Takové malé povídání o účinnosti léčivých rostlin

V poslední době jsem se trochu na mém blogu odmlčela, ale není to pro to, že by mne léčivé rostliny přestaly zajímat. Naopak sklízím,  suším a  “tinkturuji” o sto šest. Velmi jsem se ale vyčerpsala psaním a vydáním mých dvou posledních knih – Domácí lékař I a II, kde se dočtete o tom, jak si  za použití léčivých rostlin, hub, vody a dalších metod můžete sami pomoci u nejrůznějších infekcí dýchacích cest. V druhém dílu se pak obšírně věnuji posilování imunity, mikrobiomu a prevenci. Vše obstaráte opět svépomocí pomocí rostlin či dokonce potravin ze spíže. Ke knihám jsem sama tvořila i ilustrace. Práce to byla opravdu velká a jelikož k tomu ještě pracuji ve své ambulanci internisty,  na přechodnou dobu jsem potřebovala odpočinek od psaní, a proto můj web trochu skomíral. Opět ale mám chuť se do příspěvků na webu pustit, a tak se můžete těšit například na nejrůznější bylinkové kazuistiky z mé praxe. 

Neustále se setkávám s uzdraveními pomocí léčivých rostlin. Případy si archivuji a pokud pacient souhlasí, budu je publikovat. Mám jich už spousty, jen toho času je málo.  Zjistila jsem totiž, že lidé si nejlépe zapamatují účinky rostlin, když jim je popíšu v nějakém příběhu, který se opravdu stal, neboli odborně řečeno v kazuistice – tedy popisu případu. Tímto způsobem může spousty lidí najít pomoc na své problémy. Pokud informace napíšu jen jako výčet v textu, často to takovýto efekt nemá. Podobně  psala své zkušenosti  i Maria Treben a právě zkušenosti jejích čtenářů v dopisech, které jí psali, mne vždycky v jejích knihách zajímaly  a fascinovaly nejvíc.

Následující úvahu  o účinnosti léčivých rotlin mám rozpracovanou již delší dobu a myslím, že nastal čas ji publikovat.

LZE VŠECHNO LÉČIT BYLINAMI?

Léčivky se významně uplaťnují zejména v prevenci onemocnění: když je například epidemie nějakého infekčního onemocnění –  podpoří imunitu, zlepší stav sliznic, posílí tělo apod.  Léčivé rostliny samozřejmě můžeme použít vždy i k terapii. Jen musíme vědět, co tím chceme vyřešit. Někdy byliny odstraní problém úplně, jindy alespoň uleví od symptomů. Zejména na počáteční stádia některých chorob či banálnější nemoci jako jsou respirační infekce či záněty močových cest mohou pomoci bylinky samy o sobě. U závažnějších chorob je zapotřebí odborné lékařské vyšetření se standardní konvenční léčbou, nicméně i zde se mohou léčivé rostliny uplatnit jako doplňková, doprovodná terapie, která může napomoci k vyléčení, či může zmírnit některé příznaky choroby a v neposlední řadě mohou léčivky také snížit množství nežádoucích účinků některých léků. Některé rostliny všeobecně  posilují imunitu a tělo, což je také důležité. Někdy ale mohou léčivky interferovat s užívanými farmaceutickými léky, pak je potřeba to dobře promyslet a konzultovat s lékařem či zkušeným fytoterapeutem. U akutních potíží, pokud stav podchytíme zavčas z počátku potíží, než se nemoc plně rozvine, vidím často velmi rychlý efekt. Byliny také používám i na některé úrazy. U chronických potíží je situace zapeklitější a kromě bylin je potřeba komplexnější životní změna.

Často při běžných potížích saháme po chemických preparátech, přitom máme kolem sebe nevyčerpatelnou zásobu přírodní lékárny. Například, proč si kupovat kapky či sirupy na kašel, když ještě lépe nám může pomoci obyčejný cibulový sirup, čaj z ořechových skořápek nebo tymiánový či jitrocelový sirup? Jednou jsem trhala na vesnici mochnu husí a sousedka se mne ptala, proč to dělám. Když jsem jí řekla, že je to vynikající spasmolytikum proti bolestem břicha, na menstruační potíže, žlučníkovou či ledvinovou koliku, odvětila mi, že to si raději koupí v lékárně Algifen.

Na druhou stranu nelze vkládat 100% naději jen do léčivých rostlin, léčivky nejsou všespásné a nejsou panacea (lék na vše). Zejména u závažnějších chorob je nutná  lékařská  terapie.  Avšak léčivky mohou být i u těchto nemocí skvělou doplňkovou terapií, která může léčbu podpořit a zvýšit naději na úzdravu.  Je  jasné, že se ale jedná jen o jeden z dílků rozsáhlé skládanky, nepochybně do ní  patří i změna živostního stylu, skladba stravy, pitný režim, pohyb (zejména v přírodě), oslunění, dostatek spánku, řešení psychosomatických aspektů choroby, psychohygiena, otužování, saunování atd.

Do mé miniporadny alternativní medicíny mi chodí pacienti, kteří mají úporné potíže, často ve fázi, kdy již klasická medicína vyčerpala všechny možnosti a stále nic nezabralo. Já tam pak stanovuji kombinované postupy a změny životního stylu, které mohou vést k úzdravě. Nicméně myslím, že by to mělo být obráceně, léčivky bychom měli podávat preventivně a zpočátku potíží a spolu s dalšími opatřeními se snažit, aby se onemocnění již dále nerozvíjela, snažit se zvrátit chod nemoci. Při rozvinutém chronickém onemocnějí je to již velmi složité a běh na dlouhou trať. Prevence všeobecně, a to včetně psychohygieny, je u nás jaksi zanedbávána. Což ale samozřejmě ve svém důsledku vede k přetížení zdravotnictví a zvyšování nákladů na léčbu již rozvinutých chorob. Tradiční čínští lékaři bývali placeni od počtu zdravých klientů, vznik nemoci byl chápán jako jejich neúspěch. 

