Ve znamení Bílé paní a vyřešení bolavých chodidel.
3.8.2025.
V chatce bylo trochu chladněji, ale spacák byl perfektní. Nadávám si, že jsem si nenatřela tělo třezalkovým olejem, protože v noci i ráno mě bolí snad všechno. Těžký batoh si vybírá svou daň. Jakmile se ale začneme hýbat, bolest mizí a je nám zase dobře.
Na Elova chodidla vymýšlím novou strategii. Na otlačená místa přikládám celé březové listy – vytvoří tak mechanickou bariéru a zároveň svým léčivým účinkem působí proti bolesti. Všechno připevňuji několika páskami tejpů. Ty se mi opravdu vyplatilo nosit s sebou – mají univerzální využití. El pak zjišťuje, že když vystrčí jazyky z bot ven, může chodit bez jakéhokoli omezení.
Zametáme chatku, dojídáme zbytky zásob z batohu a vyrážíme. Vycházíme za sucha – konečně neprší.
Míříme směrem k Pavlíninu údolí, po trase zvané Okruh Pavlínka kolem Grieselova rybníka. Ve vodní hladině se zrcadlí okolní skály. U rybníka je zatopená Rusalčina jeskyně – Rusalka se tam houpe na houpačce, kolem spousta laviček k posezení a několik desítek metrů dlouhý tunel ve skále, který kdysi sloužil jako náhon k mlýnu. Na větvi sedí vodník.
Trasa pokračuje podél říčky Chřibské Kamenice kolem skal. Je to kouzelné – i to bahno a mokro po včerejším dešti má svoje kouzlo.
Dojdeme do vesnice Studený. Před jedním domem tu starší manželé provozují malý kiosek s občerstvením. Kupujeme si výbornou klobásu. Mně, protože mám bezlepkovou dietu, místo chleba dávají fazole. Je to skvělé!
Vstupujeme do Lužických hor. Upřímně, nikdy by nás nenapadlo jet právě sem na výlet či dovolenou – o to víc jsme překvapeni. Zapomenutý kout republiky s pohnutou historií. Všude je stále cítit otisk událostí, které se tu odehrály za a po druhé světové válce.
Potkáváme hodně německých turistů – zdá se, že i pamětníky nebo potomky odsunutých Němců. Vidíme je fotit se u památníků. Mnoho vesnic po odsunu zaniklo, osídlení je tu velmi řídké. Vesniček je málo, a ty, které zůstaly, často nemají ani hospodu, ani obchod.
Příroda je přitom nádherná a zcela bez turistů – velký kontrast proti Českému Švýcarsku. Všude temné, pohádkové lesy se zlatavě zbarveným kapradím, mechem porostlé pahýly stromů, mokřady, potůčky, rozkvetlé louky. Čistá krása a ticho.
Stoupáme mezi loukami do městečka Chřibská. Kolem se pasou koně a krávy. Na začátku obce nás vítá kavárna Café Tyjátr – kavárna ve stodole se stolky pod vzrostlým kaštanem, s výhledem na pastviny a výběh s koňmi. Je to tak neuvěřitelně malebné, že se tu musíme také zastavit.
Pak pokračujeme na chřibské náměstí. Zaujme nás krásná radnice. Ve vietnamském obchodě dokupujeme zásoby – je to poslední obchod na několik dalších dní. Vypiju sedmičku Vincentky na ex, jen to ve mně zasyčí. Nejlepší iontový nápoj!
Potkáváme trail angela (dobrosrdečná osoba pomáhající poutníkům na stezce) – Hanku. Ukazuje nám hezčí cestu kolem Chřibského vodopádu, abychom se vyhnuli asfaltu. Super! Hanka se směje, že dnes potkává samé Moraváky.
Stoupáme k vodopádu. Procházíme kolem ruin původního střeleckého terče z 18. století – zůstaly po něm kamenné základy, na nichž kdysi stál sloup s terčem. Používal se až do druhé světové války. Samotný vodopád je menší, a i když pršelo, vody je málo.
Drápeme se výš do skal nad vodopádem. Míjíme ohradu s divokými prasaty a pak nás čeká táhlý, sedmikilometrový kopec až na hrad Tolštejn, kde budeme dnes nocovat. Těšíme se na Bílou paní.
Tolštejn – pozůstatky středověkého hradu z druhé poloviny 13. století. Hrad byl vybudován na ochranu cesty z Čech do Lužice a býval významným opevněním. V polovině 17. století byl však během třicetileté války napaden a vypálen švédskými vojsky.
Vystřídalo se tu několik šlechtických rodů – nejprve Vartenberkové, poté páni z Dubé a nakonec Lichtenštejnové, kteří až do roku 1923 zabránili rozebírání kamenů ze zdiva. Dnes z hradu zůstala část hradeb a věží.
Uprostřed zříceniny stojí dřevěná chata s restaurací a několika pokoji. Postavena byla v roce 1865, rekonstruována roku 2002. Procházíme po historické dřevěné podlaze, z okna je nádherný výhled na Lužické hory. K dispozici je i společná kuchyňka a sprcha se záchodem – téměř luxus.
Podle pověsti se zde zjevuje Bílá paní. Vypráví se o nešťastné lásce tolštejnského rytíře a mladé dívky Svanhildy. Ta milovala chudého zemana z vesnice (ne, nebyl to Miloš), ale rodiče ji provdali za bohatého rytíře. Ten o ni po svatbě nejevil zájem (asi skrytý homosexuál), a tak se Svanhilda vrátila ke svému chudému milému.
Rytíř chtěl milence zabít, proto ho Svanhilda otrávila – i sebe. Od té doby se prý zjevuje jako Bílá paní na tolštejnských hradbách. Její manžel se zjevuje v podobě černého psa, který střeží poklady a zabije každého, kdo by se je pokusil získat. Ty poklady může najít jen člověk, který v životě nehřešil.
My jsme ale nepotkali ani Bílou paní, ani černého psa. Spali jsme jako zabití.
________________________________________________________________________________________
Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.
Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.
Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.
Jsem autorkou dvoudílné knižní série:
Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.
Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.
Při běžných infektech si můžete poradit sami.
Jsem také autorkou knihy:
(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)
Čarovná lékárna kolem našeho domu.
Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?
