Při našem pobytu na Moravském Slovácku jsme opakovaně spatřovali tento pro mne ne zcela běžný strom. Totiž oskeruši. Četla jsem o tomto druhu jeřabiny v literatuře J.A. Zentricha, ale nikdy jsem strom neviděla. Na Slovácku si jej velmi považují, spolu se švestkou je to jejich krajová specialita . Symbolem tohoto kraje se pak staly švestky, víno a oskeruše.
Vypadalo to, že oskeruše bude na vymření, nicméně teď zažívá jakousi renesanci, lidé si jí začali považovat, začali ji vysazovat a šířit informace.
Při jednom našem cyklovýletu přijíždíme do Tvarožné Lhoty, tato vesnice je prezentována jako obec s tradicí oskeruší.
Popojíždíme na náves a zjišťujeme, že je zde dokonce oskorušová naučná stezka a muzeum “oskoruší”, jak jim tady lidově říkají. Všude jsou o oskeruších podrobné, informační tabule.
Jsem na oskeruše zvědavá a tak se oskerušovou stezkou vydáváme. Alej je nově založená, stromky jsou zatím malé. Stoupáme po svahu směrem k rozhledně Travičná. Je hrozné vedro, sluníčko pálí, později se ale zatahuje a je nám lépe.
Oskeruše nacházíme také na salaší Travičná, občas kolem některých vinic a ve skanzenu ve Strážnici jsou již stromky ověšené krásnými plody, zatím ale ještě nejsou zralé.
Mysím, že jsem snad nepoznala strom, kterému by bylo věnováno tolik pozornosti.
Hlavní osobností, která se velmi o oskeruše zajímá, je autorem knihy o oskeruších a v Tvarožné Lhotě provozuje muzeum je pan Vít Hrdoušek.
Rozhodla jsem se, že i já přispěji svou troškou do mlýna a pokusím se o rozšíření oskeruše. Jeden mladý stromek od pana Hrdouška kupujeme. Zasadím jej u mé zahrady. Snáší teploty do -30 st. C, tak by neměl být s růstem problém. Dle pana Hrdouška neroubovaný stromek začíná plodit za 10-15 let, roubovaný již za 5 let. Jsem nedočkavá, kupuji roubovaný.
JEŘÁB OSKERUŠE
SORBUS DOMESTICA
Lidové názvy: voškeruše zahradní, řeřabina oskeruše, řeřabina domácí, jeřáb oskeruch, oskoruše, oskoruša
Jedná se o mohutný strom, který ještě v nedávné době vypadal, že bude odsouzen k vymření. Je to krajinářsky velmi dekorativní druh jeřábu, který se dožívá až 500 let. Oskeruše roste v Evropě od Španělska po Turecko a Balkán a na sever zasahuje až k německému Lipsku. Nikde ve svém areálu rozšíření nevytváří souvislé porosty a roste roztroušeně ve světlých lesích. V minulosti býval tradičně pěstován u vinohradů a v sadech celé Evropy. Změnou zemědělských technologií ale z mnoha míst téměř vymizel. Několik starých stromů se na Slovácku ještě vyskytuje, největší koncentrace je na Strážnicku v okolí obcí Radějov, Tvarožná Lhota a Kněždub.
JAK SE OSKERUŠE NA MORAVU DOSTALY?
Jsou různé názory, jak se oskeruše dostala na moravské území. Říká se, že to bylo v období napoleonských válek ( jejími plody si údajně léčili vojáci průjem). Jiný názor tvrdí, že to bylo v období tureckých válek a oskeruše byla přinesena z Balkánu. Další domněnkou je, že ji sem zanesli staří Římané a na dobytá území ji vysazovali, takže pak zastupovala hraniční kameny.
