré pekárny na zítřejší ráno a pak uléháme do měkkých, voňavých peřin.
________________________________________________________________________________________
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
Jsem také autorkou knihy:
(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