JAK  OSOBNĚ VNÍMÁM LÉČIVÉ ROSTLINY

  • Jsou to jemné léčivé prostředky s polyfunkčními účinky, 
  • většinou bez větších nežádoucích účinků, 
  • jsou snadno dostupné, 
  • často rostou jako plevele kolem nás, 
  • jsou vždycky k dispozici,
  • jsou zadarmo. 

 Léčivé rostliny sice nepůsobí tak razantně jako některé chemické léky. Mají jemnější účinek, ale oproti farmaceutickým lékům jsou často polyfunkční. To znamená, že působí najednou na nejrůznější oblasti těla. Ne jen na jeden příznak, jak to vídáme u chemických léků. Čím více rostliny studuji, tím více vidím, že téměř každá rostlina má vždy efekt na celý organismus takřka od hlavy a ž k patě. Nedá se tedy říci, že jedna rostlina = použití jen u jedné choroby.  Tak např. květ jetele lučního působí sedativně, má efekt při nachlazení a rýmě, kašli, posiluje plíce, jeho užívání mírně snižuje LDL cholesterol a zvyšuje HDL cholesterol, takže se jedná o jakousi kardiovaskulární prevenci, zlepšuje zažívací potíže, má protiprůjmové účinky, má efekt při infekcích močových cest, je známý svým účinkem na gynekologické potíže, jedná se o fytoestrogen uplatňující se v klimakteriu, jeho užívání je prevencí u osteoporozy, má efekt proti některým virům a bakteriím, posiluje a detoxikuje. 

Jelikož spousta rostlin má  tyto polyfunkční účinky (na několik orgánových systémů či neduhů najednou), nemusíme vůbec znát nějaká kvanta léčivých rostlin. Postačí se pro svoje potřeby naučit používat například pouhých 10 -20 bylin, kterými můžeme obstarat prakticky celé tělo. A které rostliny vybrat? No právě ty, které rostou kolem vás. To, co roste kolem vás, potřebujete. Rostliny k nám putují.  Není to náhoda, že se zde vyskytují. Máte je pak vždy po ruce ve větším množství a navíc rostou ve svém přirozeném prostředí,  a proto složení jejich fytochemikálií bude harmonické.  Přesně tyto rostliny budou sedět našemu tělu. Nikoliv ty dovážené z cizích krajin. Proto bychom se měli naučit dívat se kolem sebe.  Poznávejte, seznamujte se a hlavně používejteJen tak se dostanete do světa léčivých rostlin. Všechno, co se chcete naučit, musíte začít opravdu dělat.

Já sama už téměř vůbec u sebe a své rodiny farmaceutické léky nepoužívám. Téměř vše řeším pomocí léčivých rostlin, reflexní terapie a autopatie. Většinou se jedná o respirační infekty, ale  i zažívací potíže, drobné úrazy, bolesti atd. Léčivé rostliny jsou součástí mého životního stylu. Nesmírně mne to baví, protože vidím, že tito pomocníci jsou vlastně všude. Téměř v každém ročním období máme kolem sebe nepřeberné množství různých možností, jak si prostřednictvím léčivých rostlin či hub můžeme pomoci. Stači znát  základní informace, umět ty rostliny bezpečně poznat, abychom se neotrávili záměnou za nějakou jedovatou rostlinu a pak jen začít. Často, když onemocním já, nebo někdo z rodiny, ty správné rostliny se mi  jakoby samy nabízejí. Nejraději mám ty divoké, které rostou planě, ale na své zahradě pěstuji i spousty dalších léčivek, které pochází z jiných koutů světa.

VĚDECKÉ STUDIE A LÉČIVÉ ROSTLINY

Občas se setkávám  s dotazem typu, zda mám to či ono podložené nějakou vědeckou prací či klinickou studií. Ve velké většině nemám. Ovšem existují občas i vyjímky. Byliny používám empiricky a vycházím především z poznatků lidové medicíny. A  světe div se, ono to funguje.  Často vidím efekt i v případech, kdy nezabraly chemické léky. Proč, když něco fungovalo stovky či tisíce let v lidové medicíně,  by to mělo být nyní jinak? Navíc klinických studií zaměřených na zkoumání léčivých rostlin je velmi málo. Většinu velkých klinických studií totiž financují obří farmaceutické firmy. Studie jsou finančně nákladné. Firmy do nich investují, protože předpokládají návratnost investice v podobě prodeje léku. Jak by se ale vyplatila finančně například taková kopřiva, která roste všude kolem běžně?  Zkoumání léčivých rostlin většinou probíhá na bázi identifikace fytochemikálií, někdy se uskutečňují výzkumy účinků in vitro na buněčných kulturách (například modely různých malignit), často také na zvířatech (myších, laboratorních potkanech či krysách). Studií, které by se prováděly s lidmi,  je velmi málo, nebo jsou malé.   Jsou samozřejmě i vyjímky. Například taková třezalka je poměrně dobře vědecky probádaná, byla totiž hodně populární jako antidepresivum  v 70.-80. letech 20. století. Proto se také u třezalky můžete dočíst o spoustě nežádoucích účinků a kontraindikací. Je to ale jen proto, že byla tak velmi podrobně zkoumána, zatímco ostatní rostliny ne. Je škoda, že díky popisu těchto nežádoucích účinků se jí lidé v poslední době bojí. Je to úžasná rostlina, která má velmi vysoký léčebný potenciál.  Podobně je prozkoumána i např. vrbovka či echinacea.