OSKERUŠE NA SLOVÁCKU
Na jižní Moravě ale i ve středních Čechách se nachází roztroušeně staré, vzrostlé stromy, které v několika stovkách rostou v sadech, vinicích a někde i ve světlejších lesích. Mladé stromky ale úplně chyběly, kvůli okusování zvěří a nedostatku biotopů. Staré stromy mají pak svá jména, většinou podle rodiny, které patří, či podle člověka, který ji zasadil.
Největší zjištěný plodný strom Česka je obří Adamcova oskeruše na Strážnicku. Obvod kmene je asi 4,5 m, průměr 1,45) , je stará asi 500 let. Jiná- Josefofská oskeruše získala dokonce II. místo v anketě Strom roku České republiky 2008.
Znovuobjevený strom získal v poslední době velkou podporu odborníků a občanských iniciativ. Každoročně nyní na Slovácku opět lidé vysazují stovky stromků oskeruší a jiných starých odrůd. Donce se v Tvarožné Lhotě každoročně pořádají slavnosti s oskerušovými výrobky.
Oskeruše se postupně stala symbolickým stromem regionu Slovácka.
Ještě na počátku 20. století bylo rozlišováno více jak 50 sort plodů podle tvaru a chuti.
Na slovácku se jí říká “oskoruša”.
Oskeruše je nositelkem řady nej.
Strom oskeruše je nejmohutnější druh jeřábu a vůbec největší ovocný strom u nás. Její plody jsou největší mezi všemi plody jeřábu na světě. Oskorušové dřevo je nejtvrdší z evropských dřevin.
Na moravsko- slovenském pomezí rostou největší oskeruše na světě. V chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty byly jako památné stromy doposud vyhlášeny 4 oskeruše: Adamcova oskeruše pod Žerotínem, Karlova oskeruše nad Radějovem, Špirudova oskeruše nad Tvarožnou Lhotou a Nejedlíkova oskeruše nad Kněždubem. Další oskeruše se na vyhlášení za památný strom připravují. Kolem každého památného stromu je vyhlášeno kruhové ochranné pásmo odpovídající desetinásobku průměru kmene. V ochranném pásmu je zakázána jakákoliv činnost, která by mohla ohrozit nebo narušit zdravotní stav stromu. Památné stromy jsou označeny tabulí s malým státním znakem České republiky.
Až budete mít cestu na Slovácko, zkuste se po oskeruších podívat.
PLODY:
Plody mají v průměru 2-4 cm a dozrávají až v průběhu září. Vypadají jako jablíčko, hruška a jeřabina dohromady, barvu má zeleno, žluto, červenou. Po změknutí mají sladkou, někdy sladkokyselou jemně aromatickou chuť a krémovitou konzistenci. Používají se také k výrobě kompotů a marmelád. Sušené, mleté oskeruše slouží k posypce pokrmů, mají nádech chuti skořice. Plody se lisují, z jejich šťávy se vyrábí buď čisté oskerušové víno, nebo se přidává jako příměs při výrobě ovocných šťáv, moštů, cideru a vín, kterým zachovává původní jasné barvy a aroma. Uleželé plody slouží k výrobě likérů nebo vysoce ceněné oskerušové pálenky. Rozlišuje se řada odrůd lišících se tvarem, velikostí, dobou sběru i možnoistí využití. V přírodě jsou plody oskeruše oblíbenou potravou ptáků a zvěře.
DŘEVO OSKERUŠE
Dřevo oskeruší je velmi pevné a tvrdé. Dříve se běžně využívalo v řezbářství s truhlkářství. Dělaly se z něj hudební a jiné nástroje. Využívalo se i k výrobě lisů na víno. Tímto dřevem se také ozdobně vykládal nábytek- tzv. intarzie.
OSKERUŠE V EVROPĚ
Na Slovensku se také dříve oskeruše hojně pěstovala, nyní tam ale stále bohužel zůstává opomíjenou dřevinou. V této oblasti ji nyní můžeme najít jen zřídka v teplejších oblastech středního a jižního Slovenska až po hranice s Ukrajinou.
