Všichni asi známe černý bez. Ale všimli jste si, že teď na mnoha místech zraje bez červený?
Bez hroznatý (dříve bez červený)- Sambucus racemosa
Také jste se těmto keřům vyhýbali obloukem, protože jste si mysleli, že bobulky jsou jedovaté?
Když je umíte náležitě zpracovat, tak jedovaté nejsou, neopak jsou chutné a navíc léčivé. Teď o víkendu jsem si bobulky červeného bezu natrhala a zpracovala na sirup. Můj muž mi na výletě pomáhal trhat. “To je zajímavé”, říkal, “do teď jsem si tohoto bezu nikdy nevšiml, a teď ty keře vidím skoro všude.” Chodíme nyní hodně na výlety a jezdíme na kole po lesích a kopcích Jeseníků, opravdu v okolí lesních cest je spousta těchto pěkných keřů s červenými “korálky”.
Ke zpracování červeného bezu mne inspiroval morvaský bylinář Vláďa Vytásek, který tento bez doporučuje jako skvělého podporovatele imunitního systému. Tvrdí, že jeho efekt na imunitu je ještě větší než u známé echinacey.
U nás se narozdíl od černého bezu tento bez moc nezpracovává, zná jej jen velmi málo lidí. V jiných zemích je běžně používán. Zpracovává se často na džem či sirupy. Hojně jej využívali i Indiáni v Americe, a to léčebně i jako potravinu. Využívají se i listy, květy a kůra, podobně jako u černého bezu, zde je ale potřeba znát způsob přípravy a dávkování, protože i tyto části keře jsou ve větší dávce jedovaté. Spousty lidových receptů lze najít také v Rusku.
Červený bez najdeme právě v oblastech horských a podhorských. V nížinách jej moc nevídáme. Nachází se v okolí cest, na okrajích lesů, na pasekách, na slunných místech na mezích apod. Často na kamenitých a neúrodných půdách. Kvete podobně jako černý bez v květnu a červnu. Květy jsou podobné, vůně je trochu jiná. Listy mají podobný tvar a uspořádání jako u černého bezu, jsou ale menší. Rozdíl je také v období zrání bobulí. Červený bez zraje již v červnu, nyní v červenci je již na konci své sezony. Černý bez zraje až v září.
Já jsem se letos rozhodla pro výrobu sirupu z bezu hroznatého.
Postup byl následující:
Sesbírali jsme trsy s červenými bobulkami.
Doma jsem je důkladně proprala. Musela jsem ale dávat pozor, protože se velmi lehce rozmáčknou. Uprostřed bobule je 3-5 semínek, které ale právě musíme od bobule oddělit. Semínka obsahují látku zvanou amygdalin, která je lehce jedovatá. Může způsobit zvracení a průjem.
Na extrakci šťávy jsem použila masový mlýnek s nástavcem k pasírování šťávy. Šnek uvnitř nástavce je narozdíl od klasického masového mlýnku plastový. Do mlýnku jsem dávala celé trsy bobulí i se stopkami. Vytéká čistá šťáva, odděluje se hutná drť peciček, stopek a slupek. Šťáva během zpracování krásně voní, jako čerstvé jahody.
Šťávu jsem ještě nechala prokapat sítem, abych oddělila další slupky, které by v sirupu vadily. Syrová šťáva je hodně kyselá.
Poté jsem změřila objem šťávy- byly jí 2 litry.
Šťávu jsem chvíli (asi 5 minut) povařila. Pak jsem ji nechala mírně schádnout a přidala do ní 2 kg medu.
Již jsem nezahřívala, abych neuznehodnotila účinné léčivé enzymy v medu.
Chuť šťávy je zajímavá, trochu se podobá rybízu, či malinám. Barva je podobná rakytníku.
Šťávu jsem nalila do lahví. Do každé lahve přidávám 1 PL destilátu, aby na povrchu vytvořil antibakteriální zátku.
Kdo by chtěl, může lahve sterilizovat v zavařovacím hrnci při 75 st. C.
Takto ji ukládám na zimu.
V období chřipkových epidemií lze podávat 1 PL 3x denně- přidat do čaje či konzumovat jen tak.
Drť jsem nevyhodila, část jsem vložila do zavařovací sklenice a přelila alkoholem. Nechám macerovat měsíc. Vytvoří se tinktura k zevnímu použití. V Rusku vyrábějí tinkturu z celých bobulí k potírání bolestivých míst při osteomyelitidě, posunutí obratlů, bolestech kloubů, artroze, artritidě různého původu, při ostechondroze apod.
Jsem autorkou také e-booků : „Jak se stát bylinářem, když o tom zatím nic nevím. „
„Jak se vyznat v účincích rostlin.“
„Čarovná lékárna kolem našeho domu“
UPOZORNĚNÍ!!!
Při závažných zdravotních potížích vždy raději konzultujte lékaře ve vašem nejbližším okolí. V některých stavech je lékařská pomoc nezbytná a nelze se omezovat jen na postupy alternativní medicíny. Vhodné je též ubezpečit se, že se jedná jen o banalitu a nikoliv o život ohrožující stav. Léčivé rostliny jsou tu pro nás, mohou vám výborně pomoci v počátcích některých onemocnění, jako podpůrná terapie či preventivně. V žádném případě ale v závažných stavech nemohou nahradit lékařskou péči. Cílem tohoto webu je – informovat vás o mocné síle přírody, podpořit vás v možnostech samoléčby. Nenesu žádnou zodpovědnost za vaše případné neúspěchy či úspěchy.
Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu autorky je zakázáno a je porušením autorského zákona, které může být stíháno.
Pokud byste rádi obsah e-booku sdíleli s dalšími lidmi, pošlete jim odkaz na moje webové stránky. Děkuji za pochopení a respektování tohoto sdělení.