Nepochybuji, že vědecké zkoumání léčivých rostlin je důlěžité. Výzkumem můžeme zjistit přítomnost látek nových, které mohou mít účinky, jež v lidové medicíně zatím poznány nebyly. A naopak někdy vědci v některých rostlinách naleznou škodlivé látky, o kterých se doposud nevědělo. Myslím si ale, že nikdy zcela úplně nezjistíme, jaké mají léčivky všechny účinky a jak přesně působí. Jednotlivé rostliny obsahují stovky fytochemikálií, z nichž vědci odhalili pouhý zlomekProto jsou pro nás důležité tradice v lidové medicíně, z nichž odvozujeme účinnost jednotlivých rostlin. 

Na druhou stranu – proč chtějí mít někteří lidé vše vědecky ověřeno? Není důležitější výsledek? Většinou ti, kteří kritizují léčivé rostliny, že není jejich účinek vědecky podložený, nebyli zatím vážněji nemocní. Obrací se na mne i někteří lékaři, kteří jsou sami nemocní a jsou zklamáni, že jim chemická léčiva nepomohla. Jaké je jejich překvapení, že po léčivých rostlinách či jiných alternativních postupech výsledky vidí. Pokud je vám špatně, chcete se příznaků choroby zbavit, zkoušíte to různými způsoby, většinou zprvu chemikáliemi, ale když vidíte, že efekt nepřichází, je vám jedno, že ta či ona rostlina neprošla klinickými výzkumy.

PROČ TO U NĚKOHO FUNGUJE, U JINÉHO NE

Postupy  s konkrétní léčivou rostlinou nemusí paušálně fungovat u každého. Jsme přece jenom rozdílní, naše choroba vznikla na jiném podkladě, má jiný například psychosomatický základ, navíc máme každý jinou genetickou výbavu, jinou citlivost vůči zevnímu prostředí. Bylinky je potřeba zkoušet, být trpělivý a zjistit, co sedí právě vám.

Minulý rok jsem si krásně popovídala se svým strýcem profesorem Lumírem Ondřejem Hanušem. Prof. Hanuš je světová jednička na poli výzkumu konopí. Působil doposud na  Hebrejské Univerzitě v Jeruzalémě. Povídali jsme si o konopí, jak je to s hledáním postupu léčby konopím u jednotlivých chorob. Můj strýc Lumír mi popisoval různá uzdravení pomocí konopí. Někdy se jedná jen o zmírnění příznaků, tedy symptomatickou léčbu, jindy se člověk uzdraví zcela, a to dokonce občas i z tak závažných diagnóz jako je rakovina. Ale někomu to třeba také nepomůže. Konopí má mnoho odrůd, často je potřeba najít tu správnou odrůdu, která nemocnému sedí a která u něj bude mít léčebný efekt. Také dávku je potřeba postupně vytitrovat. Často je potřeba, aby pacient vyzkoušel různé odrůdy, různé způsoby podání a různá dávky. Je to variabilní a závisí to na konstituci člověka, jeho genetické výbavě, vnímavosti, psychice a dalších vlivech.  V každé rostlině konopí může být také variabilní množství účinných látek. Velké zkušenosti s tímto mají terapeuti ve státech, kde je terapie konopím legální. 

Ano, podobné je to i u jiných léčivých rostlin. Pokud jedna rostlina seděla někomu na určitou diagnózu, neznamená to, že bude sedět i jinému na stejnou chorobu. Ale je krásné, že máme rostlin tolik a lidé mohou zkoušet, co právě jeho organismu vyhovuje, co jemu odstraňuje potíže a po čem se cítí dobře.

A dokonce je to stejné i u chemických léků.  Také u nich musíme zjistit, co pacientovi sedí a titrovat dávku. Například  u hypertenze (vysokého krevního tlaku) někomu vyhovuje perindopril (což je asi nejčastěji předepisované antihypertenzivum – např. preparát Prestarium),  malé procento lidí ale po něm kašle, dokonce může vzniknout nežádoucí účinek jako je  angioneurotický edém apod. Po jiném antihypertenzivu –  amlodipinu mají někteří lidé  otoky, jiným ale tento lék perfektně sedí. Někomu stačí jedno antihypertenzivum, jinému musím předepisovat kombinace několika léků.  Je potřeba hledat léčbu šitou na míru pacienta. Nejlepším řešením  je ale zhubnout, zvýšit  pohybovou aktivitu  a eliminovat stres. To pak hypertenze často vymizí sama. Podobné je to také například u pacientů s osteoporozou, kterých mám ve své ordinaci velké množství. Jim se kromě vápníku a vitaminu D předepisují i speciální léky proti odbourávání kostní tkáně – tzv. bisfosfonáty (např. ibandronat). Je zajímavé sledovat, jak to funguje. Někomu se vyléčí osteoporoza velmi rychle, jiný tyto léky musí brát delší dobu, někomu se to nezlepší vůbec, nebo se to naopak zhorší. Někdy vidím zlepšení i po vysazení těchto léků.  A dokonce někomu tyto léky nedělají dobře, nesnesou je.  Někdo má i přes zlepšující se tendenci kostní hustoty patologické zlomeniny.  Je to podobně jako u léčivých rostlin velmi individuální. Moje maminka má léčenou osteoporozu čistě jenom vápníkem a vitaminem D a kosti se jí zlepšují, ona zrovna byla jedna z těch, kteří onen speciální lék – bisfosfonát – nesnesou. Navíc je potřeba si zapamatovat, že základem léčby osteoporozy je pravidelný pohyb, kosti totiž sílí při zátěži.