Zajímavý je příběh záchrany stromu pana Lubomíra Zubáka v Malých Karpatech u Piešťan: ” Ještě v 30. letech 20. století byly běžné v oblasti staré sady s 230 a více mohutnými oskorušemi. V 50. letech při kolektivizaci byly všechny ovocné stromy vytrhány pásovými traktory a ty největší i dynamitem. Ze všech stromů zůstaly jen dvě oskeruše – Blaškéch a Urbánkéch- dvě uprostřed velikého pole. Ta první po opakovaném podorávání a po dvojnásobném zasažení bleskem v roce 2000 uschla. Více než 200 letá Urbánkéch oskoruša, kterou vlastní rod Urbánků stále plodí a ročně dává úrodu 0,2-1,5 tuny ovoce. Ovoce využívá celá rodina a mnoho lidí z okolí .”
Naopak v Německu je oskeruším věnována dlouhodobá pozornost. Vyskytuje se v Bavorsku, Bádensku- Wurttembersku, Hesensku a Porýní- Falcku. Počet stromů ale i v Německu vlivem hospodaření klesá. Přirozená obnova na zachování druhu nestačí a původních biotopů ubývá. Převažuje monokullturní pěstování lesů podobně jako u nás.
Ve Francii původně rostly oskeruše na většině území. Dodnes jsou místy známy jako tradiční ovoce. Největší tamní stromy mají v obvodu 3 metry a stále plodí ovoce, které se jen místy využívá na pálenku. Oskeruše byly postupně ve Francii vytlačeny od konce 18. století novými odrůdami jabloní a hrušní. Oskerušový sad ve Francii již nelze najít.
Ve Švýcarsku si v poslednícjh 20 letech oskeruše získala zvláštní pozornost jako lesnická rarita. V mnohých oblastech byla teprve objevena v roce 1994 například v oblasti Jura. Tyto stromy samotáři vynikají kvalitou dřeva i plodů. Bylo zjištěno, že stromy se mohou opylovat na vzdálenost i 3-12 km, takže mohou v krajině přežívat jako solitéry. Největší stromy ve Švýcarsku dosahují 30 metrů a stáří 500 let. Různé instituty ve Švýcarsku od roku 1997 vytvořily projekt zaměřený na podporu vzácných druhů stromů a oskeruší zvláště. Dnes na výzkumu užití plodů a dřeva také pracuje švýcarský Federální výzkumný ústav.
Také ve Středomoří jsou plody oskeruší užívány již od starého Řecka. Už Vergillius (44 př.n.l.) dokládá výrobu oskerušového vína u Skythů v JV Evropě. Krásné oskeruše dodnes rostou v rozvalinách městečka Pompeje pod Vesuvem. V Itálii, Řecku či Turecku jsou dodnes místy k dostání čerstvé plody na trzích. V kraji okolo italské Neapole rostou vzácné roubované stromy několika místních odrůd a některé dávají i plody přes 30 g těžké, jiné odrůdy tam dozrávají až na Vánoce. Stromy tam rostou všude rozptýleně ve volné krajině, ovšem velikých jedinců je velmi málo. Lidé zde o tradičním užití ovoce jako léčiva na trávení často vůbec neví, pouze starší generace si vzpomíná, jak plody sušily na seně a strouhaly na buchty či do čaje.
Také ve Velké Británii se oskeruše vyskytují, ale jako původní přírodní druh byla potvrzena až v posledních letech. Centrum výskytu je v otevřené krajině Jižní Anglie a Walesu. Velké stromy jsou také pěstovány v parcích u panských sídel. Stromy oskeruší velmi dobře snáší emise a mohou být vysazovány i do parků měst. Zjistilo se , že i malé skupiny stromů rozptýlené v krajině mají velkou genovou a tím i druhovou různorodost, což umožňuje oskeruši žít jen v několika obřích jedincích po staletí.
