Ve znamení bláta a téměř horolezeckého výstupu.
4.8. 2025
Snídaně na hradě Tolštejn je luxusní. Paní majitelka nám dokonce připravila balíčky na cestu. Ještě včera odpoledne jela koupit bezlepkové pečivo, aby mi mohla nachystat speciální variantu snídaně. Jsme jako v ráji. Vyrážíme ven. Má pršet, ale zatím neprší. Ještě vystupujeme na vyhlídková místa hradu – výhledy jsou překrásné. Ze všech stran se fotíme a pokračujeme dál. Ela zase bolí nárty. Balím mu nohy do březových listů a tejpů – opět to pomáhá.
Stoupáme do prudkých kopců. Všude je bláto, protože v noci znovu pršelo. Naštěstí máme dobré boty. V lese si fotíme Třípanský sloup. Označoval hranici tří panství – zákupského, českokamenického a tolštejnsko-rumburského. Původní sloup byl v roce 1999 ukraden, ale v roce 2016 na jeho místě vznikla věrná replika. Hmmm, pěkné. Poté se drápeme na vyhlídku Konopáč, odkud však není nic vidět – je zarostlá stromy. Drápali jsme se tedy zbytečně.
Bláto, samé bláto a zase bláto. Jdeme po hřebeni Lužických hor, ale stále do kopce a v těžkém terénu. Trasa je označená na stránkách hrebenovka.com.
Dorazíme na nádhernou mýtinu Pod Ptačincem, kde jsou v krajině roztroušené skály. Ajaj, začíná znovu pršet. Nasazujeme nejprve nepromokavý klobouk, pak návlek na batoh, aby nepromokl spacák, a nakonec i bundu. Hurá – přístřešek! Jenže před námi ho obsadila šestičlenná rodina s dětmi a babičkou, kteří jsou tu na výletě. Tak nic… Další přístřešek vidíme na mapě na německé straně, dva kilometry odtud. Uháníme tam.
Přístřešek je bytelný, uprostřed pohádkového lesa, určený i k přespání. Vybalujeme snídaňové balíčky z rána. Les kolem nás je opravdu jako z pohádky – kapradiny hrají všemi barvami, mrtvé stromy jsou obrostlé mechem…
Poté míříme směrem k rozhledně Großschönau nad chatou Luž. Panebože, zabloudili jsme. Ach jo. Místo po značce jdeme po hraniční čáře – podle mapy to ale tam také vede. Před námi bloudí i dvě mladé ženy, zhruba mezi dvaceti a třiceti lety. Cesta je sice krásná, ale na konci nás čeká asi sto metrů dlouhý, obrovský, kamenitý a strmý kopec. Prostě skála. V dolní části míjíme křížek – možná tu už někdo spadl. No nic, jdeme dál. Dívky šplhají před námi. Jeden špatný krok, uklouznutí, povolí kámen – a letěli bychom střemhlav dolů. Nesmíme se ani trochu zaklonit, jinak nás těžký bágl převáží dozadu. Trekové hole se mi pletou pod nohy. No nebudu vás napínat – zvládli jsme to. Občas i po čtyřech. Máme špinavé ruce i nohy, ale čeká nás odměna – výstup na Malou Luž s přenádherným výhledem. Nikde nikdo, jen my a ty dvě holky. Dáváme si „kochací“ pauzu.
Pak už opravdu stoupáme na kopec s rozhlednou Großschönau v Německu. Už pod rozhlednou jsou nádherné výhledy. V chatě Luž si dáme pivo a je nám skvěle. A jdeme zase dál – z kopce do kopce, pak z kopce do kopce, a pak z kopce do… však to znáte.
Na německé straně nacházíme krásné skály s výhledem do dálky. Na sluneční straně krajina září, což kontrastuje s temným údolím mezi skalami, odkud jsme právě vylezli. Pak přicházíme ke kotlině, kde hluboko pod námi – v propasti mezi skalami – leží chatka, ohniště a lavičky. Jedná se o lom Schwarzes Loch („Černá díra“), asi 50 metrů hluboký skalní kotel se svislými stěnami. Býval tu lom na mlýnské kameny ze 16. století.
Čedičová skála byla později pojmenována Humboldtfelsen („Humboldtova skála“) na počest Alexandra von Humboldta, který sem roku 1851 vyslal dva geology a malíře, aby na místě prozkoumali sloupcovitý rozpad čediče. Dnes je skála chráněnou přírodní památkou. Vedle čedičového sopouchu stojí brána vedoucí do uzavřené části lomu s muzejní expozicí – bohužel je zavřeno.
Pokračujeme opět z kopce do kopce, temnými lesy, mezi skalami i přes prosluněné louky, kde se pasou ovce. Poslední větší kopec a jsme v německé vesnici Hein. Docházíme tam při západu slunce. U restaurace Kemmbaude nám dovolí postavit stan na jejich zahradě. Už nevaří, a tak dojídáme zbytky z batohu. Umožní nám ale použít WC a nabít mobily. Jedna paní mluví česky. Objednáme si snídani na ráno. Je docela chladno – v noci kolem pěti stupňů Celsia. Jsem ráda, že jsme koupili teplejší spacáky. Cítíme se v nich jako v bavlnce.
________________________________________________________________________________________
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