Jak píše německý etnobotanik Wolf Dieter Storl:

“Většina národů nezná žádné standardizované dávkování rostlinných léků, a to z jednoho prostého důvodu. Neexistuje totiž žádný standardizovaný člověk ani standardizovaná nákaza. Dávkování by se mělo přizpůsobit přirozenosti, zdavotnímu stavu těla i duše, výšce, váze, stáří, citlivosti a podobným kritériím. “

Toto píše o štětce lesní ve své knize Přírodní léčba boreliozy, ale platí to samozřejmě i pro další rostliny, onemocnění a dokonce i pro chemická léčiva. U každého onemocnění je vhodné titrovat dávku léku podle efektu a reakce nemocného.

 

V knize Prevence proti rakovině a její léčba od J.A. Zentricha jsem četla toto:

(Zentrich píše o Marii Treben.)

“Její stěžejní knížka – Byliny z boží zahrádky – vyšla snad po celé Evropě již v milionech výtisků, a po sametové revoluci se dočkali i naši čtenáři.

Touto knížkou vyhlašuje paní Treben válku rakovině a dalším neléčitelným nemocem. Mnohé, dá se říci že skoro všechny, rady a pokyny paní Treben jsem u svých klientů vyzkoušel a pro objektivitu musím konstatovat, že výsledky této terapie nijak výrazně nepřekračují rámec možností běžné přírodní léčby. Lze tedy položit otázku, jak to vlastně s tou léčbou podle paní Trebenové skutečně je – protože objektivní výsledky neodpovídají optimistickému duchu knihy. Na druhé straně nemám důvodu, proč bych paní Treben nevěřil. Myslím, že existuje velmi přijatelné vysvětlení. Paní Treben byla  s největší pravděpodobností “magnetizérka”, nebo chcete-li “biotronička”. Ostatně, nemusela o tom ani vědět – a při manipulaci s bylinami jim předávala část své – nebo spíše sebou zformované – bioenergie, která pak výrazně posilovala účinky té které bylinné směsi. Z toho může vyplývat skutečnost, že ta samá bylinná směs neměla potřebnou razantnost, a její působení se opět stalo pouze pomocným faktorem.”

Níže ale pan Zentrich  pak píše:

Snad ještě jedna poznámka, která tak trochu vyvrací platnost mé nahoře uvedené úvahy. Z děkovných dopisů zveřejněných paní Treben v její knize “Mé léčebné úspěchy” totiž vyplývá, že její recepty na mnoha místech pomohly i tam, kde si lidé míchali její bylinné směsi sami. V této souvislosti mi přichází na mysl jedno “přikázání” nebo spíš ponaučení mého bylinářského učitele a gurua, panaFraněce z Holešova: “Pane Zentrichu, vždycky pamatujte, že na jeden úspěch budete mít třeba i tři čtyři neúspěchy, tak to v životě chodí!”

J. Zentricha si nesmírně vážím, z jeho publikací o bylinách čerpám neustále,  nicméně s výše uvedeným tvrzením nemohu naprosto souhlasit. Maria Treben osobně léčila jen lidi ve svém bezprostředním okolí a to tak, že jim většinou doporučila, co si mají nasbírat, jak byliny zpracovat a aplikovat. Podle jejích knih, které jsem téměř všechny přečetla, nebyla takovou tou babkou kořenářkou, která byliny sbírala a připravovala lékové formy, které by následně prodávala. Sama píše:   “Nic neprodávám, nemám ani žádnou lékařskou praxi…”    Ona spíš vycházela z pozorování a ze zkušeností lidí, kteří se řídili jejími postupy, čerpala ze zkušeností starých bylinářů, ze starých herbářů, ze zkušeností maminky, některé účinky rostlin i sama objevila, či znovuobjevila jako je tomu například u vrbovky malokvěté.

Většina lidí, kteří jí psali,  se řídili jejími doporučeními z knih. Nemohla tedy rostliny ovlivnit působením nějakých magnetických sil, o kterých se zmiňuje pan Zentrich.

Co psala sama Maria Treben v roce 1988:

Úspěch knihy Zdraví z boží lékárny po celém světě mě ohromil. Splnilo se tak mé osobní přání, zpřístupnit všechny své vědomosti o léčivých bylinách z boží zahrady co možná nejširšímu okruhu lidí. Má radost však nezůstala nezkalena. Kniha úplně změnila můj život a vystavila mne i mou rodinu velkému tlaku. Lékařské kruhy i farmaceutický průmysl mne  pravidelně ostře, a ne vždy spravedlivě napadají. Na tomto místě bych chtěla zdůraznit, že v žádném případě nikomu nedoporučuji, aby na lékaře zanevřel. Bez stanovení lékařské diagnózy, bez pohovoru s lékařem, ke kterému máte důvěru, bez  vyšetření v průběhu choroby, byste své zdraví zbytečně ohrožovali.  Ba naopak! Svěřte se svému lékaři, že saháte po bylinkách. Váš lékař by měl být informován o všem, co děláte. Váš vzájemný vztah by mohlo narušit jen to, kdyby vám lékař  v užívání léčivých bylin bránil. Většina nedorozumění mezi lékařem a pacientem vyplývá z toho, že ještě stále se mnozí lékaři zdráhají uznat léčivou moc bylinek. Ani nevyvratitelné důkazy léčebných úspěchů, které popisuji ve své nejnovější knize  Léčebné úspěchy,  jako doplněk ke knize Léčivé rostliny z boží zahrady, je nedokáží přesvědčit, protože nikdo z nás nedovede odpovědět na otázku “proč”.  Ani já sama nevím, proč. Vím jen, že léčivé bylinky pomáhají.