PROJEKT OSKERUŠE- STROM PRO NOVOU EVROPU
Existuje projekt OKERUŠE – STROM PRO NOVOU EVROPU. Cílem je prosadit téměř zapomenutý a vzácný původní druh jeřáb oskeruši (Sorbus domestica) – ovocný strom s řadou nej- do povědomí celé Evropy. Využít jeho krajinářského, potravinářského, lesnického i lékařského významu pro naše i příští generace v Evropě. V rámci projektu celoevropsky upozornit na mizející lokální dědictví kulturní krajiny venkova, na místní odrůdy stromů a keřů a hledat pro ně hospodářské či krajinářské využití s podporou aktivit místních samospráv, spolků i podnikatelů.
PĚSTOVÁNÍ
Stromy jsou nenáročné na půdu. Ta ale nesmí mít výrazněji kyselé pH. Oskeruše snesou i velmi suché polohy, ale nerostou na stinných místech, hustých lesích ani ve vlhkých lokalitách se spodní vodou bez dostatku tepla a světla.
Oskeruše jsou odolné proti mrazům až -30 st, zato nesnáší příliš větrné polohy.
Uměle rozmnožit oskeruši ze semen se podařilo až v polovině 20. století metodou stratifikjace- uložením semen z čerstvých plodů na 12-16 týdnů ve stabilní teplotě okolo 6 st. C. Klíčící semena je potřeba vyset do květináčů s písčitou půdou a první rok chránit rostlinky proti houbovým chorobám. Umělé rozmnožení pomohlo překonat nedostatek přírodních semenáčků a zajistilo návrat oskeruše mezi pěstované ovocné dřeviny.
Jsem zvědavá, jak mi můj stromeček bude růst.
OSKERUŠE – LÉČIVÁ
Stejně jako jeřabina ptačí je i oskeruše léčivá.
Pamatujete si na pohádku Tři veteráni? Princezna tam má dlouhý nos a je potřeba, aby snědla 3 malé hruštičky, po kterých se jí nos zmenší. Tyto malinké hruštičky byly právě oskeruše. Takže jestliže máte větší nos, můžete to vyzkoušet. Zkoušela jsem, ale nefungovalo to :-).
Vysoký obsah léčivých a aromatických látek byl ceněn již ve středověku. Petr Ondřej Mathioli psal: „Domácí čili zahradní oskeruše jest v Itálii známý strom, v Čechách pak přichází pořídku a jest zde málo známý; v zahradě jeho císařské milosti v Praze se nalézá několik mladistvých stromečků.
„Mytí (koupele) odvarem z utlučených oskeruší a jich listí ve vodě zastavuje průjmy, vycházení střeva (vyhřeznutí) a jiné všeliké výtoky.“
Plody se tradičně využívají k terapii žaludečních potíží a střevních katarů s průjmem. Lidé, kteří žijí v oblasti oskeruší, často plody využívaly v lidovém léčitelství na úpravu trávení o čemž svědčí rčení : “Burčák rozhání, oskoruša shání.”
Jedná se také o mírné diuretikum (močopudný prostředek).
Kvůli svému čistícímu účinku má také vliv u revmatismu.
Dodává tělu vitaminy.
Oskeruše se také používala při horečce a likér z oskerušovice, bylin a medu se využíval při nachlazení.
TINKTURA Z PUPENŮ OSKERUŠE
Lihoglycerinová tinktura z pupenů oskeruše se běžně prodává.
Pomáhá udržovat zdravou funkci žilního systému, je vhodná při problémech s křečovými žilami a s hemeroidy. Spolu s ptačím jeřábem posiluje obranný systém a pomáhá udržovat zdravý stav ženských orgánů.
Jinak se oskeruše využívá ve vinařství na čeření vína a při výrobě vyhlášených jablečno-oskorušových ciderů. Vyrábí se z nich i marmelády, kompoty, likéry a aromatické pálenky. Plody lze ale také konzumovat čerstvé, mají sladkokyselou chuť, lze je také sušit, postrouhané sušené plody se mohou smíchat se skořicí a používat ke kořenění pokrmů.
