Ve znamení krásných skal, vyhořelého lesa a taky deště, 2.8. 2025.
Psyllium a březovník zabraly. Průjem přes noc ustal a já se cítím dobře.
El je miláček – nabídl se, že pro roztok na kontaktní čočky zajde do lékárny sám, a to bez batohu. Dnes tak ujde o dva kilometry víc než já, celkem 26 km. Balíme batohy a můžeme vyrazit.
Stojíme na vlakové zastávce z Děčína do německé vesnice Schöna. Tam je jediná možnost, jak se dostat na druhý břeh Labe – přívozem. Zastávka je jen jedna, ale koleje vedou dvoje. To je divné. Divíme se také, že náš vlak není uveden na papírové vývěsce. Asi to mají špatně. Po deseti minutách čekání se zavírají závory.
„Co tam dělá ten kluk?“ diví se El a všímá si, že asi padesát metrů od nás, naproti vpravo, je skrytá protilehlá zastávka, kde skutečně někdo stojí. Přebíháme na poslední chvíli koleje mezi závorami – a stihli jsme to. Přijíždí německý vlak.
Vystupujeme v Schöně. Na druhém břehu je české Hřensko. Než si všechno vyfotíme, ujede nám loď. Německý převozník nás však zahlédne z druhého břehu a vrací se pro nás. Převáží jen nás dva. Moc mu děkujeme.
Procházíme Hřenskem – dokud se nezaplní turisty, je to malebné místo. Pak pokračujeme poměrně dlouhým stoupáním k Pravčické bráně. Po viróze se strašně potím, teče ze mě pot jako z vodovodu a vypadám asi jako spařené prasátko.
Krajina, kterou procházíme, byla v roce 2022 zasažena rozsáhlým požárem. Je zajímavé pozorovat ohořelé stromy – mnoho kmenů s větvemi trčí jako pahýly. Přemýšlíme, jak je možné, že neshořely celé. Možná kvůli míze, která v nich tehdy proudila?
Na některých místech se uprostřed spáleniště zelená jeden jediný strom, který přežil. Jinde, například vlevo od cesty, jsou stromy ohořelé, zatímco vpravo se už zelenají. Je to fascinující.
Pod mrtvými kmeny vyrůstají první pionýrské dřeviny – břízy. Ty zalesňují prostor samy a pod nimi se plazí spousta ostružinových keříků. Příroda si umí poradit sama. Vzpomínáme na knihu Tajný život stromů od Petera Wohllebena, kde je mnohé z toho krásně vysvětleno.
Na Pravčickou bránu dorážíme včas, je tam ještě celkem volno. Sedíme u stolu a popíjíme pivo. Pak se škrábeme nad bránu na vyhlídku – s těžkými bágly je to tedy žůžo! Kvůli sesuvům skal a padání stromů ale nemůžeme pokračovat dál, Gabrielina stezka je uzavřena. Musíme se vrátit dolů a pak teprve navázat na jinou cestu.
Cestou zpět potkáváme davy lidí, zřejmě autobusové zájezdy – Čechy, Němce, Poláky, Nizozemce i další. Ještě že už jdeme pryč. Na Pravčické bráně bychom si teď v klidu určitě neposeděli.
Dál musíme vystoupat do kopce na Meznou louku. Zastavujeme se v restauraci U Fořta – trochu dražší, ale jídlo je dobré a toalety krásné. Pokračujeme dál.
El naříká – bolí ho nárty, tlačí ho záhyby jazyků nových bot, které před cestou nevyšel ani nerozchodil. Má silné bolesti. Rozkoušu březové listy a vzniklou kaši přiložíme na náplast, kterou nalepíme na nejbolestivější místa. Po chvíli bolest ustupuje.
Pokračujeme dál do kopce, tentokrát k Malé Pravčické bráně. Je tu moc pěkně, ale začíná pršet – a pak už prší celý den, jen s krátkými přestávkami. Neustále si oblékáme a svlékáme pláštěnky a bundy. Všechno je mokré. Pohyb po mokrém a kluzkém povrchu skal je obtížný, navíc musíme často šplhat a klesat. Zpomaluje nás to.
Musíme vynechat některá zajímavá místa, jako Rudolfův kámen či Mariinu vyhlídku. To mě mrzí, ale v dnešním počasí by výhledy stejně nestály za mnoho.
Elova noha se opět zhoršuje. Kulhá. Náplast se prodřela, takže ji přelepujeme novou. Dnešek je opravdu náročný. Do Jetřichovic, cíle dnešní trasy, dorazí El s vypětím všech sil. Jsme promočení na kost, vypadáme jako dva vodníci – voda z nás doslova odkapává.
Ráno jsme sledovali předpověď počasí a kvůli očekávanému dešti jsme se rozhodli spát v chatce. Ještě že jsme ji tehdy zarezervovali – spát ve stanu by v tomhle mokru bylo opravdu nepříjemné. Nocujeme tedy ve staré retro chatce u bývalé dětské ozdravovny. Mají tu i stany s podsadou, ale my jsme v té zimě a vlhku vděční, že na nás ještě jedna chatka zbyla.
Ozdravovna v Jetřichovicích je nádherná historická budova, stará už přes sto let. V roce 1927 ji slavnostně otevíral prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ve své době to byla luxusní stavba s mramorovým schodištěm, krásnou dlažbou a tehdejšími moderními vymoženostmi. Sloužila dětem s onemocněním dýchacích cest a fungovala až do roku 2005. Poté ji zavřeli.
Od té doby pustne. Koupil ji prý nějaký muž s vizí vybudovat zde wellness hotel, ale z toho zřejmě sešlo. Dnes patří současnému majiteli, který zatím pronajímá prostory zahrady poutníkům – mohou si tu postavit stan nebo přespat v chatce či podsadovém stanu.
Vnitřní prostory jsou otevřené. Majitel zprovoznil několik toalet, umyvadel a jednu retro sprchu. Kdo chce, může si připlatit a přespat i uvnitř, třeba v bývalém kabinetu.
Uvnitř to vypadá jako v zakletém zámku. Jsem vděčná, že si to tu mohu prohlédnout – málokdo se sem normálně dostane. Místo má své kouzlo, svůj genius loci. Nevím, k čemu budova sloužila za druhé světové války, ale na stěnách jsou stále německé nápisy a vývěsky.
Večer se potmě vydáváme z chatky do hlavní budovy na toaletu. Záchody jsou v bíle natřených dřevěných kójích z první republiky, dveře se zavírají na háček. Řada vlevo patří dámám, vpravo pánům – sedíme tak naproti sobě.
Jídlo v budově nemají, takže vytahujeme zásoby z batohu – šunku a eidam. Chatky jsou hodně retro, ale zaplaťpánbůh za ně. Udržuje se v nich teplo a spacáky máme kvalitní. Kdyby nepršelo, i pod širákem by nám bylo teplo.
________________________________________________________________________________________
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
Jsem také autorkou knihy:
(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