A právě zde se medicíně a farmaceutickému průmyslu otevírá široké pole působnosti. Proč se neinvestuje do zkoumání zaručeného úspěchu bylinek? Proč se více důvěřuje chemii a my, lidé jsme drženi na tak škodlivých umělých hnojivech obsažených v potravinách, a proč se choroby, které z nich pocházejí, léčí zase jen chemikáliemi, které mohou zanechat neblahé dědičné následky na našich dětech?

 

Já se naopak přesvědčuji, že její postupy fungují. Vím to, protože rostliny doporučuji pacientům a mám pak zpětnou vazbu. Často vidím výsledek až neuvěřitelný.  Někdy je ale potřeba hledat léčivky, které budou u daného člověka to pravé ořechové, jak jsem psala výše. A kromě léčivých rostlin doporučuji i jiné terapeutické postupy.

Sama MariaTreben píše:

Co je dobré pro jednoho, nemusí být vhodné pro jiného.

CO JSOU KAMENY ÚRAZU PŘI FYTOTERAPII

  1. TRPĚLIVOST PŘI LÉČBĚ.  Léčivé rostliny působí jemně a pozvolna. Je potřeba delší doby aplikace, než uvidíme jejich jasný účinek. To vyžaduje trpělivost a hlavně disciplinovanost. A tu právě mnoho lidí postrádá. Často po pár aplikacích řeknou: “Nefunguje to.” A skončí. Chtějí okamžitý efekt, který nabízí chemické léky. Ty ale nemusí fungovat také.  Jemný a pozvolný  účinek rostlin nám napomáhá uvědomit si podstatu choroby a pracovat na její skutečné příčině. Rostliny také podporují samoúzdravné procesy těla. To chemikálie nedokáží, ty příznaky jen potlačují.
  2. AKTIVITA NEMOCNÉHO. Léčebně působí i jen to, že o sebe sami pečujeme. Nejraději pacientům doporučuji, aby si rostliny sami nasbírali v přírodě a následně zpracovali. Již jen tento proces je léčivý a navíc víme, že naše bylinky jsou z čistého prostředí a správně následně zpracované. Pokud to nelze, pak doporučuji sušené byliny zakoupit a připravovat si pravidelně vodní výluh či dokonce tinkturu. Nevěřili byste, pro kolik lidí je obtěžující si “pořád něco vařit či kapat”. Pokud se nemocný nechce vyléčit, nikdo mu nepomůže. Sám musí chtít a něco pro to udělat. Ve své interní ordinaci mám například pacienta, který se léčí s cukrovkou 2. typu, hypertenzí, arytmií a dalšími chorobami. Při každé návštěvě si stěžuje, jak je to stáří hrozné, co všechno se mu zhoršuje. Před nedávnem přišel z očního s diagnózou: věkem podmíněná makulární degenerace sítnice  obou očí, suchá forma. Zhoršuje se mu zrak, je to špatné. Vím, že se tady žádné zázraky dělat nedají. Přesto jsem mu doporučila světlík lékařský ve formě obkladů, výplachů, také jej popíjet a k tomu zkusit oční cviky dle Norbekova, které jsou založeny mimo jiné  i na vizualizaci uzdravování oka. Nevím, zda to pomůže, ale lépe dělat alespoň něco, než čekat na slepotu. Po třech měsících přichází na kontrolu, opět si na vše stěžuje, oči jsou horší. Světlík neužívá, nikde jej prý nemohl sehnat, ani na internetu. Přitom jej prodávají úplně všude, v lékárnách i prodejnách s léčivkami. O očních cvicích ani nemluvím. Co na to říci?
  3. HLEDÁNÍ SPRÁVNÝCH ROSTLIN ČI POSTUPU.  Byliny které pomohly jednomu člověku, nemusí být zrovna vhodné pro mě. Občas to chce tu správnou rostlinu či kombinaci hledat.
  4. NESPOLÉHAT SE JEN NA BYLINY. To by byla chyba stejně jako u mechanického polykání chemických tabletek. Pro skutečnou úzdravu je potřeba pracovat na více úrovních, jinak by byly byliny opět jen pouhou pomocí zvenčí bez přispění pacienta samotného a to nikdy nefunguje. Pokud bereme chorobu jako signál, který nás chce zastavit v našem špatném směru, pak pouhé užívání léčivých rostlin bez jakékoliv změny v životě nemůže fungovat dlouhodobě udržitelně. Choroba se objeví znovu, nebo vznikne jiná, na jiném místě těla.
  5. VARIABILNÍ SLOŽENÍ FYTOCHEMIKÁLIÍ LÉČIVÝCH ROSTLIN.  Léčivé rostliny stejného rodového i druhového jména mohou mít diametrálně odlišné složení. Může se to projevovat například jinou chutí, vůní a hlavně účinkem. Rostliny sice vzhledově vypadají naprosto stejně, ale zastoupení fytochemikálií v nich může být jiné. Tvorba sekundárních metabolitů se v rostlině přizpůsobuje zevním podmínkám tak, aby byla rostlina odolná. Rostlina se tak přizpůsobuje například nadmořské výšce, složení půdy, množství srážek či naopak délce a síle slunečního záření, okolní teplotě, různě odolává místním škůdcům a chorobám.  Jiné složení bude mít tedy například Eleuterokok rostoucí někde na Sibiři a jiné rostlina pěstovaná u nás.  Tento aspekt je například důležitý u složení éterických olejů. Určuje se tzv. chemotyp rostliny podle nejvíce zastoupené aromatické molekuly v esenciálním oleji.  Například tymián se může vyskytovat ve třech různých chemotypech, podle toho, zda u něj převažuje thymol, linalool či thujanol. Mám s tím osobní zkušenost u mateřídoušky obecné. Přesadila jsem si pár divokých keříčků na svou zahradu, které jsem si vyrýpla z jejich přirozeného prostředí na kopci na louce u lesa. Nicméně mateřídouška na mé zahradě sice bujně rostla, ale její vůně byla spíše tymiánová než sladce citronová, tak jak jsem ji znala z jejího přirozeného prostředí. Stejnou zkušenost mi popisovala Simona Berková z Kouzelných bylinek v Českém Krumlově – přivezla si oregano z Řecka, ale pěstované zde mělo naprosto jinou chuť a vůni.  Na výsledném léčebném účinku lékových forem z bylin se podílí také způsob a doba sběru a teké jakým způsobem byla rostlina usušena či dále zpracována. 
  6. VARIABILNÍ VSTŘEBÁVÁNÍ FYTOCHEMIKÁLIÍ DO TĚLA . Bylo zjištěno, že některé fytochemikálie se na účinné látky přeměňují ve střevě pomocí bakterií střevní mikrobioty. Ale složení mikrobioty se u různých jedinců liší, tedy i vznik těchto  účinných látek může být značně variabilní. Příkladem jsou například isoflavonoidy působící jako fytoestrogeny vyskytující se například v květech jetele lučního.  Isoflavonoid daidzein je ve střevě metabolizován na účinnější metabolit equol.  Equol je ale metabolizován jednotlivými organismy velmi individuálně, což může být důvodem jistých rozdílů ve výsledcích studií estrogenních účinků isoflavonoidů. Ale i samotné vstřebávání účinných látek přes střevní stěnu může být variabilní. Překážkou mohou být záněty tenkého střeva, syndrom propustného střeva a pod.
  7. KVALITA BYLIN KOMERČNĚ PRODÁVANÝCH. Tohle je velký problém. Jelikož jsem aktivní bylinářkou, která si většinu rostlin sbírá ve volné přírodě, či je pěstuje na zahradě, tak vím, jak má sušená droga vypadat, jakou má mít barvu a vůni. Párkrát se mi stalo, že mi nějaká léčivka během zimy došla a já jsem si ji zkusila koupit v prodejně s bylinami. Častokrát jsem měla pocit, že jsem si koupila sušené seno. Droga měla indiferentí vzhled a byla bez chuti a zápachu. Zřejmě byla skladována již příliš slouho. Stalo se mi to například u světlíku lékařského či dobromysli. Jak pak může taková bylina u nemocných působit? Pak se nelze divit, že někteří lidé tvrdí, že léčivé rostliny nefungují.
  8.  STRACH Z INTOXIKACE. Zejména při samosběru je vždy nutné vědět co sbíráme a proč to děláme. Rostliny musíme bezpečně znát, aby nedošlo k záměně s nějakým toxickým druhem. Také je nutné dodržovat doporučené dávkování, protože tak jak říkal Paracelsus: “Vše může být lékem i jedem, závisí na dávce.”