OSKORUŠOVÁ STEZKA
Až budete na Strážnicku, nezpomeňte na oskorušovou stezku. Vede krajinou Bílých Karpat z Radějova do Tvarožné Lhoty. Je napojena na další cyklo a naučné stezky.
Na trase najdete mohutné stromy oskeruší, tři z nich jsou vyhlášeny jako památné. Stromy na podzim upoutají svým barevným listím i zralými plody. Je zde také vyhlídka na Holém vrchu, rozhledna Travičná s výškou 35 metrů. Poblíž je pak salaš Travičná s miniskanzenem. V Tvarožné Lhotě je minimuzeum oskeoruší. Je to zajímavé, mají zde ukázku výrobků z oskeruší, ochutnávku pálenky a likéru, spousty obrázků oskeruší, sušené oskeruše apod.
Na stezce je vysázeno spousty mladých stromků oskeruší a najdete zde informační tabule.
V Tvarožné Lhotě každoročně také pořádají Slavnost oskoruší- vždy první sobotu po Velikonocích. Součástí svátku je kulturní program, odborné besedy, prodej stromků, jarmark lidových výrobků a košt oskorušových pálenek.
Třetí sobotu v září se každoročně pořádá na Salaši Travičná slavnost zralých plodů- Oskorušobraní.
DOMÁCÍ VÝROBKY Z OSKERUŠÍ:
Léčivá pálenka
Oskorušovica je velmi vzácná, protože plodících stromů je velmi málo. Plody se musí také ručně přebírat a využívají se jen ty uleželé.
Cituji z portálu www.strážnisko.cz: “Sice k vyrobení tohoto lihu neboli lihoviny k chutnému požitku předchází mnoho práce. Počínaje sběrem, tříděním, ručním mačkáním, sypáním do předem připravené nádoby, ošetřením a až po konečné nasypání do kotle. Již naši předchůdci, od kterých jsme tyto znalosti zdědili, pravili: ,,Kolik práce do toho dáš, tolik toho dostaneš.“ V přípravě kvasu z oskoruší je tato věta velkou pravdou. Nic se nedá ošidit. Drtiče na ovoce v tomto případě nelze použít. Jen ruce poznají, která oskoruše může být dána do kvasu a která ne. Kdybychom sesbírané oskoruše neroztříděné přímo sešrotovali a nebo celé jako švestky nasypali do nádob na kvas, velmi málo alkoholu při destilaci z takového kvasu získáme. Proto nezbývá nic jiného než po posbírání tyto plody oskoruší rozsypat do zeleninových vzdušných přepravek nebo rozsypat na plata na ovoce, aby lépe dozrály. Pak postupně vybírat uzrálé, to znamená ty zahnědlé tak zvané hniličky,které mačkáme do předem připravené nádoby na kvas. Ty co lehkým zmačknutím ne- prasknou, vrátíme zpět na plato k uzrání. Podle toho jak rychle nám plody zrají, tuto práci mačkání opakujeme. K zhotovení kvasu používáme plody samovolně padané. Násilně neotřípáme! Takové plody nemají potřebný cukr, vadnou a zasychají.”
Velikost úrody, kvalita plodů je odvislá od místa, velikosti stromu a počasí.
Počasí ovlivňuje úrodu takto: Zda je stávající rok časté ranní opary se silným dopoledním sluncem, bývají plody jako od rudy a jsou drobné. Když je léto dosti deštivé s menší svitem slunka, jsou plody dosti velké, ale mají menší obsah cukru. Při sušším počasí bývají plody menší, za to vyšší obsah cukru. Tehdy je dosahováno i z pouhých šesti litrů kvasu jeden litr padesátiprocentní lihoviny !!! Jinak průměrně bývá z osmi litrů kvasu jeden litr padesátiprocentní lihoviny.