 

PLACEBO EFEKT?

Pak se také setkávám s názorem, že se u bylin jedná o pouhý placebo efekt. Občas slýchávám posměšnou větu : “Věř a víra tvá tě uzdraví.”

J.A. Zentrich

“…no jo, Víra tvá tě uzdravila” – jakoby snad uzdravení vírou bylo méněcennější před uzdravením chemikáliemi, nebo jakoby byliny léčily jen proto, že jim nemocný nekriticky věří…

Tak za prvé, co je špatného na tom, že věřím, že se uzdravím? Nemělo by to být součástí každé léčby? Víra v dobrý konec, víra ve zdraví?

Za druhé, u každého léku, ať už chemického či přírodního, nepůsobí jen chemické účinné látky, ale je zde i složka psychologická, tedy složka víry či očekávání v účinek léku.  Toto bychom přeci měli podporovat nejen u přírodní medicíny, ale i u terapie chemickými léčivy. Podporovat pacientovu víru v úzdravu.

Pokud si prohlédneme klinické studie většiny léků, většinou se provádějí tak, že jsou vytvořeny dvě skupiny, přičemž jedné skupině se podává testovaný lék a druhé látka neúčinná – placebo. Cílem je zjistit podle testované veličiny (příznaku, laboratorního výsledku, nálezu na zobrazovacích vyšetřovacích metodách…),  nakolik byl statisticky testovaný lék účinnější než placebo. Ale když si dobře prohlédneme studii, uvidíme, že v docela velkém procentu působilo na danou veličinu i to placebo. Jak je to tedy možné? Placebo dokáže odstranit i bolest. Placebo tedy nechápeme jen jako inertní, neúčinnou pilulku, která se tváří, jako veleúčinný lék a má oblafnout pacienta. Placebo chápeme jako placebo efekt čehokoliv, jakéhokoliv postupu, ve který věřím, že mi pomůže. Mám očekávání, že mi pomůže a takto si nastavím své podvědomí.  A toto bychom měli v léčebném procesu podporovat vždy. Cílem je úzdrava pacienta, aby neměl ty obtěžující příznaky, ne to, abychom si něco dokazovali. No řekněte: nemělo by to tak být?

Za třetí byliny rozhodně nejsou pouhé placebo (tedy neúčinná látka, která by napodobovala látku účinnou). O tom se přesvědčuji téměř každý den. Působí i u zvířat a malých dětí, kde se o nějakou víru v úzdravu vůbec nemůže jednat. Často bylinky dávám lidem, kteří už oběhali kdekoho a brali spousty chemických léků, bez efektu. Jak to, že bylinka zabrala. Pokud tedy působí jako placebo, proč víra v uzdravení- tedy psychologická složka (placebo efekt) nezapůsobila i při terapii předchozími chemickými léky,  když navíc k psychologickému efektu připočteme vědecky prokázanou biologickou účinnost léku?

Na tomto místě by bylo vhodné se zmínit i o nocebo efektu. Nocebo efekt je opak placebo efektu – jedná se o psychologicky zprostředkované zhoršení stavu. Věřím, že se neuzdravím, že to nikdy nebude dobré. Naše očekávání úzdravy je negativní. Může to být způsobeno terapeutem (lékařem či léčitelem), který řekne něco jako: “Tohle máte napořád, toho se nezbavíte… Stáří je tady. Co byste chtěl ve vašem věku?….Tento lék dělá často ty a ty nežádouucí účinky. Tak se připravte na to, že to může nastat…Není to dobré, asi se to moc zlepšovat nebude, musíte se s tím smířit…”  atd. Nocebo efekt lze dle psychiatra MUDr. Radkiina Honzáka lze navodit i návodnými otázkami, které vyvolají nejistotu: “Tyhle léky by mohly pomoci, zkuste to. Jste velmi rizikový pacient. Nechce se vám zvracet?”  Nocebo efekt často navozuje také četba příbalového letáku.

Citace z knihy Zdeňky Jordánové, Spratek aneb bude to podle mě. Kapitola Lék na všechno:

V každé oblasti, v každém oboru existují různé směry a ty se staví vůči sobě nepřátelsky. Ani jeden z nich ale nefunguje univerzáně, za všech okolností a vždycky. Přesto se ale hádáme, diskutujeme a hledáme lék na všechno.

Kromě případných takzvaných obecných zákonitostí vstupuje do hry ještě náš “pohled na svět”, tedy konkrétně naše motivace nebo případná nerovnováha.  Výsledná akce je pak důsledkem energie, kterou do toho dáváme, a dost podstatně to ovlivní výsledek.  Máme velkou moc. Větší než si myslíme. Můžeme ovlivnit a také ovlivňujeme více věcí, než jsme ochotni si připustit.

Pokud nespojíte jakékoliv zkušenosti se svým vlastním životem a nenajdete váš osobní příběh, nic vám nepomůže, protože to je to, co vlastně hledáte.  Ano, váš osobní příběh je nejdůležitější a ten musíte pomalu a po střípkách složit a pochopit, prožít a přeložit do jazyka univerzálních zákonů. Na druhou stranu je ale samozřejmě pochopitelné, že pokud něčemu budete opravdu věřit, bude vám to pomáhat. Cílem je rovnováha. Pokud vám jde jen o to, abyste se zbavili příslušného problému, to znamená, že pouze hledáte cestu ven a ne dovnitř, abyste pochopili, vize jednoduché cesty vás nakonec zase zklame.

Nehledejte kouzla! Neexistují! Všechno má smysl a důvod a ve většině případů je pochopitelný a smysluplný. Stavte věci na osobní zkušenosti a snažte se věci pochopit.

Zdeňka Jordánová ještě píše:

Nejsem vůbec proti žádným směrům našeho stravování, nemám nic proti doplňkům stravy. Mám ráda bylinky, ráda je pěstuji, suším a používám. Ale nic prostě není lék na všechno. Všechno se doplňuje a vždycky se najde někdo, na koho to nezabírá, protože prostě nechce, aby to zabíralo. A to je asi nade vším. Naše vlastní uvědomění, naše vlastní motivace.

Respektuji různé cesty a metody a rozlišuji je podle stupně přijaté zodpovědnosti účastníků. Nic nezavrhujte, nic nevyvyšujte.  Všechno má význam a svůj čas na vaší cestě.

Nehledejte lék na všechno! Neexistuje! Je to váš vlastní lék, který musíte  poskládat, vytvořit a vypiplat. Odpověď na všechno  je váš osobní příběh, který potřebujete poznat, je to odpověď  na váš život, a to vše  proceděné přes univerzální zákonitosti, které když poznáte, tak pochopíte, že dávají věcem nekonečný, ale zcela jasný a přesný řád. Je jedno, jak se k vašemu příběhu dostanete. Vyrazte na cestu za poznáním.  Není jen jedna jediná pravda! A hlavně nezapomeňte, že k cíli nevede jen jedna cesta! Nemůžete se splést! Nehledejte  žádného konkrétního boha, neboť  opravdový bůh přijímá všechny tváře tohoto světa.

 

A na závěr ještě jednou Maria Treben:

VÍRA HORY PŘENÁŠÍ

Každý lékař by mohl být rád, že nemusí nést pouze on  zodpovědnost  za zvolený léčebný postup a měl by se svým pacientem hovořit o všem zcela otevřeně. Rozhodnutí o všem, co bude následovat, by mělo záležet na obou. Prosím vás, abyste se mě pokusili správně pochopit. Tyto řádky by měly napravit to, co se dovídám z nespočetných dopisů a sice, že lidé používají léčivé bylinky tajně, s obavou před reakcí ošetřujícího lékaře. Jenou mi jakýsi člověk napsal: “Svým lékařům jsem se ani ani slovem nezmínil. Ať si dále myslí, že právě oni objevili to, co pomáhá. I tak by mi nikdy neuvěřili, že za své zdraví vděčím jen a jen léčivým bylinkám!” proto se ptám, proč bychom se nemohli svému lékaři svěřit. Vždyť nám všem jde pouze o jedno, o zdraví pacienta.