Ne každý rok je úroda. Velké deště v době květu dokáží své. Prší-li pozvolna do květu několikráte za den v době květenství, to je doba šest až osm dnů, nemá květ možnost oschnout, tudíž ani včely nelítají, je úroda oskoruší velmi malá a nebo žádná.
Čistá pálenka z oskeruší, bez přídavků cukru, chemie a z dobře udržovaného i zpracovaného kvasu, má velmi silné, zdraví prospěšné až léčivé účinky. Již za c.k. Rakouska-Uherska a později za „první republiky“ byla sháněna a vykupována věhlasnými lékaři a konzumována těmito, coby elixír pro vnitřnosti a zažívání. Oskorušovica napomáhá předcházet i odstraňovat trávící problémy, reguluje a čistí mízní a krevní systém, upravuje nízký tlak atd. I lékaři 40-tých až 80-tých let 20. století tak činili. I v současnosti je stále využívána, především k prevenci některých civilizačních chorob.
RECEPTY Z OSKERUŠÍ V KUCHYNI – www.straznicko.cz
Oskoruše mražené (M. Vítková)
Vybrané měkké hnědé plody dáme do igelitového sáčku a uložíme do mrazničky. Jsou to pak takové ledové cucavé bonbony.
Oskoruše zavařené (M. Vítková)
oskoruše
cukr
Měkké hnědé plody dáme do zavařovací sklenice, zasypeme dvěma polévkovými lžícemi cukru a zavařujeme asi 5 minut na 80° C.
Oskorušová marmeláda (L. Polášková )
zralé oskoruše
želírovací cukr
voda
(rum, skořice, citronová kůra)
Oskoruše rozvaříme v troše vody a přepasírujeme přes sítko. Do vzniklé dřeně přidáme želírovací cukr dle návodu na obalu, směs ochutíme rumem či skořicí nebo dle chuti povaříme s citrónovou kůrou. Naplníme do sklenic, v zavařovacím hrnci sterilujeme 10 minut při 80° C.
Oskorušová marmeláda s oskorušovicí (H. Fischer)
700 g vypeckovaných zralých plodů
300 g želírovacího cukru
5 velkých lžic oskorušovice
Za stálého míchání vaříme cukr s oskorušemi 3 – 4 minuty, nakonec vmícháme pálenku. Plníme do nahřátých sklenic. Vhodné ke zmrzlinám, vaflím a palačinkám.
Oskorušová marmeláda se švestkami (H. Fischer)
700 g vypeckovaných zralých plodů
200 g vypeckovaných švestek
500 g želírovacího cukru
Plody pomeleme nebo rozmixujeme, za stálého míchání 3 – 4 minuty vaříme s želírovacím cukrem. Plníme do nahřátých sklenic. Vhodné ke zmrzlinám, vaflím a palačinkám.
Kořeněná oskorušová marmeláda (H. Fischer)
700g vypeckovaných zralých plodů
200g červeného vína
300g želírovacího cukru
trochu skořice, anýzu, kardamonu a niché
Za stálého míchání vaříme 3-4 minuty a plníme do sklenic. Navrch nalejeme trochu oskorušové pálenky. Vhodné ke zmrzlinám, vaflím a palačinkám.
Gule s oskorušemi (M. Polášková)
500 g hrubé mouky
1 vajíčko
špetka soli
oskorušová marmeláda
sušené oskoruše
Smícháme mouku, vajíčko a sůl, spaříme vřelou vodou a vymísíme těsto. Těsto zpracujeme do válečku, nasekáme na kousky, které rukama roztáhneme a plníme oskorušovou marmeládou, vyválíme do kuliček. Kuličky naházíme do vroucí vody a vaříme 7 minut, po vytažení hned pomastíme máslem. Na ořechovém mlýnku nameleme oskoruše, smícháme je s cukrem a omaštěné guličky posypeme podle chuti.
Plněný oskorušový perník (L. Polášková)
300 g hladké mouky
250 g mletého cukru
2 lžíce medu
1 vejce
2 lžíce mléka
1 lžíce rumu
˝ prášku do pečiva
1 lžička perníkového koření či skořice
Vše zpracujeme v hladké těsto a rozdělíme na 4 díly. Každý rozválíme na plát 3mm silný, potřeme oskorušovou marmeládou a můžeme posypat hrozinkami. Smotáme jako štrůdl, dáme na vymaštěný plech, potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme ve střední troubě.
Kronberský oskorušový sen – dezert (H. Fischer)
500 g vypeckovaných zralých plodů
200 g piškotů
6 – 8 velkých lžic oskorušovice
250 g žervé nebo sýru Lučina
200 g tučný tvaroh
750 g cukru
1 vanilkový cukr
100 g smetany na šlehání
trochu skořice (ozdoba)
Formu (plech) vyložíme alobalem. Naskládáme vrstvu piškotů (je možné je nastrouhat) a pokapeme je oskorušovicí. Na to položíme vrstvu rozmačkaných oskoruší a vrstvu šlehačky smíchané s tvarohem, sýrem a cukrem. Uložíme na 5 – 8 hod do lednice. Podáváme posypané skořicí přes šablonu oskorušového listu.
Oskorušový rumový hrnec (H. Fischer)
Vypeckované zralé plody rozmačkáme do hrnce s přiměřeným množstvím rumu, přidáme badyán, celou skořici, rozinky, perníkové koření a přiměřeně cukru. Necháme tři měsíce uležet. Jíme s přáteli.
Točenice s oskorušovou pracharandou (B. Krška)
sušené oskoruše
hladká mouka (400 – 500 g)
cukr, sůl
kvasnice
1 vejce
olej nebo rozpuštěné sádlo
3 uvařené brambory
dětská krupice
Z trošky mouky, cukru, kvasnic a teplé vody (nebo mléka) zaděláme kvásek. Do mouky nastrouháme studené vařené brambory, přidáme 1 vejce, trochu oleje (sádla) a přilejeme kvásek. Vše smícháme, trochu osolíme a vypracujeme těsto. Rozdělíme na díly, vyválíme, potřeme olejem nebo sádlem a posypeme dětskou krupicí. Smotáme, uložíme na vymazaný plech, potřeme olejem (sádlem) a necháme kynout. Pečeme v prudší troubě (200o C). Po vychladnutí každou točenici rozkrojíme napůl.
Upečenou stranou skládáme dolů a sypeme pomletými sušenými oskorušemi s cukrem.Tato pracharanda je vhodná i jako posýpka k ostatnímu druhu pečiva, včetně nudlí.
Oskorušový chlebíček (H. Fischer)
400 g vypeckovaných zralých plodů
100 ml jablečného vína
500 g cukru
2 sáčky želatiny
Oskoruše povaříme s cukrem, smícháme s želatinou připravenou dle návodu a jablečným vínem. Hmotu rozetřeme v tenké vrstvě na pečící papír (nebo alobal) a necháme několik dní sušit (obracíme). Poté krájíme na kostičky a necháme dosušit několik dní. Uchováváme v těsné sklenici jako cukroví.
Oskorušové víno (F. Strelka)
oskoruše
cukr
voda
Měkké hnědé oskoruše rozmělníme a zalijeme stejným množstvím vody. Směs zahřejeme k varu a po vychladnutí lisujeme. Na 5 l šťávy přidáme 1000 – 1200 g cukru. Oslazenou šťávu zkvasíme čistou kulturou kvasinek.
Míchaná vína (F. Strelka)
Oskoruše jsou nenahraditelné pro zlepšení hruškového a jablečného vína, které čistí od zákalu a zvyšují trvanlivost. Na 10 litrů jablečného moštu dáme 1 litr oskorušového moštu, do 10 l hruškového moštu přidáme 2 l oskorušového.
Oskorušový likér s medem (V. Hrdoušek)
1 litr oskorušovice
1dcl medu
1dcl macerátu lipového květu v oskorušovici
Dobrou oskorušovou pálenku smícháme s tekutým medem a macerátem z lípy. Pijeme vychlazené. Dobré na nachlazení.
Babské pití (V. Hrdoušek)
1 l pálenky nejlépe jemné žitné či vínovice
2 dcl oskorušové šťávy z plodů
Dobrou pálenku smícháme s jemně přecezenou štávou. Pijeme vychlazené.
Oskorušový polibek (H. Fischer)
Vyzrálý plod dáme mezi rty a přes něj se napijeme oskorušovice. Společně vychutnáme.
Použití plodů oskeruše v historii- www.straznicko.cz
Wedig Kausch – Blecken von Schmeling, 2000
O užívání plodů oskeruše ke znovuobnovení normální funkce střev informuje mnoho starých literárních pramenů. Při slabé funkci žaludku se užívaly plody, které byly po sklizni rozpůleny a usušeny na slunci. Právě tomuto použití pro lékařské účely často vděčí oskeruše za vysazení a udržení.
Už Vergilius (400 př. n. l.) dokládá výrobu oskorušového vína u Skythů v JV Evropě.
DIOSKORIDIS (1598) používá rozemleté plody místo mouky z ječmene. APICIUS doporučuje po jídle oskeruši jako pochoutku v mnohých italských domácnostech. Nejlepší jsou sorty s velkými červenými plody. Ve své kuchařce, nejstarší na světě, uvádí pokyny k přípravě oskerušové pomazánky.
Botanik MICHELI (1679 – 1737) popsal 27 různých sort, které byly na počátku 18. století podávány na stole velkovévody toskánského během roku. Také autoři GRIESMEIER, RECHNER a jiní zdůrazňovali léčivé vlastnosti plodů oskeruše.
V literatuře nacházíme také odkazy na obchod s plody oskeruše. SELIGMAN (1770), který sám tyto plody v Londýně nakupoval, dodává: „Ale léta se už oskeruše v zahradách nenašla“. Nejstarší zobrazení prodeje tohoto ovoce je ze třetí čtvrtiny 15. století. Podle doprovodného textu plody chránily před cholerou a uzdravovaly žaludek.
SEDLACZEK (1930) udává, že oskeruše jablíčkovitého tvaru se prodávaly na trhu v Brně a Olomouci. WILDE popisuje prodej 1,19 q plodů oskeruše v roce 1936 na trhu ve městě Neustadt (Pfalz).
Čerpáno z:
Informačních letáků a tabulí z oblasti Strážnicka.
Z portálu www.straznicko.cz
Jsem autorkou také e-booků : „Jak se stát bylinářem, když o tom zatím nic nevím. „
„Jak se vyznat v účincích rostlin.“
„Čarovná lékárna kolem našeho domu“
UPOZORNĚNÍ!!!
Při závažných zdravotních potížích vždy raději konzultujte lékaře ve vašem nejbližším okolí. V některých stavech je lékařská pomoc nezbytná a nelze se omezovat jen na postupy alternativní medicíny. Vhodné je též ubezpečit se, že se jedná jen o banalitu a nikoliv o život ohrožující stav. Léčivé rostliny jsou tu pro nás, mohou vám výborně pomoci v počátcích některých onemocnění, jako podpůrná terapie či preventivně. V žádném případě ale v závažných stavech nemohou nahradit lékařskou péči. Cílem tohoto webu je – informovat vás o mocné síle přírody, podpořit vás v možnostech samoléčby. Nenesu žádnou zodpovědnost za vaše případné neúspěchy či úspěchy.
Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu autorky je zakázáno a je porušením autorského zákona, které může být stíháno.
Pokud byste rádi obsah e-booku sdíleli s dalšími lidmi, pošlete jim odkaz na moje webové stránky. Děkuji za pochopení a respektování tohoto sdělení.