Jistě se najdou tací, nechť už mají jakýkoliv motiv, kteří mi budou zcela jistě vyčítat, že vlévám falešné naděje do těžce nemocných pacientů, i do beznadějných případů, s nimiž si ani medicína neporadila. Já tvrdím, že i proti takovým nemocem, jakými jsou například rakovina, skleróza multiplex, anebo nevyléčitelná lupenka (psoriáza), a to jmenuji pouze některé z oněch hrůzostrašných chorob, je pomoci.

Výčitky mohu úplně klidně zavrhnout. Moje víra a zkušenosti mne naučily, že i ve zcela beznadějných případech se pomoc najde. Tak jako málo vím o tom, proč právě bylinky pomáhají, tak málo vím i o tom, zda je důležitější samotná víra v moc bylinek, anebo léčivé bylinky samotné. Jedno vím zcela jistě – bez pevné víry v Boží milosrddenství a jeho všemohoucnost, bychom byli všichni ztraceni, nechť už jsme zdraví, anebo nemocní. Člověk, který má rakovinu a lékaři ho po skončení terapie, jak dnes léčbu nazývají, pošlou domů umřít a on se svému osudu poddá, nebude dlouho žít. Jedině pacient, který v sobě najde odvadu, nepodlehne beznaději a svůj osud vezme do svých rukou, může nad nemocí zvítězit.

Tuto hypotézu potvrzuje i studie amerického neurofyziologa Dr. Herberta Spectora. Deset let sledoval vývoj pacientek s rakovinou prsu a dospěl k tomuto závěru: z žen, jež nepřijaly tuto chorobu za svůj osud, žilo po deseti letech 80 procent. Ty však, jež rezignovaly a vzdaly se touhy po životě, z těch přežilo za 10 let pouze 10 procent. Víra hory přenáší. Tato věta se pro nás stala čímsi zcela běžným. Jen málo lidí si uvědomuje, kolik útěchy, naděje a odvahy v sobě tato prostá věta skrývá. Tato víra, spolu s léčivými bylinkami z boží zahrádky může lidem ukázat cestu ze slzavého údolí beznaděje.

A ještě o prevenci z pohledu Marie Treben:

LÉPE JE NEMOCI PŘEDCHÁZET, NEŽ JI LÉČIT

Tato okřídlená věta je nám všem známa, avšak jen málokdo se jí drží. Mnozí lidé nepokládají zdraví za dar, za to nejcennější, co máme, ale za samozřejmost. Profese, peníze a společenská prestiž zabírají na žebříčku hodnot nejvyšší příčky a zdají se být, jediným cílem našeho snažení. To, jak důležitou roli hraje zdravé tělo, ve snaze dosáhnout těchto materiálních hodnot, si uvědomíme až tehdy, když nám choroba signalizuje, že něco není v pořádku. To bychom však neměli dopustit. Léčivé rostliny z boží zahrady jsou pro nás jedinečným darem a milostí.  Mají univerzální léčivou moc, jež nás při zdolávání nevyčerpá docela, naopak rozvíjí a posiluje odolnost našeho organismu a chrání nás tak před rozličnými chorobami.

Nemoc přichází jen zřídka sama. Při silném nachlazení nás většinou trápí kašel, rýma i chrapot. Není však nutné, abychom denně vypili jeden šálek čaje proti kašli, jeden proti rýmě a další proti ochraptění, avšak namícháme si čaj ze stejných dílů bylin, určených pro jednotlivá onemocnění a budeme ho pít po celý den.

Věnujte se více svému tělu, zaposlouchejte se sami do sebe, otevřte své nitro léčivému působení a nedovolte nemoci ovládnout vaši psychiku. Věřte, že vaše citové postoje jsou pro úspěšnou léčbu právě tak důležité, jako správné dávkování.

 

Chcete vědět po čem sáhnout, když vás začne trápit kašel, chřipka, rýma, bolesti v krku či horečka? Zkuste si do své knihovničky pořídit mého Domácího lékaře. Najdete tam podrobné recepty, jak si ihned poradit za použití nejběžnějších prostředků – tedy nejen rostlin, které najdete běžně kolem sebe, ale i pomocí vody, ovoce či zeleniny a jiných potravin, které najdete ve spíži. Pomocí mé knihy budete v této oblasti naprosto soběstační. Kniha je učiněným pokladem i pro maminky s dětmi.

Pokud se vám jedná o to, abyste tyto choroby vůbec nedostali, pak je pro vás určen i Domácí lékař II, kde se dozvíte, jak si posílit imunitu a vůbec celé tělo, co je to mikrobiota a jak o ni pečovat a další aspekty pevného zdraví.

Tištěná kniha Čarovná lékárna kolem nás je bohužel zatím vyprodaná, ale v pdf verzi jakožto elektronickou knihu, si ji stále pořídit můžete.

 

Jsem autorkou dvoudílné knižní série:

Domácí lékař aneb Jak sám bez cizí pomoci, zvládnout běžné nemoci.

Domácí lékař II aneb Jak pečovat o své tělo, aby nám nic nechybělo.

Chcete být v otázce zdraví soběstační, a to jen za pomoci běžně rostoucích rostlin, hub, potravin, popřípadě vody či  vašich rukou?

Při běžných infektech si můžete poradit sami.

Jak na to se dočtete v mých knihách. Nejde jen o nějaké teoretizování. V knihách naleznete přesné návody, recepty a postupy. 

 

Jsem také autorkou knihy:

(bohužel v současné době jen v elektronické formě, tištěná forma je vyprodaná)

Čarovná lékárna kolem našeho domu. 

Báli jste se vždy začít užívat léčivé rostliny? Nevěděli jste, jak na to ?

V mé knize naleznete podrobný popis 38 divokých rostlin rostoucích volně kolem nás s podrobnými návody, jak je  zpracovat a užívat. 

 

 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *